28 C 17/2014-307 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali uložení povinnosti žalované předat jim písemné omluvy a zaplatit náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 500 000 Kč pro každého z žalobců. K odůvodnění žaloby uvedli, že jsou rodiči [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne 9. 1. 2012 na pediatrické klinice – JIP [anonymizována dvě slova] v [část obce]. Dcera žalobců měla podle mínění ošetřujících lékařů základní prognosticky nepříznivé vrozené nevyléčitelné onemocnění, konkrétně epidermolysis bullosa, tj. onemocnění známé pod českým názvem„ nemoc motýlích křídel“. Ve zdravotnickém zařízení žalované byla [jméno] [příjmení] hospitalizována dne 19. 12. 2011 z důvodu febrilie a vzestupu zánětlivých parametrů. Dne 9. 1. 2012 dcera žalobců zemřela v důsledku komplikací při multiorgánovém selhání na podkladě septického stavu, k němuž došlo dle žalobců s přispěním nefunkčního protékajícího centrálního žilního katetru – v den smrti nemohla dcera žalobců tímto způsobem přijímat výživu, tekutinu ani léky a její zdravotní stav dospěl do fáze selhání, které se nepodařilo odvrátit. Podle žalobců byl na oba opakovaně ze strany lékařského personálu vyvíjen psychický nátlak, aby se s blížící se smrtí své dcery smířili, s tím, že její život, i kdyby se jej podařilo zachránit, by byl vzhledem k jejímu celkovému zdravotnímu stavu a vrozené nemoci„ nekvalitní“ a bude lépe, když nebude oživována. Lékaři dále tvrdili, že [jméno] nepřijmou na ARO, jednak proto, že překlad na ARO nebyl indikován a jednak proto, že jí nikdo z lékařů není ochoten napíchnout centrální žilní katetr. Na naléhání žalobců byla nakonec [jméno] dne 9. 1. 2012 přeložena na Anesteziologicko – resuscitační oddělení žalované. Žalobci mají za to, že žalovaná je jako provozovatel zdravotnického zařízení za smrt [jméno] [příjmení] zodpovědná a že byla [jméno] ze strany žalované diskriminována z důvodu svého zdravotního stavu. Úlohou léčby není pouze vyléčení, avšak může jí být alespoň prodloužení života pacienta. V daném případě bylo žalobcům sděleno, že přeložení jejich dcery [jméno] na ARO by„ pouze“ prodloužilo její život, i toto by však pro žalobce mělo smysl, neboť z osobních, morálních a etických důvodů by nikdy nikomu souhlas s dřívějším ukončením života svého dítěte neudělili. Žalobci mají za to, že jejich dcera byla žalovanou diskriminována z důvodu svého zdravotního stavu a nepříznivé prognózy, když jejich dceři byla šance na kardiopulmonální resuscitaci lékaři odepírána. Žalobci mají za to, že s jejich dcerou bylo odepřením resuscitace zacházeno v jejích posledních dnech nedůstojně, nelidsky a tímto jednáním jí bylo způsobeno velké utrpení. Postupem žalované tak došlo k diskriminaci dcery žalobců v přístupu ke zdravotní péči a jejímu poskytování, a to pouze z důvodu jejího zdravotního stavu, neboť lékaři odmítali indikovat překlad [jméno] [příjmení] na ARO a zahájit kardiopulmonální resuscitaci, pro její nevyléčitelnou nemoc epidermolysis bullosa. Žalobci mají za to, že pokud by jejich dcera touto nemocí netrpěla nebo její diagnóza nebyla potvrzena, byla by její resuscitace zahájena dříve a bez naléhání. <b>2. Žalobci se tak podanou žalobou domáhali po žalované morální satisfakce ve formě písemné omluvy a náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 500 000 Kč pro každého z nich.</b> 3. Žalovaná s nároky žalobců nesouhlasila a neuznávala je. Uvedla, že [jméno] [příjmení] byla u žalovaného opakovaně hospitalizována, a to od 9 měsíců věku v souvislosti s jejím onemocněním - epidermolysis bullosa („ nemoc motýlích křídel“) a kongenitální laryngeální stidor (vrozené zúžení velkých dýchacích cest). Důvodem jejích hospitalizací byly respirační infekce s nutností umělé plicní ventilace a septické stavy dané rozsáhlým kožním postižením a kolonizací kůže multirezistentními bakteriálními kmeny. Závažnost stavů [jméno] [příjmení] se s postupem času zvyšovala v důsledku progresujího rozsahu kožního postižení, obtížnosti zajištění žilního vstupu a stoupající rezistenci kolonizujících bakterií na antibiotika. Dne 19. 12. 2011 byla [jméno] [příjmení] přijata do zařízení žalované z důvodu tři dny trvajících vysokých teplot a vysokých zánětlivých parametrů. Kromě kožního nálezu měla [jméno] známky chronické sepse. Po jejím přijetí byla zahájena antibiotická léčba, i přesto však došlo k dalšímu vzestupu zánětlivých parametrů a rozvinutí obrazu sepse. Následně byl zaveden další žilní katetr a podána další léčba, zdravotní stav [jméno] se však nadále zhoršoval až dne 9. 1. 