16 C 606/2020-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Písku dne 24.9.2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), a to prostřednictvím internetových stránek, tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“). Na základě smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému formou bezhotovostního převodu na bankovní účet zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] postoupila původní [právnická osoba] pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. 2. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 20.11.2020, č.j. EPR 240857/2020-14, které nabylo právní moci dne 9.12.2020, byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Písku a věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému. 3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili. 4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 5. [právnická osoba], [IČO], s žalovaným prostřednictvím internetových stránek uvedené společnosti uzavřela smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ podmínky“). Na základě uvedené smlouvy se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 30 dní ode dne jeho poskytnutí (prokázáno smlouvou o zápůjčce, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]). Zatímco [právnická osoba] žalovanému částku ve výši 2 000 Kč poskytla dne 13.5.2015, kdy uvedenou částku zaslala na bankovní účet žalovaného (prokázáno potvrzením o provedené platbě z účtu [právnická osoba] ze dne 29.7.2017), žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve smluveném termínu ani později nevrátil, což nesporoval. Pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalovaný žalobkyni na svůj dluh dosud ničeho neuhradil, což nesporoval. 6. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/20152 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.). 7. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o.z., a to distančním způsobem dle ust. § 1820 a násl. o. z. Na základě smlouvy o zápůjčce se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji uvedené společnosti nejpozději do 30 dnů ode dne jejího poskytnutí. Zatímco [právnická osoba] žalovanému částku ve výši 2 000 Kč poskytla dne 13.5.2015, kdy ji zaslala na bankovní účet žalovaného, žalovaný zapůjčenou částku ve lhůtě splatnosti, tj. do 12.6.2015 neuhradil a ocitl se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. S ohledem na to, že žalovaný zapůjčenou částku nevrátil, [právnická osoba] vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky. Pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] v souladu s ust. § 1879 o.z. postoupena na žalobkyni. Na základě uvedeného je tedy žalovanou částku požadovat po žalovaném právě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit dluh ze smlouvy o zápůjčce dosud nesplnil, shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí přiznal i plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na soudní poplatek 1 000 Kč a v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ust. § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. 2 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) a dále 2 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21% DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 726 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 1 726 Kč. Soud při určení výše nákladů aplikoval ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužného období, výší dlužné částky a popř. výší kapitalizovaného příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za úkon právní pomoci – sepis výzvy k plnění před podáním žaloby nebyla přiznána, neboť žalobce tento úkon soudu nedoložil. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.