40 C 242/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného závazek splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce spolu s půjčenou částkou i tzv. Poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 851 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum] Poslední splátka byla žalovaným uhrazena [datum]. Ke dni [datum] provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 25 277,86 Kč a dlužný poplatek částku 20 615,54 Kč. Žalovaný od podpisu smlouvy uhradil pouze 18 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na tuto žalovaný nereagoval, neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 45 893,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 277,86 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 20 615,54 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 626,47 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 191,86 Kč, úroků ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 277,86 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25.277,86 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 3. Výzva byla žalovanému doručena fikcí doručení. Žalovaný na tuto výzvu v poskytnuté lhůtě nijak nereagoval. K žalobě se v poskytnuté lhůtě 15 dnů od jejího doručení nevyjádřil. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl. 4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba] a žalovaným, byla dne [datum] podepsána Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného splatit zápůjčku spolu s částkou ve výši 33 963 Kč, která představuje úrok ve výši 24 177 Kč, včetně poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč a pojištění, kdy celková dlužná částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, představovala 66 303 Kč, to vše byl žalovaný povinen uhradit v 78 týdenních splátkách po 851 Kč, kdy poslední splátka činila 776 Kč RPSN bylo ve smlouvě stanoveno 150,23 %, výše úroku pak 88 % (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). 6. Žalovaný vyplnil zákaznickou kartu právní předchůdkyně žalobkyně, do které uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, je ženatý, má učňovské vzdělání, účel úvěru byly neočekávané výdaje. Jako zdroj příjmů uvedl Dohodu o provedení práce u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] – servis, s.r.o., [IČO]. [příjmení] příjem žalovaného měl činit 24 034 Kč, ostatní příjmy 0, čisté příjmy domácnosti pak 14 000 Kč, celkem tedy 38 034 Kč. Externí splátky dle žadatele byly uvedeny jako 4 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele pak 3 000 Kč. Byla zaškrtnuta položka – ověřené dokumenty – pracovní smlouva a 2x výplatní páska (kopie zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). 7. Žalovaný uhradil na úvěr celkově částku 18 000 Kč Poslední splátka byla dne [datum] (tabulka umoření ze dne [datum]). 8. Pohledávky byly poté postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení dopisu (oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]). 9. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum] (předžalobní výzva, podací archy). 10. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni nebo její právní předchůdkyni uhradil více než tvrdila žalobkyně. 11. Z uvedených listin tedy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora uvedené smlouvy [číslo] peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které měl žalovaný vrátit za podmínek dle smlouvy spolu s poplatky, přičemž žalovaný ke dni podání žaloby uhradil pouze 18 000 Kč. Úvěryschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně dovozovala z údajů poskytnutých na zákaznické kartě. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 13. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit dle podmínek určených ve smlouvě. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne [datum], rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 18. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovaný povinen splatit dohodnutou částku. Co se týče schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pak právní předchůdkyně žalobkyně úvěryschopnost žalovaného dovozovala z údajů poskytnutých na