15 C 90/2026-24 – Obvodní soud pro Prahu 4

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do maximální výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky, které byl žalovaný povinen spolu s poplatky za úvěr žalobkyni vrátit. Úvěrový rámec činil , částka, . Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,78 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost každé jednotlivé splátky byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem finanční prostředky ve výši , částka, a uhradil žalobkyni zpět celkem částku ve výši , částka, , přičemž ta byla započítána postupně na úrok, poplatky a jistinu v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaný porušil závazek hradit úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zbývající dlužné částky výzvou ke splacení celého úvěru. Žalovaný však po zesplatnění uhradil celkem částku ve výši , částka, , přičemž ta byla započítána v souladu se splátkovým kalendářem. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky ve výši , částka, jakožto zbývající části jistiny poskytnutého úvěru, nákladů na vymáhání pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, , to vše spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem kapitalizovaným částkou ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.3. Elektronickým platebním rozkazem ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -7, soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Zároveň soud žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.4. Dne , datum, žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, který blíže neodůvodnil.5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy, je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, . Beck, str. 332, bod 5 a 6).6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru (což je podmínkou pro vydání rozsudku pro uznání), je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů (srov. ustanovení týkající se úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném, dále jen „o. z.“, ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném), volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Jelikož žalobkyně tvrdila a též doložila, že i řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, ani v tomto ohledu ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by nic nebránilo uzavření smíru, proto ani nic nebránilo vydání rozsudku pro uznání, když splnění podmínky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zkoumal v rámci přípravy řízení, aby bylo zřejmé, zda bude možno vydat rozsudek pro uznání či nikoli pro případ, že žalovaný zmešká lhůtu stanovenou výrokem II. elektronického platebního rozkazu. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, . S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.7. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud dle dikce ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.8. Pokud jde o lhůtu k plnění, tak soudu se jevila standardní třídenní lhůta přespříliš krátká a chtěl dát žalovanému poslední možnost k dobrovolné úhradě tak, aby se tento mohl vyhnout navýšení nákladů řízení v důsledku exekuce či výkonu rozhodnutí, přičemž zdejší soud zároveň zkoumal, aby se nejednalo o lhůtu přespříliš dlouhou, zasahující do oprávněných zájmů strany žalobní (proto také nestanovil splátkový kalendář), přičemž měsíční lhůtu soud shledal jako optimální ke všem okolnostem daného případu (§ 160 o. s. ř.).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění rozhodném (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava a sepis žaloby) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby (předžalobní výzva) uvedený v § 11 odst. 2 a. t., který soud shledal půlúkonem, včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Pokud jde o úkon žalobkyně ze dne , datum, , kterým žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro uznání, soud uzavřel, že nejde o úkon účelný, když v této době již byl rozsudek pro uznání soudem několik dní vyhlášen. Skutečnost, že došlo již k vyhlášení rozsudku, se projevila nejen ve spise samotném, ale rovněž byla zřejmá z aplikace Infosoud, z níž lze zjistit stav řízení, jakož i ze soudního systému ISASu, kde je patrný přesun spisu ze lhůty , datum, na soudkyni a dále přesun spisu dne , datum, ze soudkyně zpět na kancelář s referátem soudkyně ze dne , datum, , v němž byl stanoven termín vyhlášení rozsudku na , datum, (tj. ke stanovení termínu vyhlášení rozsudku pro uznání a následně k vyhlášení rozsudku pro uznání došlo i bez návrhu žalobkyně). Datum vyhlášení rozsudku pro uznání plyne z protokolu o vyhlášen