26 C 379/2022-164 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 1 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 000 Kč od [datum] (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 94 253 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se zaplacení uvedené částky domáhala žalovaná na podkladě tvrzení, že jako zapůjčitel zapůjčila žalovanému částku 1 500 000 Kč, která mu byla zaslána na jeho bankovní účet prostřednictvím dvou plateb ve výši 750 000 Kč ve dnech [datum] a [datum], žalovaný však přes výzvu tuto částku nevrátil. Žalovaný naopak tvrdil, že mezi účastníky žádná smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla a částka, která mu byla zaslána na jeho účet, byla částí kupní ceny za prodej nemovitostí, které žalobkyně jako zprostředkovatelka zadržovala na svém bankovním účtu jako rezervační zálohu, kterou v celkové výši 5 000 000 Kč uhradila dne [datum] (správně dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) kupující Mgr. [jméno] [příjmení]. Rezervační záloha byla uhrazena na bankovní účet žalobkyně a podle ujednání ve smlouvě o rezervaci si strany dohodly, že v případě uzavření kupní smlouvy bude rezervační záloha započtena na částečnou úhradu kupní ceny; kupní smlouva byla uzavřena dne [datum] a dvě platby žalobkyně v celkové výši 1 500 000 Kč byly tedy splátkou kupní ceny ve smyslu rezervační smlouvy. Žalovaný dále namítl, že v žalobě absentují tvrzení či důkazní návrhy o tom, kdy a kde byla údajná smlouva o zápůjčce uzavřena, jaké byly podstatné náležitosti smlouvy, a ujednání o splatnosti či případných úrocích. 2. Soud prvního stupně v bodech 7. až 20. rozsudku popsal svá skutková zjištění učiněná z listinného dokazování, vysvětlil, z jakého důvodu neprovedl další účastníky navržené důkazy (bod 22.) a učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle kterého žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 750 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 750 000 Kč, když žalobkyně tvrdila, že se jednalo o poskytnutí zápůjčky, žalovaný naopak tvrdil, že šlo o poskytnutí části kupní ceny. 3. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 2390 zákona č. 89/20152 Sb. (správně č. 89/2012 Sb. – poznámka odvolacího soudu), občanský zákoník ve znění platném od [datum] (o. z.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně totiž podle závěru nalézacího soudu k prokázání svého tvrzení nenabídla žádné důkazy, tj. neunesla důkazní břemeno, a to ani poté, co byla při jednání vyzvána podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby tak učinila, s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že žalovanému zaslala na jeho bankovní účet prostřednictvím dvou plateb celkem částku 1 500 000 Kč, zároveň však ani přes výzvu nebyla schopna dotvrdit (natož prokázat), že mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ani okolnosti uzavření takové smlouvy a její rámcový obsah. Ani k dotazu soudu dodatečně neuvedla, jaký byl obsah smlouvy o zápůjčce a kdy byla smlouva uzavřena, pouze popsala mnoho okolností„ kolem“ poskytnutí peněz, avšak neuvedla základní podstatná tvrzení, tj. kdy byla smlouva uzavřena a co bylo jejím obsahem. Svá tvrzení postavila v podstatě jen na tom, že v příkazu k úhradě byly dané částky označeny jako půjčka, proti čemuž se žalovaný neohradil (ani pokud jde o dané příkazy, ani pokud jde o přeposlané informace o daných příkazech e-mailem). To je však podle soudu prvního stupně zcela nedostačující, zvláště za situace, kdy žalovaný tyto skutečnosti sporuje a nabízí vlastní vysvětlení daných transakcí. Tvrzení žalobkyně byla podle soudu nejen nedostatečná, ale i nekonzistentní, když v žalobě žalobkyně odkazovala na šestitýdenní lhůtu k vrácení zápůjčky, avšak k výzvě soudu tvrdila, že zápůjčka měla být vrácena výplatou na účet podle dohody o jistotním účtu. Nalézací soud souhlasil s žalovaným, že ten neměl jak ovlivnit, co žalobkyně do příkazu k úhradě napíše. Žalobkyně si byla vědoma rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního, jelikož již v žalobě odkazovala na rozhodnutí soudů, z nichž citovala mimo jiné to, že ve sporu u vrácení půjčené částky má žalobce břemeno tvrzení, že s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, že mu poskytl finanční prostředky a že žalovaný dluh řádně a včas nezaplatil. Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla zápůjčku, byla se svým tvrzením osamocena a ocitla se v tzv. důkazní nouzi. V takovém případě musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Oproti tomu soud přisvědčil tvrzení žalovaného, že částka zaslaná mu na bankovní účet byla částkou v rámci probíhajících obchodních styků, kdy žalobkyně zcela prokazatelně na svůj bankovní účet přijala od Mgr. [jméno] [příjmení] částku 5 000 000 Kč a tato částka měla být částí kupní ceny za nemovité věci. Zaslání částky ve výši 1 500 000 Kč tak byl jen další krok ve finančních transakcích mezi stranami, založenými na základě smlouvy o zprostředkování, rezervační smlouvy a kupní smlouvy. S těmito důvody soud prvního stupně žalobu zamítl žalobu a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. (správně zřejmě § 142 odst. 1 o.s.ř. – poznámka odvolacího soudu), protože žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. zaslala soudu prvního stupně dne [datum] podání, v němž svá tvrzení a návrhy na dokazování doplnila a tedy dostatečně tvrdila, jaké byly okolnosti uzavření smlouvy o zápůjčce, že tato smlouva o zápůjčce byla uzavřena, a rovněž co bylo obsahem zápůjčky. Podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je přitom reálné přenechání zastupitelné věci zapůjčitele vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti, a po čase vrátil věc stejného druhu; nic víc tedy mezi smluvními stranami nemusí být sjednáno, forma smlouvy rovněž není stanovena. Ke vzniku smlouvy se potom vyžaduje reálné přenechání věci. Protože tedy podstatnou náležitostí smlouvy je reálné přenechání zastupitelné věci, smlouva nebyla uzavřena v písemné podobě a již v rámci žaloby předložila dvě potvrzení o bezhotovostním převodu na bankovní účet žalovaného, tak poté, co byla soudem prvního stupně vyzvána, aby uvedla rozhodné skutečnosti k prokázání, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dále okolnosti uzavření smlouvy o zápůjčce a její obsah, tak na základě této výzvy doplnila svá tvrzení o to, že se žalobkyně se žalovaným domluvili na způsobu, jakým budou peněžní prostředky vráceny zpět. Tím se dohodla se žalovaným na vrácení přenechaných peněžních prostředků a nemůže se jednat o výplatu části kupní ceny, neboť pokud by se jednalo o část kupní ceny, neuvedl by žalovaný v dohodě o jistotním účtu pro výplatu části kupní ceny bankovní účet žalobkyně. Pokud by mu totiž vznikl nárok na to, aby mu žalobkyně vyplatila část kupní ceny, neměla by žalobkyně jediný důvod, proč by žalovaného žádala o to, aby takto vyplacené peněžní prostředky jí byly vráceny zpět na její bankovní účet (tuto skutečnost dokládá i praxe ve věci zprostředkování prodeje nemovitých věcí ze strany zprostředkovatelů). Soud prvního stupně byl povinen posuzovat její tvrzení a předložené důkazy také jako celek, respektive zda předložené důkazy mohly prokázat, že byla smlouva o půjčce uzavřena. Soudu předložila důkazy o tom, že přenechala žalovanému peněžní prostředky a že současně bylo dohodnuto, že žalovaný takto přenechané peněžní prostředky vrátí zpět žalobkyni. K tomu předložila potvrzení o provedení bezhotovostních převodů peněžních prostředků (2× 750 000 Kč), dohodu o jistotním účtu ze dne [datum], e-mailovou komunikaci mezi účastníky ze dne 1. 8. a [datum], sdělení právního zástupce kupující ze dne [datum], kupní smlouvu ze dne [datum], dodatek [číslo] k dohodě o jistotním účtu a e-mailovou komunikaci mezi účastníky ze dne [datum]. Změnou čísla bankovního účtu v dohodě o jistotním účtu se podařilo žalovanému získat peněžní prostředky ve výši 1 500 000 Kč, aniž by mu na ně vzniklo jakékoliv právo s tím, že žalovaný současně spolu s dalšími prodávajícími podal na žalobkyni žalobu, ve které se domáhal uhrazení dalších 1 470 000 Kč. V tomto řízení byla žaloba pravomocně zamítnuta (v této souvislosti odkázala na důvody uvedené v rozsudku odvolacího soudu, č. j. [číslo jednací]). Má za to, že žalovaný netvrdil a neuvedl žádné návrhy na provedení důkazů k prokázání toho, že mu vznikl nárok na výplatu části kupní ceny ve výši 1 500 000 Kč od žalobkyně a že mu vznikl nárok na výplatu části kupní ceny právě v této výši. To žalovaný ani nemohl tvrdit, neboť v kupní smlouvě bylo výslovně ujednáno, že prodávajícím vzniká nárok na úhradu kupních cen podle smlouvy ke dni provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem za tam stanovených podmínek a že vyplacení kupní ceny odpovídající rezervačnímu poplatku bude realizováno na základě dohody mezi zprostředkovatelem a prodávajícími.