16 C 199/2020-169 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 000 EUR s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne [datum] distribuční smlouvu, na základě které poskytla žalované výhradní právo distribuovat výrobky dodávané žalobkyní, a to na území České republiky, pod obchodní značkou„ [anonymizováno]“. Na základě smlouvy bylo oboustranně plněno. Podle čl. VIII, odst. 1 distribuční smlouvy nesmí žalovaná bez předchozího písemného souhlasu v rámci sjednaného území přímo ani nepřímo prodávat produkty jiných dodavatelů a to ani vlastním jménem, ani ve spojení s jakoukoliv třetí osobou. Podle čl. VIII, odst. 8 distribuční smlouvy se žalovaná zavázala pro případ porušení uvedené povinnosti uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 000 EUR za každé jednotlivé porušení této povinnosti. Dle informací žalobkyně odebírá žalovaná výrobky od třetích osob a tyto dále distribuuje, což je dokládáno i ukončením objednávek žalované od žalobkyně, kdy poslední fakturu žalobkyně vydala dne [datum], dále již žalovaná od žalobkyně žádné produkty v roce [rok], [rok] a [rok] neobjednala ani neodebrala. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce, a poskytla žalované patnáctidenní lhůtu ke splnění její povinnosti. Dne [datum] byl žalobkyní proveden u žalované kontrolní nákup, tzv.„ mystery shopping“, v rámci něj byly objednány produkty distribuované žalovanou; z obdržené zásilky je patrné, že žalovaná stále distribuuje produkty pod zn. Victus, jde ovšem o produkty, které nedodává žalobkyně. Tímto žalovaná porušuje svůj závazek uvedený v čl. VIII distribuční smlouvy, kde se zavázala takového jednání zdržet. Na základě uvedené kontrolní objednávky, z níž je nepochybně patrné, že žalovaná distribuuje výrobky 3. osob v rozporu s čl. VIII distribuční smlouvy, žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty. Ani k této výzvě však žalovaná smluvní pokutu neuhradila, když v dopisu ze dne [datum] uvedla, že jakékoliv nároky odmítá. 2. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 1.11.2019, č.j. 21 C 331/2019-46, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.4.2020, č.j. 72 Co 65/2020-57, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému; obě uvedená usnesení nabyla právní moci dne [datum]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že nárok žalobkyně je neoprávněný a nedůvodný především z důvodu zdánlivosti, respektive neplatnosti Distribuční smlouvy. Žalobkyně navíc vymáhá zaplacení smluvní pokuty na základě ustanovení, která jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. I pokud by Distribuční smlouva vznikla a byla platná a účinná, žalobkyně neprokázala, že by žalovaná porušila ustanovení čl. 8 Distribuční smlouvy, a to ani kontrolním nákupem. Soud by navíc neměl nárok na zaplacení smluvní pokuty žalobkyni přiznat, neboť žalobkyně by tím těžila ze svého nepoctivého jednání. K otázce zdánlivosti daného právního jednání žalobkyně doplnila, že uzavřená smlouva musí mít konkrétně vymezený obsah, respektive předmět plnění, jinak vůbec nevznikne. Předmětem Distribuční smlouvy je podle čl. 1 exkluzivní dodávka a distribuce Výrobků. Výrobky jsou však vymezeny pouze tak, že se jedná o [anonymizována tři slova], aniž by však bylo blíže specifikováno, co se [anonymizována tři slova] přesně rozumí. Pod takto vymezené Výrobky lze podřadit i výrobky, jejichž primárním účelem není redukce tělesné hmotnosti, avšak které mohou k takové redukci vést (např. běžné potravinové výrobky se sníženým obsahem cukrů či tuků). Vágní formulace pojmu Výrobky dle Distribuční smlouvy navíc implikuje, že předmětem Distribuční smlouvy jsou všechny [anonymizována tři slova], tedy i ty, které budou teprve v budoucnu vyvinuty jako nové druhy přípravků. S ohledem na to, že Výrobky nejsou specifikovány ani uvedením značky či jejich konkrétního výrobce, mohly by mezi ně být zahrnuty i výrobky výrobců, kteří mohou být nasmlouváni někdy v budoucnu. Žalovaná v této souvislosti poukázala i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které předmět písemně uzavřené smlouvy musí být vymezen objektivně určitým způsobem, tzn. i pro třetí osoby musí být jednoznačně seznatelný. Nepostačuje, že stranám smlouvy je zřejmé, co je předmětem smlouvy. Neurčitost předmětu Distribuční smlouvy tedy nelze odstranit například ani odkazem na praxi mezi stranami. Ani skutečnost, že