10 C 232/2024-129 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedl, že je od roku 2001 vlastníkem blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území , adresa, , které využívá žalovaný pro své stavby pozemních komunikací, a to bez právního titulu, aniž by za to žalobci hradil jakoukoli úplatu. Žalobce proto žalovaného opakovaně vyzýval k vydání bezdůvodného obohacení, avšak bezúspěšně.2. Žalobce se tak po žalovaném původně domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení.3. Žalovaný v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznal. Namítal zejména, že komunikace nejsou na celé ploše předmětných pozemků, ale pouze na jejich nepatrné části, sporoval též výši bezdůvodného obohacení.4. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.5. Na jednání soudu konaném dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět co do jistiny dluhu ve výši , částka, a co do zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do zaplacení. Soud proto v této části řízení dle § 96 odst. 1, 2 ve spojení s odst. 4 o.s.ř. zastavil.6. O vrácení části poplatku bylo rozhodnuto podle ust. § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o , částka, , bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. V daném případě byl soudní poplatek zaplacen ve výši , částka, , soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.7. Předmětem řízení tak zůstává pouze zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a náhrada nákladů řízení.8. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.9. V řízení byl listinnými důkazy prokázán tento skutkový stav:10. Žalobce je vlastníkem pozemků o celkové výměře 2 454 m2 v katastrálním území , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků).11. Dopisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, ve lhůtě do , datum, (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, , doručenkou).12. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, která v čl. IV. obsahuje dohodu o zaplacení úhrady za užívání Předmětu koupě (pozemky žalobce v k.ú. , adresa, ), a to tak, že za období od , datum, do , datum, zaplatí kupující (žalovaný) prodávajícímu (žalobci) částku , částka, , a to do 60 dnů poté, co Kupujícímu bude doručeno vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle této smlouvy (prokázáno kupní smlouvou ze dne , datum, ).13. Žalobce v rámci komunikace se žalovaným ohledně uzavření dohody zmiňoval, že v rámci žaloby požadoval i zákonné úroky z prodlení a věc je třeba vyřešit komplexně (prokázáno dopisem žalobce ze dne , datum, ).14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení s ohledem na obsah dohody uzavřené mezi účastníky. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žalobu je třeba ve zbylém rozsahu zamítnout.15. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle ust. § 1903 a násl. občanského zákoníku.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle ust. § 1903 odst. 1 občanského zákoníku dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.19. Podle § 1905 občanského zákoníku narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli.20. Žalobce se po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení za umístění komunikace na jeho pozemcích ze strany žalovaného, a to včetně zákonného úroku z prodlení jdoucího od , datum, do (ve znění částečného zpětvzetí žaloby) , datum, . Následně byla mezi účastníky uzavřena v rámci kupní smlouvy ze dne , datum, dohoda o narovnání, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci nárokovanou částku , částka, do 60 dnů poté, co kupujícímu bude doručeno vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle této smlouvy. Mezi účastníky přitom nebylo sporné, že ke zmíněnému zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí dosud nedošlo, tedy částka , částka, dosud není splatná.21. Narovnáním se rozumí nahrazení dosavadního závazku závazkem novým. Žalobce tedy podpisem smlouvy souhlasil s posunutím splatnosti nárokované částky, proto se nemůže úspěšně domáhat úroků z prodlení dle žalobního návrhu, neboť k datu , datum, , od kterého je tento úrok nárokován, částka splatná nebyla. Přímo ve smlouvě je odkaz na § 1905 občanského zákoníku odkazující právě na dohodu o narovnání, ani podle něj však žalobci požadované úroky z prodlení přiznat nelze, neboť se nejedná o právo vyloučené či takové, které strany nemohly mít na mysli, kdy žalobce ve vzájemné komunikaci úroky z prodlení zmiňoval. Lze dodat, že byl žalobce v průběhu mimosoudních jednání včetně podpisu kupní smlouvy zastoupen právním zástupcem, který si musel být posunutí splatnosti nárokované části a ostatně i veškerých dalších aspektů uzavření dohody o narovnání vědom.22. Soud tedy uzavírá, že v období od , datum, do , datum, nebyla částka , částka, s ohledem na text dohody o narovnání splatná, a proto za uvedené období nelze úroky z prodlení nárokovat. Žaloba tedy v této části není důvodná, a proto ji soud zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když mezi účastníky došlo k uzavření dohody o narovnání. Žalobce sice náhradu nákladů řízení intenzivně požadoval, s ohledem na text dohody o narovnání však nárokovaná částka v době podání žaloby ještě nebyla splatná a žaloba tak byla podána předčasně. Analogicky pak lze odkázat na ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., když dohodu o narovnání lze považovat za jistou formu smíru.24. V reakci na chování žalobce pak počal i žalovaný požadovat náhradu nákladů řízení, a to formou separace dle § 147 odst. 1 o.s.ř., když tvrdil, že jednání soudu konaná dne , datum, a , datum, byla ze strany žalobce zmařena. Soud tento názor nesdílí, kdy na obou jednáních byla sdělována stanoviska účastníků a byl dohodnut další postup ve věci, a ostatně na závěr o náhradě nákladů řízení platí pro žalovaného totéž, co bylo konstatováno ve vztahu k žalobci – při uzavření dohody o narovnání není na místě nad její rámec další nároky plynoucí z téhož titulu vznášet, a to ani ohledně nákladů řízení.