Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše , částka, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla na účet žalovaného vyplacena dne , datum, . Žalovaný porušil svou povinnost úvěr řádně splácet v dohodnutých splátkách, úvěr byl proto žalobkyní prohlášen za splatný e-mailovou zprávou ze dne , datum, . Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky , částka, jako jistiny, částky , částka, jako tranší úvěru, částky , částka, jako poplatku za službu „presto“, částky , částka, jako smluvního úroku a částky , částka, jako smluvní pokuty, sjednané ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení od , datum, , včetně výše uvedeného příslušenství.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., bez přítomnosti účastníků, neboť bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil bez omluvy.4. Na základě dokazování provedeném předloženými listinnými důkazy (výzva k úhradě ze dne , datum, , autorizace, ověření totožnosti ze dne , datum, , informace o zprostředkovateli, obecné principy posuzování úvěruschopnosti, informace pro spotřebitele, identifikované příjmy, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , bankovní výpis, souhlas se zpracováním osobních údajů, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti žalobce, předpis denních splátek, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne , datum, , údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru, FLEXI půjčka, všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr flexi půjčka, platné ke dni , datum, , potvrzení o podání doručené zásilky, potvrzení o podání doručené zásilky, všeobecné obchodní podmínky ze dne , datum, , údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, informace o zprostředkovateli) soud učinil tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:5. Účastníci uzavřeli dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému převedena na jeho účet částka , částka, (smlouva o úvěru 15021741, bankovní výpis). Žalobkyně se domáhá zaplacení částky , částka, jako jistiny, částky , částka, jako tranší úvěru, částky , částka, jako poplatku za službu „presto“, částky , částka, jako smluvního úroku a částky , částka, jako smluvní pokuty, včetně výše uvedeného příslušenství.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném zvýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že dostála své povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Předloženými listinnými důkazy není prokázáno její tvrzení, že si řádným způsobem zjišťovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Vzhledem k tomu, že jednání proběhlo bez účasti žalobkyně, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.9. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, v čl. 8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne , datum, , C-679/18 jehož výrok zní: Články 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, z něhož vyplývá, že ustanovení § 87 zákona není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.11. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana bez platného závazku, má právo na vrácení svého plnění. Bylo-li plněno z obou stran, každí ze stran může požadovat na vydání svého plnění druhou stranou.13. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou od samého počátku, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, nebyly tak splněny povinnosti vyplývající ze zákona. Předmětná smlouva tak byla absolutně neplatná. Pokud jde o plnění poskytnuté na základě předmětné smlouvy, soud vzal za prokázané, že na základě smlouvy byla žalobkyní na účet žalovaného převedena dne , datum, částka , částka, , žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatil ve smyslu § 2991 o. z., neboť poskytnutou částku nevrátila. Žalobkyně se tak důvodně domáhá zaplacení této částky. Soud má tak za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , kterou nevrátil, v této části bylo proto žalobě vyhověno. V částce , částka, byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na zaplacení této částky představující příslušenství úvěru by mohla žalobkyně uplatnit pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.