34 C 385/2018-391 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum] (dále jen jako„ zůstavitelka“). Tvrdil, že dědictví po zůstavitelce je projednáváno notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 32 D 48/2018. Na jednání dne 6. 6. 2018 v kanceláři soudního komisaře za účasti neteře zůstavitelky [jméno] [příjmení], synovce zůstavitelky [jméno] [příjmení] a žalobce též jako synovce zůstavitelky bylo sděleno, že zůstavitelka zanechala závěť ze dne 28. 8. 2017. Žalobce ve vyjádření ze dne 3. 7. 2018 sdělil, že závěť napadá z důvodu neplatnosti i nepravosti. Na základě usnesení čj. 32 D 48/2018 – 38 pak žalobce podal k soudu žalobu na určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti ze dne 28. 8. 2017. Žalobce v žalobě učinil skutkové tvrzení, že tato závěť není pravým projevem vůle zůstavitelky, že ji vlastnoručně nesepsala nebo nepodepsala. 2. Teprve na jednání soudu žalobce žalobu ústně doplnil tak, že závěť sporuje z důvodu, že podpis neodpovídá běžnému podpisu zůstavitelky. Dále je s podivem, že listina byla nalezena někde u zůstavitelky, když zůstavitelka dlouhá léta pracovala na [stát. instituce], její manžel byl právník, je tedy zvláštní, že by s listinou naložila takto nahodilým způsobem. 3. Žalobce se proto domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti zůstavitelky. 4. Žalovaní v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznali. Uvedli, že byli se zůstavitelkou dlouholetí přátelé, v době její nemoci se o ni v rámci svých časových možností starali a zajišťovali pro ni potřebné záležitosti. O úmrtí zůstavitelky byla žalovaná č. 1 informována zdravotnickým zařízením ([anonymizováno] [část obce]), následně žalovaní zajistili pohřeb zůstavitelky a uhradili náklady s pohřbem spojené. Žalovaní měli k zůstavitelce blízký vztah, pečovali o ni z důvodu jejího zdravotního stavu. V rámci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce předala žalovaná č. 1 dne 23.3.2018 pověřenému soudnímu komisaři písemnou závěť, kterou zůstavitelka zanechala ve svém bytě. Následně soudní komisař kontaktoval žalovanou č. 1, že byli nalezeni příbuzní zůstavitelky, kteří by se chtěli se žalovanými setkat. Setkání se uskutečnilo počátkem června 2018 za účasti žalobce, jeho manželky a známého, kdy žalobce sdělil, že požaduje polovinu z dědictví, na zamítavé stanovisko žalovaných reagoval, že je to bude mrzet. Posléze požadoval motorové vozidlo a peníze s tím, že žalovaní si ponechají byt, což žalovaní též odmítli. Samotnou žalobu pak žalobce podal bez předložení jakéhokoli důkazu, kterým by byla pravost písemné závěti alespoň zpochybněna, ani se takové důkazy nepokusil obstarat. Žalobní tvrzení žalobce jsou tak nepodložená a zjevně účelová, mající směřovat toliko k průtahům v předmětném pozůstalostním řízení a ve svém důsledku k naplnění výhrůžek, které žalobce vůči žalovaným směřoval. 5. Ze všech uvedených důvodů navrhli žalovaní zamítnutí žaloby. 6. Rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 34 C 385/2018-196 zdejší soud žalobu zamítl, když na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaní jsou dědici ze závěti [jméno] [příjmení]. Tento závěr byl potvrzen k odvolání žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 70 Co 150/2021-238. K dovolání žalobce byly rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2022, č. j. 24 Cdo 2592/2021-278 oba citované rozsudky zrušeny a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud uložil zdejšímu soudu poučit žalované o jejich povinnosti tvrdit a prokázat pravost a pravdivost závěti v souladu s § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“), a dále kromě závěrů znaleckých posudků přihlédnout i k výsledkům dalšího již provedeného dokazování. 7. Soud provedl dokazování listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), znaleckým posudkem [anonymizováno] [celé jméno znalce], [titul za jménem] et [titul za jménem] a znaleckým posudkem a doplněním znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] (ust. § 127 o.s.ř.), účastnickým výslechem žalované [číslo] (ust. § 131 o.s.ř.) a výslechem svědka [celé jméno svědka]. Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 8. V řízení byl prokázán následující skutkový děj: 9. Z podstatného obsahu spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 48/2018 soud zjistil, že je v daném řízení řešeno vypořádání dědictví po zůstavitelce. Vypravitelkou pohřbu byla přítelkyně [celé jméno žalované] (žalovaná č. 1) s nákladem 29 600 Kč. V rámci předběžného šetření konaného dne 23.3.2018 v kanceláři soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] předložila žalovaná č. 1 vlastnoruční závěť zůstavitelky ze dne 28.8.2017, kterou odkázala veškerý svůj majetek manželům [příjmení] – žalovaným. Závěť byla odevzdána otevřená, bylo v ní opraveno datum, zřejmě přepsáno z 28.8.1917 na 28.8.2017, jiná závada zpozorována nebyla. Dne 24.5.2018 byli soudním komisařem kontaktováni žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], synovcové a neteř zůstavitelky, na jednání dne 6.6.2018 byli seznámeni s obsahem závěti a byli poučeni o možnosti uplatnit neplatnost závěti, přítomní požádali o lhůtu jednoho měsíce k vyjádření. Podáním ze dne 3.7.2018 napadl žalobce závěť z důvodu neplatnosti i pravosti, namítl, že předložená listina není vlastnoručním svobodným projevem vůle zůstavitelky podepsaným zůstavitelkou, podle jeho názoru ani zdravotní stav zůstavitelky v době, kdy je závěť datována, neumožňoval, aby zůstavitelka takovýto projev svobodně a vážně učinila. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.10.2018, č.j. 32 D 48/2018-38 bylo žalobci uloženo podat u zdejšího soudu žalobu na určení, že žalovaní nejsou zůstavitelčinými dědici ze závěti ze dne 28.8.2017. Dále bylo konstatováno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] se v předepsané lhůtě jednoho měsíce k závěti nevyjádřili a soud má tedy za to, že závěť uznávají za pravé právní jednání zůstavitelky a nemají vůči ní žádných námitek. 10. Ze zprávy nervosvalové poradny [anonymizováno] [část obce] ze dne 14.12.2017 soud zjistil, že zůstavitelka má horšící se problém jemné motoriky na rukou, na nohách slábnutí pletenců. Pacientka je lucidní, orientována všemi kvalitami, kooperuje zpomaleně, faktika jen pomocí písemného projevu – kompletní anarthrie. Ze zprávy [anonymizováno] [část obce] o zemřelém ze dne [datum] plyne, že zůstavitelka byla ve [anonymizováno] [část obce] hospitalizována od 27.12.2017 do 28.12.2017, kdy zemřela, byla anarthrická, komunikace jen písemně, opakovaně probírána problematika dechové insuficience, pacientka opakovaně odmítá invaz. ventilaci a tracheostomii. Při přijetí lucidní, komunikace pro anarthrii jen pomocí tužky/papíru krátkými větami, odpovědi ano/ne, orientována správně místem, časem i situací, kooperuje při vyšetření promptně, z písemných odpovědí základní porozumění zcela intaktní, základní rozhodovací schopnosti, úsudek i pochopení situace se jeví intaktní. 11. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], [titul za jménem] [anonymizováno] [titul za jménem] plyne, že byl vypracován na základě zadání právního zástupce žalobce. Znalec konstatoval, že celá závěť vykazuje shodné horizontálně-vertikální pohybové tendence ruky a souvislosti rukopisného stylu, podobně pak naprosto signifikantní významové shody na úrovni detailů a mikrodetailů vytvářející ustálené patterny. Nelze vyloučit, že srovnávací podpisy napsala osoba, která napsala celou spornou závěť. Text sporné závěti ve znění„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ je artikulován naprosto totožným způsobem jako ostatní rukopisný text sporné závěti a zároveň je tento text v porovnání se srovnávacími podpisy artikulován naprosto nesrovnatelně. Znalec uzavřel, že nelze spolehlivě jednoznačně určit, zda spornou závěť ze dne 28.8.2017 napsala osoba, jejíž podpisy měl ke srovnání, neboť srovnávací podpisy jsou s rukou psaným textem závěti nesrovnatelné. Na základě výsledků mikroanalýzy však nelze vyloučit, že v tomto posudku zkoumané srovnávací podpisy ve znění„ [příjmení]“ napsala tatáž osoba, která napsala spornou závěť. Nechť je rozuměno, že kdyby neměly mezi sebou srovnávací podpisy a sporný text závěti vůbec nic společného, pak by byl vylučovací závěr možný. Sporná závěť není podepsaná, neboť text ve sporné závěti ve znění„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ je rukou psaným textem, nikoli podpisem, protože v porovnání se zbylým textem závěti nevykazuje žádnou stylovou odlišnost, kterou by jako podpis vykazovat musel, a to alespoň minimální. V případě, že by pisatelem sporné závěti byla skutečně tatáž osoba, která napsala srovnávací podpisy, potom by text ve sporné závěti ve znění„ [příjmení]“ nemohl být v žádném případě podpisem této osoby, protože odlišnost těchto entit je výrazná. 12. Při své