28 C 275/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 28. 8. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 5. 11. 2025, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná objednala u žalobkyně inzerci a objednávka byla žalobkyní potvrzena dne 29. 4. 2024 potvrzením objednávky č. B-2024-15120. Žalobkyně na základě objednávky ve svých médiích zveřejnila inzerci, konkrétně ji zveřejnila v deníku , právnická osoba, a deníku , Anonymizováno, . Cena objednané inzerce byla žalované vyúčtována dvěma fakturami, částka ve výši 188 760 Kč byla žalované vyúčtována fakturou č. , hodnota, ze dne 30. 4. 2024, splatnou dne 14. 5. 2024, a částka ve výši 416 240 Kč byla žalované vyúčtována fakturou č. , hodnota, ze dne 16. 5. 2024, splatnou dne 30. 5. 2024. Žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 225 000 Kč, z toho částka ve výši 188 760 Kč byla žalobkyní zaúčtována na fakturu č. , hodnota, a částka ve výši 36 240 Kč na fakturu č. , hodnota, , na tuto fakturu tak zbývá uhradit částku ve výši 380 000 Kč.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 23.10.2025, kde uvedla, že částka, kterou žalobkyně po žalované požaduje, je minimálně částečně uhrazena. Nesporovala, že žalobkyně poskytla žalované služby v podobě licence k použití mediálního obsahu, ani to, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou plnění. Žalovaná nesouhlasila pouze s výší žalované částky, podle ní žalobkyně nezapočítala žalovanou uhrazené částky, neuvedla však, jaké částky a kdy měla žalobkyni uhradit.3. Žalovaná byla na ústní jednání konané dne 15. 12. 2025 řádně předvolána, avšak k jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované.4. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 14 Co 426/2002, ale i sp. zn. 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy.5. Protože žalovaná nevyužila možnosti se k nařízenému ústnímu jednání soudu dostavit a zabránila tak soudu, aby jí mohlo být poskytnuto příslušné poučení, zejména ohledně tvrzených úhrad žalované částky, nezbylo soudu než vycházet ze skutkových tvrzení a důkazů, které ve věci předložila žalobkyně.6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.7. Na základě provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:8. Žalobkyně si u žalované objednala inzerci v deníku , Anonymizováno, a v deníku , právnická osoba, . Žalobkyně žalované objednávku potvrdila potvrzením objednávky ze dne 29. 4. 2024 (prokázáno potvrzením objednávky č. B-2024-15120 ze dne 29. 4. 2024, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně). Žalobkyně požadovanou inzerci žalované dle její objednávky otiskla ve výše uvedených denících (prokázáno předmětnou inzercí) a následně, dne 30. 4. 2024 vystavila žalované fakturu č. , hodnota, znějící na částku 188 760 Kč, se splatností dne 14. 5. 2024 k úhradě předchozí objednávky žalované, B-2024-15117/02, a dále fakturu č. , hodnota, znějící na částku 416 240 Kč, se splatností dne 30. 5. 2024. Žalovaná na vystavené faktury uhradila částku ve výši 225 000 Kč. Žalobkyně uhrazenou částku ve výši 188 760 Kč započetla na první a dříve splatnou fakturu a částku ve výši 36 240 Kč započetla na druhou faktur, kde zbývá k úhradě částka ve výši 380 000 Kč (prokázáno předmětnými fakturami). Žalovaná do podání žaloby zbývající část dlužné částky neuhradila, přestože byla k úhradě žalobkyní vyzývána (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 31. 7. 2025, doručenkou).9. Právně soud věc posoudil podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. V řízení bylo prokázáno, a ostatně nebylo ani žalovanou sporováno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 o. z. smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovanou dle její objednávky uveřejnit inzerci v rámci dohodnutých tištěných médií, což učinila, a žalovaná se zavázala uhradit za uveřejněnou inzerci dohodnutou odměnu. Žalobkyně svou povinnost řádně splnila a následně poskytnuté služby žalované vyfakturovala fakturami na sjednanou cenu inzerce v celkové výši 605 000 Kč. Žalovaná doposud žalobkyni uhradila pouze část dlužné částky ve výši 255 000 Kč, zbývající částku ve výši 380 000 Kč dosud neuhradila, ani po upomínkách, a soud jí proto tuto povinnost uložil. (výrok I.)12. Soud přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení, jehož výše se řídí ustanovením § 1968 občanského zákoníku za použití ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., a dále také v souladu s ustanovením § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 200 Kč, neboť se v projednávané věci jedná o vztah mezi podnikateli.13. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši celkem 15 200 Kč a dále nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 4 úkony právní služby po 9 820 Kč (§ 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to za převzetí a přípravu zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, sepsání a podání žaloby, účast na jednání dne 15. 12. 2025 jejichž výše je dána § 7 bod 6 vyhlášky) z tarifní hodnoty 380 000 Kč a 4 náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 5 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.15. Celkové náklady žalobkyně ve výši 64 906,80 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).