28 C 430/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zaplacení částky 22 800 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení a to s odůvodněním, že žalobci v postavení pronajímatelů uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu s žalovaným v postavení nájemce, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] nacházejícího se v druhém nadzemním patře domu [adresa] v [obec a číslo] [část obce], přičemž žalovaný jim neuhradil nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za období od července do září roku 2022, tedy za dobu 4 měsíců. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 2. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 3. Dne [datum] byla mezi stranami sporu uzavřena smlouva o nájmu bytu, přičemž žalobci byli v postavení pronajímatele a žalovaný v postavení nájemce. Předmětem nájmu byl byt [číslo] který se nachází v druhém nadzemním patře domu [číslo] v [obec a číslo] – [část obce]. Žalobci se smlouvou zavázali přenechat byt nájemci na rok 2014 k užívání a žalovaný se zavázal jim za to pravidelně platit nájemné ve výši 4 369 Kč měsíčně a zálohy na platby spojené s užíváním bytu ve výši 388 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla dále sjednána inflační doložka, týkající se každoročního navyšování nájemného o míru inflace zveřejněnou Českým statistickým úřadem (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum]). 4. Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy na služby za měsíce červenec, srpen a září 2022. Žalovaný již dříve nájem neplatil řádně a včas a žalobci proto dopisem ze dne [datum] přistoupili k výpovědi nájmu pro porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem (již v této době žalovaný dlužil žalobcům nájemné za období 3 měsíců). Tímto dopisem ze dne [datum] byl žalovaný současně vyzván k vyklizení a předání bytu do [datum]. Žalovaný však tuto výpověď a výzvu nijak nereflektoval (prokázáno výpovědí z nájmu ze dne [datum]). 5. Dne [datum] zaslali tedy žalobci žalovanému prostřednictvím jejich právního zástupce předžalobní výzvu spolu s okamžitou výpovědí z nájmu (s odkazem na ust. § 2991 o. z.) a spolu s výzvou k vyklizení a předání bytu a současně s výzvou k úhradě dlužného nájemného a souvisejících plateb za měsíce červenec až září 2022, přičemž měsíční platba měla činit částku 7 600 Kč, celková dlužná částka za tři měsíce proto činila 22 800 Kč. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu jeho trvalého bydliště a současně na adresu jeho faktického bydliště. Výše nájemného a záloh na související služby byla prokázána z platby žalovaného za měsíc červen 2022 a z evidenčního listu (prokázáno 2 x předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacích archů, evidenčním listem nájemného a služeb k bytu [číslo] za rok 2022, výpisem z bankovního účtu žalobců k platbě dne [datum]). 6. Další navržené důkazy (žaloba o zaplacení dlužného nájemného, pravomocný a vykonatelný platební rozkaz č. j. EPR 160083/2022-10, návrh na nařízení exekuce, oznámení exekutorky o skončení exekuce, příjmový pokladní doklad ze dne [datum]) prokazují, že nároku na zaplacení dluhu na nájemném z předcházejícího období (duben až květen 2022) již bylo částečně vyhověno v jiném řízení. Výslech svědka [jméno] [příjmení] soud pro nadbytečnost neprováděl. 7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 8. Žalobci a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobci se smlouvou zavázali přenechat byt specifikovaný ve smlouvě žalovanému k užívání (tuto povinnost žalobci splnili) a žalovaný se zavázal hradit sjednané nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. 9. Nájemní smlouva byla uzavřená na dobu určitou, v souladu s ust. § 2285 o. z. však docházelo k jejímu automatickému obnovení na další kalendářní rok. Žalovaný jako nájemce zvlášť závažným způsobem porušoval své povinnosti tím, že opakovaně neplatil nájemné a náklady na služby po dobu více než tří měsíců; naposledy nezaplatil nájem za červenec, srpen a září 2022. Žalobci proto využili svého práva vypovědět nájem bez výpovědní doby dle § 2291 o. z. Nebylo zjištěno, že by žalovaný proti výpovědi z nájmu jakkoliv brojil. V tomto směru lze pak odkázat i na ust. § 2295 o. z., dle něhož má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Žalovaný má tedy i ze zákona povinnost uhradit žalobcům naposledy sjednanou úplatu za užívání předmětného bytu. Tato jeho povinnost trvá až do dne, kdy žalovaný byt fakticky vyklidí. 10. Soud tedy v návaznosti na vše výše uvedené shledal žalobu důvodnou, vyhověl jí v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobcům dlužné nájemné a platby spojené s užíváním bytu za období tří měsíců (červenec, srpen a září 2022) v celkové výši 22 800 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobcům soud přiznal dle návrhu od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy měl žalovaný uhradit úplatu a související platby za užívání předmětného bytu za měsíc září 2022 Lhůtu k plnění soud žalovanému určil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 140,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 912 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 22 800 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, doplnění tvrzení a důkazů k výzvě soudu) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v celkové částce 1 948,80 Kč.