21 C 112/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Úvěruschopnost žalované byla dle žalobkyně ověřena. Žalovaná se tuto částku včetně poplatku za poskytnutí půjčky a úroku zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 52 týdenních splátek ve výši [částka], což však nečinila řádně a včas. Poslední splátka byla stanovena na [datum] Poslední příslušnou splátku uhradila žalovaná [datum]. Následně právní předchůdkyně žalobkyně provedla ke dni [datum] vyčíslení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dluh žalované činí částka [částka], kterou představuje dlužná jistina ve výši [částka], dlužná část poplatku ve výši [částka], a příslušenství, které se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 28,02 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Dluh žalobkyně nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne [datum] se bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované. 3. Soud podle § 122 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. 4. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. 5. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti: 6. Ze spotřebitelské smlouvy [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru ze dne [datum] na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši [částka], který se skládá z úroku ve výši [částka], částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Dále bylo sjednáno pojistné za doplňkové pojištění ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaná zavázala vrátit formou 52 týdenních splátek ve výši [částka] Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky, ve kterých se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. Smlouvou bylo dále ujednáno, že zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu škody v plné výši, sjednané úroky a úroky z prodlení. Smlouvou byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 153,05 %. 7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaná jako žadatelka uvedla, že pracuje na plný úvazek jako prodavačka v [jméno] s měsíčním příjmem [částka] a nemá zápůjčku u jiné společnosti. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na poskytnutou částku vrátila žalobkyni dne [datum] částku [částka]. 10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla k plnění vyzvána výzvou ze dne [datum]. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 12. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění. Žalobkyně je proto v daném případě aktivně legitimována. 14. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku. 15. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do [datum], tedy i v době uzavření předmětné smlouvy dne [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Dle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 21. Soud hodnotil, zda žalobkyně respektive její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud při tom vycházel z judikatury vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), která je ustálena v názoru, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko pouze od spotřebitele. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. 22. Ústavní soud v bodu 31 [příjmení] ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 702/20, uvedl, že povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy je ověřit úvěruschopnost spotřebitele pod možnou sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy (srov. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Obecné soudy mají povinnost zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení této povinnosti poskytovatelem úvěru. Tento závěr se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, v němž Soudní dvůr vyložil články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES ve vztahu k národní úpravě. Pro souzenou věc je tak podstatný závěr Soudního dvora EU, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele může být sice provedeno pouze na základě informací uvedených spotřebitelem, ale pouze pokud budou tyto informace dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady. 23. Byť žalobkyně tvrdí, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné sml