16 C 570/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27.11.2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 990 Kč s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se [právnická osoba], reg. č. [číslo] (dále také jen„ původní věřitel“). Dne [datum] uzavřel žalovaný s původním věřitelem, prostřednictvím internetových stránek [webová stránka] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum] společně s poplatkem ve výši 990 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně také předžalobní upomínkou, neuhradil však na svůj dluh ničeho. 2. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili. 3. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 4. Dne [datum] uzavřela [právnická osoba], reg. č. [číslo], prostřednictvím svých internetových stránek [webová stránka] s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jej nejpozději do 12.7.2016 (prokázáno Prohlášením číslo: [číslo] ze dne [datum] a Fakturou [číslo] ze dne 10.6.2016). Zatímco žalovanému byla částka 3 000 Kč poskytnuta dne 10.6.2016, kdy mu byla zaslána na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], žalovaný úvěr nevrátil, což nesporoval (prokázáno Potvrzením o provedené platbě ze dne 10.6.2016). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22.1.2020). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši žalované částky, avšak žalovaný jí dosud ničeho neuhradil, což nesporuje (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 22.1.2020 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne). 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.). 6. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Na základě smlouvy o úvěru se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 10.7.2016. Zatímco [právnická osoba] žalovanému úvěr poskytla dne [datum], žalovaný poskytnutý úvěr neuhradil řádně a včas, když žalobkyni neuhradil ničeho, tedy se ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. Vzhledem k tomu [právnická osoba] vůči žalovanému vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, jakož i ve smyslu ust. § 1970 o.z. právo na zaplacení úroku z prodlení. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena v souladu s ust. § 1879 o.z. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Na základě uvedeného je tedy žalovanou částku oprávněna požadovat po žalovaném právě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit dlužnou částku dosud nesplnil, ačkoliv byl o její úhradu upomenut, shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila celkem 3 990 Kč, z toho 3 000 Kč představuje jistinu úvěru a 990 Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru. 7. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí přiznal i náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na soudní poplatek v částce 1 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21% DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 089 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 2 089 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.