Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 13. 5. 2026 domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení žalobkyně nárok na úhradu částky vznikl z titulu smlouvy o nájmu (operativním leasingu) automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., VIN , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 5. 2024.2. Soud usnesením ze dne 8. 7. 2026, č. j. 51 C 128/2026-11 žalované uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k přiložené žalobě, kdy byla zároveň poučena o tom, jakým způsobem se má vyjádřit. Žalovaná byla také dále poučena, že v případě, že se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně nevyjádří nebo nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a bude rozhodnuto ve věci samé rozsudkem pro uznání.3. Dle § 114b odst. 4 o. s. ř. usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.4. Předmětné usnesení společně se žalobou bylo žalované doručeno do datové schránky dne 20. 7. 2026.5. Žalovaná se nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené třicetidenní lhůtě, která marně uplynula dne 19. 8. 2026, tedy nepopřela žalobní nárok tím, že by vylíčila rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví obranu proti žalobě, a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud má proto za to, že žalobní nárok uznává a na základě této fikce uznání rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. v souladu s žalobním návrhem, neboť se zároveň nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., a nárok není ani v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. O tomto následku byla žalovaná poučena.6. Soud proto postupoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. vyhlášením rozsudku pro uznání dne 28. 8. 2026 bez nařízeného jednání. Z tohoto důvodu soud účastníky neobesílal.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 104,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 663 Kč a a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 453 246,20 Kč sestávající z částky 10 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6 671,70 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.