42 C 509/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 30.10.2020 domáhala na žalované zaplacení částky 27 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 18.1.2010 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se tuto částku, včetně částky 16 720 Kč, která představuje souhrnný poplatek, zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 60 týdenních splátkách po 620 Kč, což však nečinila řádně a včas. Poslední splátka byla splatná dne 14.3.2011. Ze strany žalované byla však poslední příslušná splátka uhrazena dne 20.4.2010. Žalovaná po datu 29.11.2010 uhradila ještě na předmětné pohledávce částku 4 500 Kč a do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 8 820 Kč. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 27 900 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 647,06 Kč a dlužného poplatku ve výši 10 252,94 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 494,75 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26.2.2016 postoupena na žalobkyni. Žalovaná dluh žalobkyni přes výzvy nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a o.s.ř. usnesením zdejšího soudu č.j. 42C 509/2020-12 vyzvány, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byly poučeny, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 18.1.2010 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná včetně souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 16 720 Kč zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 60 týdenních splátkách po 620 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26.2.2016 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 26.2.2016). Žalovaná neplatila splátky řádně a včas a dluží žalobkyni částku 27 900 Kč. Žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno výzvou ze dne 7.10.2020, podacím lístkem). 6. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nevyvozoval žádné skutkové ani právní závěry, neboť by to bylo pro posouzení věci nadbytečné. 7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) podle kterého není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto postupoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“). 8. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 16 720 Kč zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 60 týdenních splátek po 620 Kč, což však nečinila řádně a včas. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 27 900 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 647,06 Kč a souhrnného poplatku ve výši 10 252,94 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaných zákonným úroků ve výši 12 494,75 Kč (kdy se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z celkové dlužné částky ve výši 27 900 Kč od 28.4.2010, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení 26.2.2016). Tím, že žalovaná žalobkyni nezaplatila dluh řádně a včas, ocitla se v prodlení a je tak povinna zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky, soud proto rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 10. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 ve spojení s ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 a od 1.1.2014 podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 847 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 395 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro jejich prodloužení.