16 C 287/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 425 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému dne [datum] částku ve výši 12 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], přičemž žalovaný se zavázal danou částku vrátit původnímu věřiteli nejpozději do [datum]. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplatil, když předmětem žaloby je dosud nesplacená pohledávka ve výši 10 452 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně přiznání dané částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný dosud žalobkyni dlužnou částku neuhradil, přestože byl o úhradu upomenut předžalobní výzvou. 2. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili. 3. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 4. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], na straně jedné a žalovaným na straně druhé byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr nejpozději do [datum]; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu původní věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Výpisem z účtu žalovaného ze dne [datum] má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] poukázala částku ve výši 12 000 Kč dne [datum] na účet žalovaného, specifikovaného ve Smlouvě o úvěru [číslo]. Jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a dále ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku ve výši 10 425 Kč na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o tomto písemně vyrozuměn. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 13 118 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.). 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným bylo dne [datum] přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek [webová adresa]. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku úvěru nejpozději do [datum] [právnická osoba] částku ve výši 12 000 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci tuto řádně neuhradil, když doposavad nebyla uhrazena částka 10 425 Kč. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ustanovení § 86 tohoto zákona, žalobkyně nijak netvrdila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] s původním věřitelem (tato skutečnost byla žalovanému původním věřitelem oznámena téhož dne), tuto částku poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 10 425 Kč nikoli z titulu dosud neuhrazeného úvěru, ale jakožto částku bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o.z. Soud přihlédl v této souvislosti k té skutečnosti, že s ohledem na absolutní neplatnost shora uvedené smlouvy o úvěru byla daná částka žalovanému poskytnuta bez jakéhokoli řádného právního titulu, a žalovaný je tedy povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl v souladu s ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši