40 C 309/2025-57 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení dvou peněžních nároků, a to částky 30 888 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 6. 2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., a dále částky 26 388 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi týmiž účastníky dne 20. 3. 2023. Tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uvedených smluv dva spotřebitelské úvěry, každý ve výši 15 000 Kč, splatné v měsíčních splátkách dle předpisů splátek, včetně sjednaných úhrad za služby související s poskytnutím úvěru. Uvádí, že žalovaný přestal splátky řádně a včas hradit, přičemž poslední úhradu provedl dne 24. 1. 2024, v důsledku čehož se staly zbývající neuhrazené částky dle obou smluv splatnými v plné výši. Pohledávky byly následně postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Žalobkyně uvádí, že žalovaný dlužné částky ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě, a proto se domáhá úhrady neuhrazené jistiny, sjednaných úhrad za služby, smluvní pokuty, kapitalizovaných úroků a zákonného úroku z prodlení z obou úvěrových smluv.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání dne 8. 1. 2026 se nedostavil zástupce žalobkyně, žalovaný se neodstavil bez omluvy, ačkoli mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným 20. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala mu poskytnout finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit částku 15 000 Kč ve 14 splátkách po 1 992 Kč a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč a úrok v celkové výši 761 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit na takto poskytnutý úvěr 27 888 Kč do 20. 5. 2024. Celkově uhradil 9 000 Kč (Smlouva o úvěru z , datum, č. , hodnota, , předpis splátek a plnění splátek, transakční historie).6. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným k účinnosti 25. 3. 2025, postoupení žalovanému oznámila dopisem (Smlouva o postoupení pohledávek, Příslušná strana Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky).7. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (předžalobní upomínka z 17. 7. 2025, poštovní arch odeslané pošty k předžalobní upomínce).8. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným 27. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala mu poskytnout finanční prostředky ve výši 15 000 K. Žalovaný se zavázala splatit částku 15 000 Kč ve 14 splátkách po 1 992 Kč a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč a úrok v celkové výši 761 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit na takto poskytnutý úvěr 27 888 Kč do 27. 8. 2024. Celkově uhradil 4 500Kč (Smlouva o úvěru z 27. 6. 2023 č. , hodnota, , předpis splátek a plnění splátek, transakční historie).9. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným k účinnosti 25. 3. 2025, postoupení žalovanému oznámila dopisem (Smlouva o postoupení pohledávek, Příslušná strana Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky).10. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (předžalobní upomínka z 17. 7. 2025, poštovní arch odeslané pošty k předžalobní upomínce).11. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:12. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se žalovanou stranou jakožto právní předchůdce žalobkyně, uzavřela smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěry ve výši 15 000 Kč, a to u obou zmíněných smluv. Žalovaný úvěra čerpal a zavázal se je splatit do 20. 5. 2024 v případě smlouvy č. , hodnota, a do 27. 8. 2024 v případě smlouvy č. , hodnota, . V případě smlouvy č. , hodnota, však uhradil žalobkyni pouze částky 9 000 Kč a v případě smlouvy č. , hodnota, pak pouze 4 500 Kč.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.ú.“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti strany žalované žalobkyně doplnila, že zjistila a ověřila příjem strany žalovaného ve výši 26 154 Kč měsíčně, přičemž v ověření příjmu postupovala žalobkyně příkladně výplatními páskami, pracovní smlouvou, dohodou o provedení práce. Co se týče výdajů, žalobkyně sice obdržela od žalovaného potvrzení o ubytování, nicméně ani výdaje s ním spojené již v důkazech soudu nepřeložila. Nepředložila ani tvrzených bankovních výpisů či dalších listin, ze kterých by bylo možno alespoň dokreslit, jaká byla skutečná výše výdajů žalovaného.17. U výdajů tedy již ze žádných konkrétních informací strany žalované nevychází, tyto nijak neověřuje. Pokud žalobkyně nezjistila skutečné výdaje strany žalované, jen stěží potom mohla dojít k závěru, že strana žalovaná je schopna ze svého příjmu hradit jednak své životní potřeby a jednak i úvěr. Soud je přesvědčen o tom, že věřitel své povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka dostojí alespoň tím, že si zjistí a ověří jeho příjmy a dále i výdaje, a to alespoň prostřednictvím výpisů z jeho účtu, kdy na základě zjištěných měsíčních zůstatků na účtu zhodnotí finanční kondici dlužníka. Ani k tomuto v případě žalobkyně nedošlo. Soud tak dospěl k závěru, že se žalobkyně schopností strany žalované splácet úvěr nezabývala dostatečně a s odbornou péčí, když sice správně zjišťovala, zda strana žalovaná není zatížena závazky po splatnosti nebo není účastníkem insolvenčního řízení, správně zjistila a ověřila její příjmy, ale již neověřovala její výdaje, na jejichž základě by zjistila finanční kondici strany žalované. Namísto toho se žalobkyně stran výdajů spokojila pouze s jakýmsi teoretickým modelem finančního hospodaření strany žalované, který se však s realitou mohl setkat jen stěží. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost strany žalované nehodnotila žalobkyně s odbornou péčí, pročež smlouva o úvěru uzavřená mezi stranou žalovanou a žalobkyní je neplatná pro rozpor se zákonem.18. Právní předchůdce žalobkyně, poskytovatel spotřebitelského úvěru, postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. o. s. ú., když poskytl spotřebitelský úvěr navzdory tomu, že neměl představu o skutečné majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy, že by byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného i po výdajové stránce před poskytnutím úvěru právním předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně a ani právní předchůdce tedy neměli k dispozici nezbytné, spolehlivé, a zejména dostatečné informace získané od spotřebitele, a tedy nemělo být k poskytnutí úvěru vůbec přistoupeno, neboť dle z. o. s. ú. poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Proto soudu nezbylo, než smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako neplatnou dle § 580 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. o. s. ú., pro rozpor s § 86 z. o. s. ú..19. Soud posoudil smlouvy jako absolutně neplatné od samého počátku, jako celek.20. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že