21 C 234/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 40 607,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr až do výše 29 200 Kč. Žalovaná však celkem čerpala částku 48 713 Kč v období od , datum, do , datum, . Žalovaná však zaplatila na jistinu pouze částku 30 880,57 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla. Žalovaná ničeho dalšího nezaplatila a žalobkyně se tedy žalobou domáhala částky 40 607,78 Kč, která představuje nesplacenou jistinu 17 832,73 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 308,47 Kč, smluvní úrok 18 073,81 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 3 981,63 Kč a smluvní pokutu 411,14 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 24. 9. 2025 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:4. Dne , datum, byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky až do výše 29 200 Kč, přičemž konec platnosti doby kreditního rámce měl nastat dne , datum, . Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky a RPSN činilo 1257,03 %. První splátka byla splatná dne , datum, a činila částku 179,19 Kč denně (vše zjištěno z výpisu z OR na žalobkyni, informací pro spotřebitele, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, souhlasu se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti, všeobecných obchodních podmínek platné od , datum, a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, spolu s předpisem denních splátek, jako příloha smlouvy).5. Příjem žalované činil částku 16 443 Kč. Případné další příjmy byly doloženy jiným způsobem a příjem byl doložen bankovním výpisem. Náklady byly uvedeny jako minimálně vypočítané ve výši 2 080 Kč (zjištěno z identifikovaných příjmů a výpisu o posouzení úvěruschopnosti).6. Žalovaná čerpala v období od , datum, do , datum, celkem částku 48 713 Kč a žalobkyni uhradila celkem částku 30 880,57 Kč (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli od , datum, do , datum, a tvrzení žalobkyně).7. Žalovaná byla k zaplacení vyzvána k okamžitému zaplacení celého dluhu ve výši 40 607,78 Kč. Žalované byla následně zaslána i předžalobní výzva ze dne , datum, (vše zjištěno z e-mailu ze dne , datum, – výzva k úhradě a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku).8. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni cokoliv, krom uhrazené částky ve výši 30 880,57 Kč, uhradila.9. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:10. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky celkem ve výši 48 713 Kč.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, dospěl k závěru, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“14. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tuto povinnost splnila řádně. Žalobkyně sice zjistila, že příjem žalované činí částku 16 443 Kč a v listině identifikovaných příjmů bylo uvedeno, že případné další příjmy byly doloženy jiným způsobem a příjem byl doložen bankovním výpisem, žalobkyně však tyto ani nedoložila. Výpis posouzení úvěruschopnosti ani neobsahoval informaci, že by žalobkyně žalovanou v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) prověřila. Žalobkyně se ani řádně neseznámila s celkovými náklady žalované, kdy v listině výpis o posouzení úvěruschopnosti jsou výdaje uvedeny jako minimálně vypočítané a soudu není zřejmé, zda se vůbec s výdaji žalované žalobkyně seznámila. Žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala vážně a opravdově, úvěr žalované vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované skutečně řádně ověřila. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující výši příjmů a výdajů žalované v době posuzování žádosti o úvěr ani výpisy z dostupných evidencí.15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.16. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpala peněžní prostředky ve výši 48 713 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 17 832,43 Kč vydat, neboť částku 30 880,57 Kč již uhradila.19. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na e-mail ze dne , datum, , kterým byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě celé dlužné částky.20. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy byla sice žalovaná v řízení úspěšnější, neboť její úspěch ve věci představuje 12,18 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 43,91 % a úspěchu žalované v rozsahu 56,09 %). Žalované ovšem žádné náklady v řízení nevnikly.