5 C 336/2025-148 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce v žalobě podané dne 24.11.2025 a doplněné dne 28.11.2025 tvrdí, že mu náleží držba práva spočívajícího v přístupu přes pozemek žalovaného (parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ) k zadnímu vchodu bytového domu č. p. , Anonymizováno, , ke kotelně a k uzávěrům plynu. Tento přístup byl podle žalobce dosud pokojným stavem, nezbytným pro řádnou správu domu a bezpečnost jeho obyvatel. Žalovaný však dne, Anonymizováno, 14. 11. 2025 zahájil stavbu pletivového plotu s uzamykatelnou brankou v blízkosti fasády, kterou dokončil 21. 11. 2025 a následně dne 27. 11. 2025 osadil zamykatelnou branku i před zadní vchod domu. Žalobce uvádí, že nemá klíče od těchto branek, a přístup do domu a k zadní části domu je tak omezen, což představuje rušení držby ve smyslu § 1003 občanského zákoníku. Tvrdí, že žalovaný svémocně zasáhl do jeho práv, a poukazuje na dlouhodobé užívání pozemku od roku 2001, kdy bylo založeno společenství vlastníků, přičemž jsou podle něj splněny podmínky i pro mimořádné vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni. Žalobce navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost zdržet se rušení držby, předat klíče od branek a umožnit jejich rozmnožení, případně odstranit plot a branku, a dále uhradit náklady řízení.2. Žalovaný, společnost , Jméno žalované, ., zásadně nesouhlasí s tvrzeními žalobce a navrženým petitem. Uvádí, že je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a že žalobci ani jednotlivým vlastníkům bytů nesvědčí k těmto pozemkům právo držby ani jiné užívací právo. Tvrdí, že žalobce užívá pozemky bez právního důvodu a bez souhlasu vlastníka, a to dokonce proti jeho vůli. Nárok na předání klíčů od branky označuje za irelevantní a nevykonatelný, neboť vstup není uzamčen, stejně jako požadavek na odstranění plotu na vlastním pozemku. Žalovaný dále namítá, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, protože mu nesvědčí práva vztahující se k uplatněnému nároku.3. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný je vlastníkem pozemku č.parc. , Anonymizováno, a par. Č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, (výpis z katastru nemovitostí na č.l. 5 spisu). Soud má taktéž za prokázáno, že žalobce vykonává správu domu č.p. , Anonymizováno, na pozemku č.parc. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , který je „obklopen“ pozemkem , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného. Z domu č.p. , Anonymizováno, tak vede zadní vchod přímo na pozemek žalovaného č.parc. , Anonymizováno, , dále přístup do kotelny žalobce v 1PP je taktéž možný přes pozemek žalovaného č.parc. , Anonymizováno, a na jižní fasádě domu č.p., Anonymizováno, je umístěn uzávěr plynu, k němuž vede přístup opět přes pozemek č.parc. , Anonymizováno, (viz fotodokumentace založená ve spise na č.l. 8-12, plán prvního podzemního podlaží, Prohlášení vlastníka doma č.p. , Anonymizováno, z let 2001, 2005 a 2023). Soud má také za prokázáno, že pozemky č.parc. , Anonymizováno, a č.parc. , Anonymizováno, byly v minulosti sloučené v pozemku č.parc. , Anonymizováno, a že pozemek č.parc. , Anonymizováno, , Anonymizováno, spolu s domem č.p., Anonymizováno, nabyl kupní smlouvou ze dne 10. 12. 1993 pan , jméno FO, , který následně pozemek rozdělil na stávající pozemky č.parc. , Anonymizováno, a č.parc. , Anonymizováno, Dům byl prohlášením vlastníka ze dne 14.5.2001 rozdělen na jednotky a jednotlivé spoluvlastnické podíly na pozemku č.parc. , Anonymizováno, náležejí k vlastnictví jednotlivých jednotek. Pozemek č.parc. , Anonymizováno, si , jméno FO, ponechal ve vlastnictví až do roku 2017, kdy jej kupní smlouvou ze dne 3.10.2017 převedl do vlastnictví žalovaného (viz kupní smlouva ze dne 10.12.1993 ohledně koupě pozemku č.parc. 23 , jméno FO, , Prohlášení vlastníka ze dne 14.5.2001, Výpis z katastru nemovitostí ohledně pozemku č.parc. , Anonymizováno, podle stavu ke dni 14.11.2025, Kupní smlouva z 