5 C 25/2019-64 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], k. ú. [obec], zapsaného na [list vlastnictví] (dále také jako„ pozemek žalobkyně“), s tím, že organizační složka žalobkyně ([anonymizováno 7 slov]) je příslušný k hospodaření s ním na základě zápisu o předání majetku státu ze dne [datum], [číslo] [rok]. Na pozemku žalobkyně je od roku [rok] až do současnosti umístěna stavba č. e. [číslo] ve výlučném vlastnictví žalovaného (dále také jako„ stavba žalovaného“), přičemž žalovaný využívá celý pozemek žalobkyně tvořící oplocený areál ke své podnikatelské činnosti, fakticky k prodeji výrobků stavebnin, a to aniž by mu k takovému užívání svědčil právní důvod, neboť mezi účastníky řízení nebyla uzavřena nájemní či jiná smlouva o způsobu užívání pozemku žalobkyně. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, když žalovaným nebyla zaplacena požadovaná náhrada za toto bezsmluvní užívání pozemku žalobkyně za období od [datum] do [datum] ve výši 4 195 309 Kč, k jehož úhradě byl žalovaný vyzván dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] Touto žalobou se žalobkyně vzhledem k promlčecí lhůtě domáhá toliko částky 1 189 529 Kč za období od [datum] do [datum], která byla vyčíslena za pomoci cenové mapy stavebních pozemků [anonymizováno] [obec] zjištěné na 1 metr čtvereční ve výši 2 000 Kč s tím, že žalobkyně se domáhá náhrady bezdůvodného obohacení ve výši 5 % z této zjištěné ceny pozemku žalobkyně, což činí 419 900 Kč za kalendářní roky [rok] a [rok], resp. 349 725 Kč od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává a navrhl proto žalobu zamítnout. Důvodem uvedl, že pozemek žalobkyně má v držení od roku [rok], kdy se na základě Hospodářské smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum] stal vlastníkem budovy stojící na tomto pozemku, a jako takový se stal rovněž právním nástupcem dosavadního držitele pozemku žalobkyně, [anonymizována dvě slova] [okres] (dále jen„ [anonymizováno]“). Uvedl, že pozemek žalobkyně od samého počátku užívá bezúplatně, udržuje jej jako řádný hospodář, řádně a včas z něj odvádí daň z nemovitosti. Jako řádnému a oprávněnému držiteli mu tak svědčí věcné břemeno spočívající v právu bezúplatného a neomezeného užívání pozemku žalobkyně a v právu stavby na něm ve smyslu § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 130, § 134 odst. 2 a § 151o zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění platném k [datum]. V závěrečném návrhu poté žalovaný doplnil svá tvrzení tak, že v minulosti navrhl odkoupení předmětného pozemku, ze strany [stát. instituce] mělo být jeho nabídce vyhověno po zpracování znaleckého posudku, k čemuž však nikdy nedošlo. V dohodě o zrušení výpůjčky ze dne [datum] obě smluvní strany ([stát. instituce] a [příjmení]) byly informovány o tom, že žalovaný užívá pozemek žalobkyně, ale žalovanému o této změně ničeho nesdělily. Žalovaný nadále užíval předmětný pozemek bezúplatně, a to i poté kdy správou předmětného pozemku byla pověřena žalobkyně. Po celou dobu užívání nebylo žalovanému ze strany žalobkyně ničeho vytýkáno, zejména nebyl vyzván k uzavření nájemní smlouvy. Až v roce [rok] byl vyzván žalobkyní k vydání náhrady za bezdůvodné obohacení, které je pak od roku [rok] žalobkyní soudně vymáháno. Takový výkon práva žalobkyní považuje žalovaný za zneužití práva, které podle § 8 zákona č. 89/2012 Sb občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nepožívá právní ochrany, a žalobkyně tak podle žalovaného těží ze svého nepoctivého činu (více jak desetileté prodlení s uzavřením nájemní smlouvy se žalovaným) ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 o. z. a podle ustanovení § 3030 o. z. 3. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení tak, že podle jejího názoru žalovanému nevzniklo oprávnění odpovídající věcnému břemenu či služebnosti, když takové tvrzené a neprokázané oprávnění není zapsáno v katastru nemovitostí. V souhlasném prohlášení ze dne [datum] mezi [anonymizováno], žalovaným a [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] bylo konstatováno, že v hospodářské smlouvě ze dne [datum] neprojevili žalovaný a [anonymizováno] vůli k převodu pozemku žalobkyně a prohlásili, že na základě této smlouvy k převodu vlastnického práva k pozemku žalobkyně na žalovaného nedošlo. Žalovaný se touto smlouvou stal pouze vlastníkem budovy na něm stojící. Vlastníkem pozemku žalobkyně se žalovaný ani stát nemohl, neboť [anonymizováno] ani nebyla jeho vlastníkem. Nadto žalobkyně rozporuje tvrzení žalovaného, že by na něj přešlo právo odpovídající věcnému břemeni či služebnosti vztahující se k pozemku žalobkyně formou vydržení podle § 151o a § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť žalovaný naplnění zákonných podmínek vydržení neprokázal, a nebyly u něj splněny ani podmínky oprávněné a nepřerušované držby po stanovenou zákonnou dobu. Žalobkyně se domnívá, že žalovaný musel celou dobu vědět, že mu pozemek žalobkyně nepatří, stejně jako nepatří ani [anonymizováno], od které nabyl toliko stavbu na něm stojící, což nesvědčí o jeho dobré víře. Pro naplnění dobré víry nepostačuje samotný výkon držby, ale podstatné je objektivní přesvědčení žalovaného, že mu právo náleží. Přestože měla [anonymizováno] na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [okres] ze dne [datum] k pozemku žalobkyně právo trvalého užívání, jednalo se o právo obligační, nikoli věcné, a jako takové nemohlo přecházet na jiné subjekty či jeho právní nástupce. K žádnému přechodu práva užívání na žalovaného proto podle žalobkyně nemohlo dojít. V závěrečném návrhu žalobkyně zopakovala, že tvrzení žalovaného, že na něj přešlo vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě hospodářské smlouvy z roku [rok] mezi převodcem [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [okres] a žalovaným v postavení nabyvatele, je nesprávné a převod tohoto pozemku musel být neplatný z důvodu, že toto [anonymizováno] ke dni uzavření této smlouvy nedisponovalo vlastnickým právem k předmětnému pozemku a touto smlouvou tak došlo pouze k převodu budovy č.e. [číslo]. Žalobkyně současně doplnila, že žalovaná částka jí nebyla ze strany žalovaného zaplacena, a to ani z části. Podivuje se přitom nad tím, že žalovaný za období bezesmluvního užívání předmětného pozemku ode dne [datum] do [datum] (tj. mimo žalované období od [datum] do [datum]) zaplatil žalobkyni souhrnnou částku ve výši 1 127 458 Kč (70 175 Kč + 419 900 Kč + 35 565 Kč + 278 826 Kč + 87 205 Kč + 209 327 Kč + 26 460 Kč). Z této skutečnosti má tak žalobkyně nepřímo v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 o. z. za to, že zaplacením těchto náhrad v podstatě žalovaný uznal svou odpovědnost za bezdůvodné obohacení, resp. i za zaplacení náhrady tvořící žalovanou částku dle této žaloby. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s námitkou žalovaného o nespravedlivosti uplatnění příslušenství žalované pohledávky ve formě úroků z prodlení, neboť v případě vyhovění žalobě má zákonné právo vůči žalovanému nejen na zaplacení žalované jistiny pohledávky, ale i na zaplacení požadovaných úroků z prodlení. Kromě toho žalobkyně je povinna úroky z prodlení ve smyslu zákona o majetku České republiky vymáhat. 4. Zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení o doplnění rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 189 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II.) a dále je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 soudní poplatek ve výši 59 477 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Rozsudek ve znění doplňujícího usnesení byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. 5. Právní zástupce žalovaného se k jednání soudu dne [datum] nedostavil, omluvil svou účast a požádal o odročení jednání z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu. Této žádosti však nebylo soudem vyhověno s odkazem na to, že v průběhu celého roku [rok] se nepodařilo realizovat žádné z nařízených jednání vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu právního zástupce žalovaného, který opakovaně omlouval svou účast a žádal o odročení jednání vzhledem ke své pracovní neschopnosti. V případě jednání dne [datum] přitom právní zástupce žalovaného doložil rozhodnutí o pracovní neschopnosti již ze dne [datum], a soud má z tohoto důvodu za to, že vzhledem k této časové prodlevě bylo v silách právního zástupce žalovaného zajistit substituci pro nařízené jednání. Za této situace soud informoval právního zástupce žalovaného o tom, že žádosti o odrok nebude vyhověno a nařízené jednání se bude konat, a požádal jej, aby o této skutečno