16 C 259/2024-31 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 6. 2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 47 197,10 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že dne 8. 6. 2021 uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, , a dne 21. 2. 2023 uzavřela s žalovaným Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Žalovanému byl kontokorent schválen a dne 22. 2. 2023 bylo žalovanému umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou žalobkyně následně zesplatnila kontokorent zesplatňujícím dopisem ze dne 23. 4. 2024. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 46 197,10 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 2 043,05 Kč (souhrn nesplacených smluvních úroků od 1. 2. 2024 do 22. 4. 2024). Zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu. Žalobkyně dále požaduje částku 1 000 Kč, která odpovídá nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu po žalovaném.2. Ještě před započetím jednání ve věci samé vzala žalobkyně svým podáním ze dne 20. 9. 2024 žalobu částečně zpět u kontokorentu na jistině o částku 12 762,30 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 12 762,30 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 12 762,30 Kč od 4. 7.2024 do zaplacení, a u záporného zůstatku na účtu žalovaného ve výši 1 000 Kč s tím, že žalovaný po podání žaloby na svůj dluh uhradil dne 4. 7. 2024 částku 13 762,30 Kč a tuto částku započetla žalobkyně na úhradu dluhu takto: částí ve výši 1 000 Kč na úhradu záporného zůstatku na účtu žalovaného, částí ve výši 12 762,30 Kč na úhradu jistiny kontokorentu. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 a 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a řízení v části dotčené zpětvzetím zastavil (výrok I. rozsudku).3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 6. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, (dále jen „rámcová smlouva“), na základě které byl žalovanému mimo jiné zřízen běžný účet č. , č. účtu, ; nedílnou součástí uvedené smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky, ceník a podmínky pro používání úvěru (prokázáno rámcovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 8. 6. 2021, obchodními podmínkami žalobkyně, ceníkem a podmínkami pro používání kontokorentu žalobkyně). Dále žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 21. 2. 2023 Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu, na základě kterého bylo žalovanému schváleno poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč a bylo mu umožněno jeho čerpání (prokázáno Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2023). Žalobkyně žalovanému sjednaný kontokorent poskytla (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného ze dne 27. 5. 2024), žalovaný však řádně neplnil své povinnosti ze smlouvy o kontokorentu, když se dostal do prodlení s řádnou úhradou a v případě kontokorentu neuhradil ničeho (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu). Žalobkyně proto žalovaného dopisem ze dne 23. 4. 2024 vyzvala k okamžitému splacení dlužné částky v souvislosti s poskytnutým kontokorentem. Žalovaný svůj dluh žalobkyni však doposavad řádně a zcela nezaplatil (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu – předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2024). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila osobní a výdělkové poměry žalovaného (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalovaného, přehledem žádosti o úvěr – aplikační data a úvěrovou zprávou ze dne 21. 2. 2023).6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku (§ 2395 a násl. o.z.) dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého běžného účtu č. , č. účtu, a který se žalovaný zavázal řádně průběžně splácet spolu se sjednanou úrokovou sazbou. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tuto povinnost však žalovaný řádně nesplnila, žalobkyně proto v souladu s podmínkami pro používání kontokorentu a s přihlédnutím k ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. přistoupila k zesplatnění poskytnutého kontokorentního úvěru a vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení závazku žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost uhradit vzniklý dluh dosud nesplnil, vznikl žalobkyni proti žalovanému nárok domáhat se po něm dlužné částky soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu, nýbrž i pokud jde o sjednané smluvní úroky a ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. i pokud jde o zákonný úrok z prodlení z dlužné úvěrové jistiny. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě v jejím aktuálním znění zcela vyhověno.9. O příslušenství dlužné jistiny úvěru ve formě úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 1 888 Kč. V této souvislosti přihlédl soud rovněž k té skutečnosti, že bylo-li žalobkyní přistoupeno k částečnému zpětvzetí žaloby, žalobkyně tak učinila vzhledem k úhradě části dluhu žalovaným dne 4. 7. 2024, tj. až po podání žaloby.11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné předpoklady.