3.10.2017 mezi , jméno FO, a žalovaným). Soud má dále za prokázáno, že žalovaný vybudoval na pozemku č.parc. , Anonymizováno, podél hranice s pozemkem č.parc. , Anonymizováno, pletivový plot s přiléhající uzamykatelnou brankou, který je upevněn zabetonovanými plotovými sloupky a dále u zadního vchodu domu žalobce uzamykatelnou branku, která je taktéž upevněna dvěma betonovými sloupky. (viz fotodokumentace založená ve spise na č.l. 8-12, 103, 125). Z komunikace účastníků a snahy o řešení problému přístupu k zadnímu vchodu, do kotelny a k uzávěru plynu má soud za prokázáno, že žalobce přístup po pozemku žalovaného fakticky dlouhodobě využívá k přístupu okolo domu č.p., Anonymizováno, (viz Kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 18.12.2023, Odstoupení žalovaného od kupní smlouvy, Výzva žalobce žalovaného ze dne 14.11.2025 k zdržení se rušení držby, Dopis žalovanému žalobci ze dne 13. 11. 2025, Reakce žalovaného ze dne 19. 11. 2025, WhatApp komunikace č.l. 135 a 139 spisu).4. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.5. Skutkově tak lze shrnout, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který sahá na samou hranu domu č. p. , Anonymizováno, ve vlastnictví členů žalobce, jenž stojí na pozemku , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a že z tohoto domu vede zadní vchod přímo na pozemek žalované. Přístup do kotelny a k uzávěrům plynu vede venkovní cestou taktéž přes pozemek žalované. Žalobce dlouhodobě využívá tento pozemek k přístupu okolo domu, což vyplývá z listin i komunikace mezi účastníky. Dále bylo prokázáno, že žalovaný na svém pozemku vybudoval pletivový plot podél hranice s domem žalobce a osadil dvě branky, jednu v plotě a druhou před zadním vchodem, obě jsou opatřené zámkovými vložkami. Nebylo však zjištěno, že by tyto branky byly uzamčeny či že by žalobci fakticky znemožňovaly přístup. Skutkový stav tedy svědčí o tom, že žalovaný provedl stavební úpravy na svém pozemku, avšak nedošlo tím ke ztížení či znemožnění přístupu žalobce k jeho domu, neboť branky nejsou zamčeny.6. Soud vycházel z následujících právních ustanovení:7. Podle ustanovení § 176 o.s.ř. ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno.8. Podle ustanovení § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.9. Podle ustanovení § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.10. Podle ustanovení § 993 o.z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.11. Podle ustanovení § 1003 o.z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.12. Podle ustanovení § 1007 odst. 1 o.z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2 označeného ustanovení vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.13. Podle ustanovení § 1008 odst. 1 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.14. Právně pak soud posuzoval žalobu z titulu institutu žaloby z rušené držby (§ 1003 a násl. občanského zákoníku ve spojení s § 176 a násl. o. s. ř.), k níž obecně konstatuje, že představuje posesorní ochranu, jejímž účelem je rychlá a provizorní obrana poslední faktické držby proti svémocnému zásahu. Soud se v tomto řízení omezuje na zjištění existence držby a toho, zda došlo k jejímu svémocnému rušení nebo vypuzení; právní titul držby, její kvalita (řádná, poctivá či pravá) ani otázky vlastnictví se neposuzují. Rozhoduje se usnesením, které svou povahou směřuje k bezodkladné nápravě již existujícího závadného stavu, nikoliv k preventivnímu odvracení zásahu, který teprve hrozí; tomuto účelu odpovídají i krátké lhůty – šestitýdenní subjektivní a roční objektivní pro podání žaloby (§ 1008 občanského zákoníku) a po pořádkové stránce krátká lhůta k rozhodnutí (§ 117 odst. 2 o. s. ř.). V řízení nelze přiznávat náhradu škody ani jiné navazující nároky (§ 179 o. s. ř.); z námitek žalovaného je pak relevantní toliko námitka nepravé držby dle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku. Tyto zásady výslovně akcentuje jak procesní komentář (Svoboda, OSŘ, komentář k § 176–180), tak odbor