16 C 258/2019-162 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 339 470 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce dne [datum] poskytl paní [jméno] [příjmení], nar. [číslo] [rok], peněžitou půjčku ve výši 678 940 Kč. Svůj dluh paní [jméno] [příjmení] písemně uznala dne [datum] prohlášením učiněným dle § 558 zákona č. 41/1964 Sb., občanského zákoníku. Dne [datum] paní [jméno] [příjmení] zemřela. V rámci projednání dědictví, vedeného soudním komisařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne [datum] žalobce pohledávku na vrácení peněžité půjčky ve výši 678 940 Kč uplatnil, avšak žalovaný tuto pohledávku odmítl. V souladu s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 13D 1292/2016-340, ze dne 19.6.2018 se žalovaný spolu se žalobcem stali dědici po zesnulé [jméno] [příjmení], na žalobce a žalovaného tedy přešla povinnost hradit i dluhy zemřelé [jméno] [příjmení], mimo jiných i povinnost uhradit pohledávku z titulu poskytnuté půjčky ve výši 678 940 Kč. Protože u žalobce došlo ke splynutí role věřitele a dlužníka, uplatňuje žalobce u žalovaného pouze polovinu původně dlužné částky. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že má vážné pochybnosti o tom, zda skutečně došlo k uzavření smlouvy o půjčce, jak uvádí [jméno] [příjmení] v uznání dluhu, a pokud k uzavření takové smlouvy skutečně došlo, má žalovaný za to, že tento úkon v kombinaci se závětí zůstavitelky sepsanou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem v [obec], dne [datum rozhodnutí], pod číslem. [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok], zastírá jiné právní jednání obcházející zákon a vylučující možnost úspěšného uplatnění nároku, který je předmětem tohoto řízení. Žalovaný má především za to, že žalobce [jméno] [příjmení] půjčku fakticky neposkytl, neboť tato měla zcela jistě dostatek finančních prostředků, aby cenu předmětného bytu uhradila sama bez cizí pomoci, a to i s přihlédnutím ke skromnému životu, který vedla a při kterém nedokázala spotřebovat ani pobíraný vdovský a starobní důchod. Pokud by byla potvrzena skutečnost, že skutečně došlo k poskytnutí finančních prostředků žalobcem [jméno] [příjmení], je dle přesvědčení žalovaného vysoce pravděpodobné, že [jméno] [příjmení] žalobci tyto finanční prostředky ještě před svým úmrtím vrátila. Nehledě na shora uvedené je namístě dále zohlednit, že smlouva o půjčce je tzv. reálným kontraktem, tedy smlouvou, k jejímuž uzavření dochází teprve faktickým předáním předmětu půjčky. V tomto případě se však k reálnému předání předmětu půjčky [jméno] [příjmení] nedošlo, neboť účet, na který půjčka měla být poskytnuta, není účtem [jméno] [příjmení], ale účtem [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Ačkoliv poskytnutí půjčky na účet jiné osoby je v zásadně možné, nebylo v této věci prokázáno, že toto bylo součástí uzavřené smlouvy. Obsah uznání dluhu v kontextu všech dalších známých okolností naopak svědčí o tom, žalobce měl sám zájem nabýt vlastnické právo k předmětné bytové jednotce, což ale nebylo z hlediska podmínek privatizace bytových jednotek možné, a jeho nabyvatelem mohla být výhradně [jméno] [příjmení]. Žalobce proto poskytl [jméno] [příjmení] potřebnou finanční částku (později prezentovanou jako půjčku) a [jméno] [příjmení] později sepsala závěť ohledně této bytové jednotky v jeho prospěch, čímž de facto pořídila byt svým jménem, ale na účet žalobce. Na základě těchto skutečností, je žalobce přesvědčen o tom, že údajně poskytnutá půjčka je ve skutečnosti dissimulovaným právním úkonem, který žalobce a [jméno] [příjmení] činili se shora naznačeným záměrem. Kromě shora uvedeného je žalovaný přesvědčen o tom, že i pokud by soud považoval žalobcem tvrzenou smlouvu o půjčce za řádně uzavřenou a [jméno] [příjmení] nesplacenou, tedy pokud by mimo jiné dovodil, že její uzavření není v přímém rozporu se zákonem, ani jej neobchází, není možné žalobnímu návrhu vyhovět, a to pro rozpor uplatnění jeho nároku s dobrými mravy. Žalovaný je toho názoru, že v případě úspěchu této žaloby by žalobce dostal jím poskytnutou částku zpět de facto dvakrát, a to jednou v podobě bytu – bytové jednotce [číslo] v k.