6 C 300/2018-126 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 27 541 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. z titulu smlouvy o půjčce ze dne 28. 6. 2015 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [část obce] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku ve výši 12 541 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena dne 21. 8. 2016. Žalovaná neuhradila ničeho, proto právnímu předchůdci žalobce vzniklo dne 29. 10. 2015 právo na vyrovnání celé dosud neuhrazené částky, která činila na jistině 15 000 Kč a na dlužném poplatku částku 12 541 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k 16. 11. 2017. Žalobce požaduje s ohledem na výše uvedené zaplacení celkové dlužné částky ve výši 27 541 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 12 541 Kč, žalobce dále požadoval kapitalizované úroky z prodlení ve výši 2 488,79 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 869,38 Kč, úroky ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta, neboť není zřejmé, zda smlouvu uzavřela s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaná, úroky jsou sjednány v rozporu s dobrými mravy, sazba RPSN je příliš vysoká, smlouva dále není uzavřena v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť nebyla posouzena úvěruschopnost žalované. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná se k jednání nedostavila. Žalovaná se sice omluvila, nicméně s odůvodněním, že nemůže z Rakouska přijet kvůli koronaviru, přičemž soud této žádosti o odročení jednání nevyhověl a žalovanou o tom vyrozuměl 3 týdny před jednáním. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 129 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“). Na základě provedených důkazů má soud za prokázaná následující skutková zjištění: 4. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s částkou ve výši 12 541 Kč sestávající z úroku, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní režim splátek, a to v 60 týdenních částkách po 460 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy a každá další splátka je splatná do konce následujícího týdenního období. Strany si dále sjednaly, že v případě prodlení se splátkou vzniká právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky včetně souhrnného poplatku (čl. 12 smluvních podmínek). Výše úrokové sazby činí dle čl. 6 smluvních podmínek v případě 60 splátek 20,50 % ročně (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 28. 6. 2015, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky). V zákaznické kartě žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako skladnice u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo] [anonymizováno], [obec a číslo], na plný pracovní úvazek. Své celkové příjmy žalovaná uvedla ve výši 15 000 Kč, celkové výdaje ve výši 11 300 Kč – z toho 5 800 Kč nájemné, 500 Kč telefon a 5 000 Kč další výdaje na domácnost, žalovaná dále uvedla, že použitelný příjem činí 3 700 Kč, žádné zápůjčky u jiné společnosti žalovaná nemá. Žalovaná dále předložila svůj občanský průkaz, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní pásky. V zákaznické kartě žalované je dále uvedeno, že totožnost byla ověřena dle občanského průkazu žalované, přičemž jsou zde uvedeny rovněž údaje týkající se tohoto občanského průkazu. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že jí byly poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském úvěru (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 28. 6. 2015). Právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 a stránkou č. 44 seznamu postoupení pohledávek). Předchůdce žalobce oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky (prokázáno oznámením ze dne 16. 11. 2017). Žalovaná byla žalobcem písemně vyzvána k plnění (prokázáno výzvou k plnění ze dne 12. 6. 2018 a podacím lístkem). 5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet tuto částku společně s poplatkem ve výši 12 541 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. 6. Smlouvou o úvěru se dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., jejíž součástí byly obchodní podmínky ve smyslu ust. § 1751 o. z., jíž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet společně s úrokem sjednaným ve výši 20,50 % ročně, s administrativním poplatkem a s poplatkem za hotovostní režim splátek, celkem ve výši 12 541 Kč. Soud neměl pochybnosti o tom, že smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavřela skutečně žalovaná, žalovaná je ve smlouvách identifikována jménem, příjmením a rodným číslem, totožnost žalované byla dle zákaznické karty ověřena dle průkazu totožnosti, přičemž údaje o něm jsou v této kartě uvedeny. Ze zákaznické karty dále plyne, že jako své příjmy žalovaná uvedla částku 15 000 Kč a výdaje ve výši 11 300 Kč, dále žalovaná uvedla, že použitelná částka měsíčně činí 3 700 Kč. K tomuto žalovaná předložila svůj občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce měl dostatek údajů k posouzení úvěruschopnosti žalované a pokud údaje, které žalovaná uvedla ve své zákaznické kartě, potažmo žádosti o úvěr, neodpovídají skutečnosti, toto nelze přičítat žalobci (případně jeho právnímu předchůdci). 8. Právní předchůdce žalobce žalované úvěr poskytl, avšak žalovaná porušila sjednané podmínky, neboť dosud žalobci ani jeho právnímu předchůdci nezaplatila ničeho, což v řízení nijak nesporovala. V souladu s obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce vzniká právnímu předchůdci žalobce v případě prodlení žalované se splátkou nárok na zaplacení celé zbývající dlužné částky včetně sjednaného poplatku. Účastníci si dohodli, že žalovaná poskytnutou částku společně s poplatkem vrátí v 60 týdenních splátkách, nejpozději tedy do 21. 8. 2016 (smlouva byla uzavřena dne 28. 6. 2015, splatnost prvé splátky nastala 7. dnem od uzavření smlouvy), což však žalovaná neučinila. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 o. z. na žalobce, o čemž žalovanou informoval. 9. Pokud žalovaná dále namítala nepřiměřenou výši roční sazby procentních nákladů na spotřebitelský úvěr, pak soud konstatuje, že roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr nelze zaměňovat s úrokem dle ust. § 2395 o. z., neboť tato zahrnuje veškeré náklady spojené s úvěrem, a byť lze s její pomocí posuzovat výhodnost úvěru, nelze od ní odvozovat navýšení ani z ní nelze odvodit absolutní výši úroků pro úvěr s více než jednou splátkou. Z ust. § 10 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyplývá, že RPSN je jeden z řady ekonomických ukazatelů, který určitým způsobem vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru, tento ukazatel je svou konstrukcí odlišný od ukazatele roční úrokové sazby (roční úroková sazba se počítá na základě jiného vzorce než je vzorec pro výpočet ukazatele RPSN). Z výše RPSN tedy nelze učinit závěr o případné neplatnosti smlouvy jako celku pro rozpor s dobrými mravy. K výši ob