Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za úvěr do , datum, . Žalobkyně měla dle smlouvy nárok na poplatek z úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. Celkem měla tedy žalobkyně nárok na zaplacení poplatku ve výši , částka, . V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný uhradil částku ve výši , částka, . Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od , datum, (od dne následujícího po lhůtě k zaplacení) do zaplacení.2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto žalobkyně vyjádřila souhlas již v podání (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, č. l. 3) a žalovaný souhlasil dle § 49 odst. 4 o. s. ř., když se nevyjádřil na výzvu v usnesení ze dne , datum, (č. l. 28).3. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění.4. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným, jakožto podnikatelem (zjištěno z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, platnost k , datum, a z kopie občanského průkazu č. , hodnota, ) smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. za období od , datum, do , datum, , celkem tedy , částka, (zjištěno ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, ). Roční zápůjční úroková sazba byla tedy sjednána na 365 % p. a., přičemž zápůjční úroková sazba poskytována bankami k červenci 2024 dosahovala 7,18 % (zjištěno z výpisu ze systému , Anonymizováno, zveřejňovaných na stránkách , Anonymizováno, úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR – nové obchody k období červenec 2024). Žalobkyně převedla dne , datum, částku ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ). Žalovaný se dostal se splácením dlužné částky do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne , datum, , žalovaný však dlužnou částku neuhradil (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , vč. podacího lístku , právnická osoba, ). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši , částka, (zjištěno z tvrzení žalobkyně).5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.6. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -8239, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Ty se žalovaný zavázal splatit do , datum, včetně poplatku 1 % denně z této částky. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalovaný zaplatil částku ve výši , částka, .7. Soud hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř. a po právní stránce posoudil věc následovně.8. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úroky. Obě smluvní strany vystupovaly v postavení podnikatele (§ 420 odst. 1 o. z.). Žalovaný uhradil žalobkyni pouze , částka, .9. Dle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle § 588 věty prvé o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Dle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.13. Dle § 1982 odst. 2 o. z., započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Úroková sazba činila dle smlouvy celkem , hodnota, % ročně, ačkoliv průměrná zápůjční úroková sazba mezi podnikatelskými úvěry činila v době uzavření smlouvy podle statistických údajů dostupných na stránkách ČNB (Arad) 7,18 %. Tato sazba je na úrovni 50 násobku běžné úrokové sazby pro živnostníky. Byť si je soud vědom judikatury k podnikatelským úvěrům, kde je uvedeno „Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, ), tak i přesto, že je zde uvedeno, že výše úrokové sazby nebude zpravidla v podnikatelských vztazích bez dalšího naplňovat zákonné předpoklady pro použití § 588 o. z., tak zde soud hodnotí, že sazba je na úrovni desetinásobků obvyklé bankovní úrokové sazby, tedy z tohoto pohledu (i přesto, že se jedná o vztah mezi podnikateli) je na místě použití § 588 o. z., neboť sjednaná úroková sazba přesahuje tu obvyklou již značně. V porovnání s judikaturou v případě nepodnikatelských subjektů, kdy již dříve bylo judikováno, že úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy v případě, že dosahuje téměř 4násobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a že úroková sazba může být za určitých podmínek shledána nemravnou i pokud bude sjednána na úrovni 2 či 3násobku obvyklé bankovní sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), tak se jeví 50 násobek obvyklé bankovní úrokové sazby jako rozporný s dobrými mravy i v případě podnikatelů. A to přinejmenším alespoň co se podnikatelů - fyzických osob týče. Nadto výše uvedená judikatura uvádí, že i samotná úroková sazba může odůvodňovat použití § 588 o. z. i v případě podnikatelů, neboť to zcela nevylučuje a naopak uvádí, že tomu tak nebude „zpravidla“, viz citace: „Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.“. Výše úroků je zde tak vysoká, že způsobuje neplatnost smlouvy sama o sobě. Nemravnost úroků je zde očividná. Soud v tomto ohledu zmiňuje i judikaturu týkající se mravnosti výše úroků z prodlení mezi podnikateli, kde je uvedeno, že: „Ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ), které lze dle názoru soudu přiměřeně aplikovat i zde.17. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání.18. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné ve smyslu § 574 o. z. V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat ochranou dobrých mravů. Třeba doplnit, že korektiv dobrých mravů se uplatní i ve vztazích mezi podnikateli s týmž hmotněprávním následkem, tedy absolutní neplatností právního jednání (k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).20. Žalovaný na jistině z uzavřené smlouvy plnil celkem , částka, , její nesplacená část činí tedy , částka, . Nárok je tak po právu co do částky , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen obohacení vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Příslušenství pohledávky soud posoudil dle § 1970 o. z., jeho výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od , datum, , čemuž soud vyhověl částečně, když sice přiznal úrok z prodlení, ale z jiné částky od jiného data. Bezdůvodné obohacení je splatné až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. Žalovanému byla předžalobní výzva odeslána , datum, a doručena dne , datum, . Jelikož tento den připadá na státní svátek, má se za zato, že žalovanému byla výzva doručena dne , datum, (v souladu s § 57 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně určila žalovanému lhůtu k plnění ve výši tří dnů a žalovaný se tedy dostal do prodlení dne , datum, . S ohledem na výše uvedené bylo o úroku z prodlení rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že se přiznávají od , datum, do zaplacení z částky , částka, , jak je ve výroku I uvedeno.21. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř., když neshledal důvodu ke stanovení lhůty delší tří dnů.22. Soud žalobu ve zbytku zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, neboť v případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako hlavního závazku nelze seznat důvodnými ani nároky vyplývající ze závazků akcesorických nad rámec poskytnuté nevrácené jistiny, což je poplatek za poskytnutí úvěru (dle skutečné povahy úrok ve smyslu § 2395 o. z.) ve výši , částka, a smluvní pokuta ve výši , částka, .23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 10,8 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Celkové náklady by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení a sepis žaloby) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 10,8 %, a tak soud celkové náklady ve výši 19 325 omezil částkou ve výši , částka, . Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení tuto stanovil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.).