ú. [část obce], k jejímuž získání byla předmětná částka údajně použita, a podruhé dle své žaloby. Je také nutné přihlédnout k ceně obvyklé, která vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 13D 1292/2016-360, kdy obvyklá cena předmětné bytové jednotky činí 3 000 000 Kč, což je částka, která razantně převyšuje částku, kterou si od něj jeho matka údajně půjčila. Žalobce tedy„ investoval“ cca 680 000 Kč za což obdržel byt v hodnotě 3 000 000 Kč a k tomu ještě požaduje vrácení poloviny této jeho investice, což žalovaný považuje zvlášť za nemravné s ohledem na to, že takto jedná vůči svému vlastnímu bratrovi. Z jednání [jméno] [příjmení] je zřejmé, že tato rozhodně neměla v úmyslu zavázat k uhrazení svých údajných dluhů svého druhého syna, tedy žalovaného. Poskytnuté prostředky v kombinaci s obsahem její závěti s nejvyšší pravděpodobností vůbec za půjčku nepovažovala, neboť doposud nevyšlo najevo žádné její jednání, které by směřovalo k její úhradě. [příjmení] [jméno] [příjmení] nesplatila poskytnuté prostředky, zcela nepochybně měla jejich poskytnutí za definitivně vyrovnané sepsáním přiložené závěti. Dle usnesení v příslušném pozůstalostním řízení č.j. 13D 1292/2016-340 ze dne 19.6.2018 žalobce obdržel výrazně hodnotnější majetek, než který získal žalovaný. To také odpovídá záměru [jméno] [příjmení], a ačkoliv to žalovaný nepovažuje za spravedlivé, respektuje vůli [jméno] [příjmení] jako zůstavitelky. [příjmení] [jméno] [příjmení] však zcela jistě nebylo tento nepoměr dále umocňovat vznikem povinnosti k úhradě finanční částky dle předmětného žalobního návrhu. 3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11.6.2020, č.j. 16 C 258/2019-116, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v částce 72 310 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 15.10.2020, č.j. 58 Co 323/2020-137, tento rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc zdejšímu soudu vrátil k dalšímu řízení. V rámci svého zrušujícího usnesení odvolací soud uvedl, že zopakoval důkaz listinou - uznáním dluhu ze dne [datum], přičemž zjistil, že zůstavitelka zde sice uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 678 940 Kč s tím, že si od něj dne [datum] vypůjčila tuto částku, která byla použita na koupi bytu (byla složena žalobcem na označený bankovní účet), současně však z prohlášení obsaženého v této listině nelze nijak dovodit, že by si zůstavitelka byla vědoma své povinnosti tyto peněžní prostředky žalobci vrátit nebo-li není zde vyjádřen příslib k zaplacení dluhu. V této souvislosti mimo jiné dále odvolací soud uvedl, že vzhledem k tomu, že k poskytnutí půjčky mělo dojít dne [datum], je třeba posuzovat právní vztahy účastníků dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.1.2013 (dále jen„ obč.zák.“), a to v souladu s přechodným ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč.zák. má reálnou povahu a tudíž vznik právního vztahu z půjčky předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné odevzdání (přenechání) předmětu půjčky. Judikatura pak dovodila, že reálná podstata smlouvy o půjčce je naplněna i poskytnutím plnění prostřednictvím třetí osoby, pokud se na tom smluvní strany dohodnou. Uskutečněním převodu je pak splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 657 obč. zák. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, sp. zn. 33 Cdo 3756/2013 či sp. zn. 33 Cdo 2627/2016). V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalobce složil dne [datum] peněžní prostředky ve výši 678 940 Kč na bankovní účet prodávajícího, [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], kdy důvodem tohoto mělo být dle žalobních tvrzení„ poskytnutí půjčky“ zůstavitelce za účelem koupě bytu; žalobce však již dále netvrdil, co bylo mezi ním a zůstavitelkou dojednáno ohledně vrácení (splatnosti) dluhu, a třebaže podmínkou platnosti smlouvy o půjčce doba vrácení půjčky není (a věřitel může její splatnost přivodit tím, že dlužníka požádá o splnění dluhu; srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1989/2007), pak má-li se jednat o půjčku, musí být zřejmý úmysl věřitele požadovat poskytnuté peníze zpět a tomu odpovídající závazek dlužníka mu je vrátit. Pokud jde o písemné uznání dluhu, o nějž především žalobce svá tvrzení o existenci dluhu z půjčky opíral, je na místě připomenout, že esenciální náležitostí uznání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. je (vedle uvedení důvodu a výše dluhu) i vyjádření příslibu zaplacení dluhu. Zákon sice nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu přímo zavázal k plnění, z obsahu jeho písemného projevu nicméně musí jasně vyplývat, že si je své povinnosti dluh vrátit vědom. Jestliže písemný projev dlužníka obsahuje uznání dluhu co do důvodu i výše, avšak absentuje v něm