2012 od rána došlo k desaturaci, zhoršení dušnosti a dýchacích obtíží. Rodiče však i přes nepříznivou prognózu trvali na resuscitační péči, proto byl nakonec realizován překlad na Kliniku anesteziologie a resuscitace žalované. [jméno] byl zaveden centrální žilní katetr, byla ventilovaná, bohužel došlo přes veškerou péči k jejímu úmrtí. [jméno] [příjmení] byla od počátku léčby specializovaným pracovištěm FN [obec] – EB centrum diagnostikována epidermolysis bullosa, typ Herlitz, a to již na základě klinického stavu, na čemž se shodli všichni odborní lékaři podílející se na péči o [jméno]. Žalobci byli opakovaně a plně informováni o závažnosti zdravotního stavu jejich dcery. Tato diagnóza byla posléze potvrzena genetickou analýzou vypracovanou zahraničním pracovištěm v Salzbugu. K tvrzení žalobců ohledně nezavedení centrálního žilního katetru žalovaná uvedla, že jeho zavedení je při této diagnóze vždy velmi obtížné až život ohrožující. Infikovaný katetr nemohl být samozřejmě ponechán, zavedení nového nebylo indikováno pro obrovskou obtížnost, rizika celkové anestézie podávané k zavedení vstupu právě v souvislosti s terminálním stavem pacientky, nikoliv pro„ neochotu či nechuť“ ošetřujícího personálu. Přijetí na resuscitační oddělení je indikováno u pacientů, u nichž lze předpokládat přínos poskytované péče na překlenutí kritického stavu s reálnou nadějí na obnovení či zlepšení orgánových funkcí, to však v žádném případě nebylo u [jméno] [příjmení] očekávatelné. Žalovaná je přesvědčena, že z její strany nedošlo k žádnému porušení antidiskriminačního zákona, a tedy ani k diskriminaci dcery žalobců z důvodu jejího zdravotního stavu. Naopak postup ošetřujících lékařů byl zcela v souladu s platnými předpisy a lege artis. Kromě uvedeného žalobci neunesli důkazní břemeno, když neprokázali skutečnosti odůvodňující závěr o existenci možného protiprávního diskriminačního jednání žalované k [příjmení] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že dcera žalobců nebyla postupem žalované diskriminována, nemohlo tak dojít ani k diskriminaci žalobců. <b>4. S ohledem na uvedené navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.</b> 5. Vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že se ztotožňuje s tvrzením žalované. Zdůraznil, že základním předpokladem pro vznik nároku na žalobci požadované odškodnění je to, pokud je prokázáno porušení právní povinnosti poskytovatele zdravotních služeb, vznik škody na zdraví pacienta a příčinná souvislost mezi tímto porušením povinnosti a vzniklou škodou na zdraví pacienta. Dcera žalobců, [jméno] [příjmení], trpěla nevyléčitelným onemocněním, žalovaná postupovala při léčbě [jméno] lege artis a udělala pro ni maximum ve všech bodech léčby. Pacient s onemocněním, kterým trpěla dcera žalobců, trpí opakovanými infekcemi, v případě [jméno] [příjmení] se její stav dostal do situace, kdy nebylo možné najít odpovídající antibiotický preparát, který by u pacientky účinkoval. V případě jejího převozu na ARO nemohlo dojít ke zlepšení jejího zdravotního stavu, její stav byl terminální. Podmínkou převozu na oddělení ARO je takový stav pacienta, u kterého hrozí selhání základních životních funkcí, ale zároveň za splnění podmínky, že se v daném případě nejedná o tzv. léčbu marnou, tedy že existuje perspektiva, že se životní funkce obnoví. Žalovaná pouze informovala žalobce o aktuálním zdravotním stavu jejich dcery, včetně dalšího postupu a toho, že prognóza není dobrá. Dcera žalobců nesplňovala podmínky pro převoz na ARO, nebyly pro něj dány medicínské důvody. Žalovaná se tak nedopustila vůči [jméno] [příjmení] žádného diskriminačního jednání. <b>6. Ze shora uvedených důvodů také vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby.</b> 7. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 10. 2015, č. j. 28 C 17/2014-106, kterým soud I. stupně shledal nedostatek věcné aktivní legitimace žalobců k podání této žaloby podle ustanovení § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o prostředcích ochrany před diskriminací (dále jen„ antidiskriminační zákon“). Cit. rozsudek soudu 1. stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 39 Co 74/2016-135. Žalobci podali ve věci dovolání, o kterém bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 30 Cdo 2260/2017-158 Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že aktivní věcná legitimace žalobců dána je a rozhodnutí soudu I. a II. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání. Dovolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že ustanovení antidiskriminačního zákona