žalovaná od žalobkyně po určitou dobu Výrobky fakticky odebírala, nemůže založit platný právní vztah. Součástí Distribuční smlouvy, jako příloha [číslo] je sice„ aktuální“ ceník žalobkyně, avšak tento ceník obsahuje pouze druhově určené Výrobky ([anonymizována čtyři slova] apod.) bez jakékoliv specifikace. Vzhledem k tomu, že Distribuční smlouva je smlouvou, na jejímž základě byla udělena exkluzivita, je třeba trvat na absolutní určitosti. Přestože neurčitost právního jednání lze obecně odstranit výkladem, dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze doplňovat to, co právní jednání ve skutečnosti neobsahuje. Výklad listiny lze tedy provést pouze v mezích vůle projevené v listině. Jelikož Distribuční smlouva ani její přílohy neobsahují žádné určité vymezení Výrobků, nelze v souladu s uvedenou rozhodovací praxí neurčitost vymezení Výrobků doplnit výkladem. V návaznosti na vše výše uvedené je Distribuční smlouva s ohledem na § 553 odst. 1, § 1725 a § 1732 občanského zákoníku zdánlivým právním jednáním pro neurčitost předmětu plnění a v souladu s § 554 občanského zákoníku k ní nelze vůbec přihlížet. Distribuční smlouva tedy nemohla založit žádná práva a povinnosti mezi účastníky, tudíž žalobkyni ani nemohl vzniknout žádný nárok na zaplacení smluvní pokuty. I kdyby měl soud za to, že Distribuční smlouva není zdánlivým právním jednáním, smluvní pokuta je žalobkyní vymáhána na základě ujednání, které jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Čl. 8.1 Distribuční smlouvy, ze kterého žalobkyně ve spojení s čl. 8 Distribuční smlouvy vyvozuje svůj domnělý nárok, zakazuje žalované prodávat výrobky„ jiných dodavatelů, výrobců s funkcí totožnou nebo podobnou Výrobkům“. Takové ustanovení naplňuje definici závazku zákazu soutěžení ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení Komise (EU) č. 330/2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně tvoří Skupinu společností jednajících ve vzájemné shodě, přičemž tato Skupina má navíc dle tvrzení žalobkyně exkluzivitu na dodávky [anonymizována tři slova] do České republiky, lze důvodně pochybovat, že podíl žalobkyně a dalších společností ze Skupiny na relevantním trhu je pouze zanedbatelný. Na straně žalované rovněž existuje překážka bránící mu zákaz soutěžení ukončit v době kratší než 5 let. V návaznosti na uvedené tedy ujednání obsažené v čl. 8 Distribuční smlouvy naplňuje definici zakázaného zákazu soutěžení ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 5 odst. 1 poslední pododstavec Nařízení, a tím zároveň naplňuje definici zakázané dohody ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. S ohledem na to, že neplatnost ujednání naplňujících znaky zakázaných dohod jako důsledek rozporu se zákonem stanoví výslovně § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, je žalovaná přesvědčena, že ujednání čl. 8 Distribuční smlouvy je neplatné absolutně. I pokud by měl soud za to, že Distribuční smlouva není zdánlivým právním jednáním, nebo že čl. 8 Distribuční smlouvy není absolutně neplatným pro rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, žalovaná uzavřela Distribuční smlouvu v omylu, který zakládá její neplatnost. Hlavním motivem uzavření Distribuční smlouvy pro žalovanou bylo tvrzení žalobkyně o exkluzivitě dodávek Výrobků do České republiky. Informace o exkluzivitě se však později ukázala jako nepravdivá, žalovaný tedy Distribuční smlouvu uzavřela v omylu; do tohoto omylu ji přitom uvedla žalobkyně, neboť informaci o exkluzivitě ji poskytl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který, přestože v době uzavření Distribuční smlouvy nebyl jednatelem žalobkyně, za žalobkyni fakticky jednal. Žalovaný neplatnost Distribuční smlouvy z důvodu omylu oznámila žalobkyni bezprostředně poté, co se dozvěděla, že žalobkyně není exkluzivním dodavatelem Výrobků pro území České republiky. Tímto upozorněním tedy žalovaná včas vznesla námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 586 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná dále poukázala na tu skutečnost, že zcela neurčité je rovněž i samotné ujednání obsažené v čl. 8, když s ohledem na neurčitou definici Výrobků nelze určit, které výrobky jsou ve vztahu k nim konkurenčními. Zákaz soutěžení v čl. 8 Distribuční smlouvy je navíc vymezen tak, že konkurenčními výrobky ve vztahu k Výrobkům mají být výrobky s funkcí podobnou