70 C 137/2025-37 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou ze dne 26.3.2025 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 22.7.2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 158 303,55 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10.3.2023 smlouvu o úvěru č. , IBAN, s účelovým určením, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – kuchyňského spotřebiče. Žalobkyně byla na základě smlouvy o zastoupení ze dne 20.11.2017 zastoupena prodejcem (, právnická osoba, .). Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS podpisu (zasláním jedinečného SMS kódu na tel. číslo , tel. číslo, ) a zasláním smluvní dokumentace na e-mail. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti , Jméno žalobkyně, . č. , hodnota, ze dne 1.2.2022. (dále jen „OP“) a Sazebník poplatků.2. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalovanému k rukám prodejce zboží poskytne peněžní prostředky (čl. 9 OP) a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 30,29 % ročně, pojistným a poplatky, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 910 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci s první splátkou dne 15.2.2023. Žalobkyně poskytla sjednaným způsobem peněžní prostředky dne 14.3.2023 ve výši 87 126 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když nehradil úvěr řádně a včas s tím, že neuhradil splátku č. , hodnota, splatnou dne 15.1.2024. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný, což učinila dopisem ze dne 31.5.2024 a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni nesplacenou jistinu včetně příslušenství a dále sankce za porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně byla také oprávněna podle čl. 5 OP žádat úrok z úroku.3. Žalobkyně uvedla, že dlužná částka se skládá z jistiny výši 24 550 Kč představující dlužné splátky do zesplatnění a části jistiny zbývající po zesplatnění do 16.5.2024 ve výši 42 887,22 Kč, dlužných poplatků za upomínky ve výši 450 Kč (3x 150 Kč za každou ze zaslaných upomínek) a za dopis o zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 611 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 473 Kč (10 % z dlužné splátky splatné dne 15.1.2024, 15.2.2024 a 15.3.2024) a smluvní pokutu ve výši 11 962,53 Kč (0,1 % denně z dlužné částky ve výši 42 887,22 Kč za období od 21.6.2024 do podání žaloby) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 67 437,22 Kč od 21.6.2024 do zaplacení.4. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslané předžalobní výzvě.5. Dále žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 19.8.2023 smlouvu o úvěru č. , IBAN, s účelovým určením, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – kuchyňského spotřebiče. Žalobkyně byla na základě smlouvy o zastoupení ze dne 20.11.2017 zastoupena prodejcem (, právnická osoba, .). Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS podpisu (zasláním jedinečného SMS kódu na tel. číslo , tel. číslo, ) a zasláním smluvní dokumentace na e-mail. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti , Jméno žalobkyně, . č. , hodnota, CC-F ze dne 1.2.2022. (dále jen „OP“) a Sazebník poplatků.6. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalovanému k rukám prodejce zboží poskytne peněžní prostředky (čl. 9 OP) a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 31,15 % ročně, pojistným a poplatky, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 663 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci s první splátkou dne 15.9.2023. Žalobkyně poskytla sjednaným způsobem peněžní prostředky dne 22.8.2023 ve výši 64 993 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když nehradil úvěr řádně a včas s tím, že neuhradil splátku č. , hodnota, splatnou dne 15.1.2024. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný, což učinila dopisem ze dne 31.5.2024 a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni nesplacenou jistinu včetně příslušenství a dále sankce za porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně byla také oprávněna podle čl. 5 OP žádat úrok z úroku.7. Žalobkyně uvedla, že dlužná částka se skládá z jistiny výši 18 315 Kč představující dlužné splátky do zesplatnění a části jistiny zbývající po zesplatnění do 16.5.2024 ve výši 45 001,99 Kč, dlužných poplatků za upomínky ve výši 450 Kč (3x 150 Kč za každou ze zaslaných upomínek) a za dopis o zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 454 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 098 Kč (10 % z dlužné splátky splatné dne 15.1.2024, 15.2.2024 a 15.3.2024) a smluvní pokutu ve výši 12 55,56 Kč (0,1 % denně z dlužné částky ve výši 45 001,99 Kč za období od 21.6.2024 do podání žaloby) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 63 316,99 Kč od 21.6.2024 do zaplacení.8. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslané předžalobní výzvě.9. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že v každém jednotlivém případě je posuzována schopnost klientů splácet úvěr s tím, že žalobkyně vycházela z informacích získaných z bankovních a nebankovních registrů, z interních informacích o platební morálce za celou skupinu , právnická osoba, ., z registru , Anonymizováno, , z evidence adres městských úřadů, z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru hledaných osob, z centrální evidence exekucí. Dále z příjmů a výdajů žalovaného a demografického a statistického modelu. Žalobkyně na základě provedené lustrace v , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zjistila, že žalovaný nemá žádné dluhy, nebyl veden ani jako rizikový subjekt v interní databázi skupiny , právnická osoba, . ani žalobkyně, nebylo vůči němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, jeho bydliště nebylo na obecním úřadu, u dané osoby nebyly údaje vedeny v registru neplatných dokladů a nejednalo se o hledanou osobu. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o přesnosti a pravdivosti informacích, které jí žalovaným byly poskytnuty, které byly ověřeny, jednak provedenou lustrací a dále podrobeny porovnání s demografickými a statistickými údaji. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného s dostatečnou mírou pečlivosti a obezřetnosti, aktivně zjišťovala informace, vycházela z registrů v souladu s judikaturou (viz Nejvyšší soud ČR sp.zn. 33 Cdo 201/2018, 20 Cdo 1704/2019) a učinila závěr, že žalovaný má dostatek prostředků na úhradu splátky a navíc se nejedná o výši splátky, která by měla pro žalovaného mít likvidační následky a způsobit jeho zadlužení. Současně žalobkyně poukázala na případnou trestněprávní rovinu v tom ohledu, že uvedením nepravdivých a hrubě zkreslujících údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy se žalovaný mohl dopustit trestného činu. Doplnila, že poskytovatel úvěru nemá striktně daná pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a je na uvážení poskytovatele jaký konkrétní rozsah zvolí (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13m CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus, Nejvyšší soud ve Stockholmu v rozsudku ze dne 15.11.2017 sp.zn. 5868-19), také ochrana spotřebitele by neměla být absolutní, ale pouze dávat určité záruky k tomu, aby nebyla zneužita spotřebitelova nezkušenost v obchodním styku, v žádném případě se nejedná o ochranu před nedbalostí a lehkovážným jednáním při uzavírání smluv. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně ničeho nedoložila.10. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.11. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Na uvedený vztah nedopadá žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Bulharskou republikou, proto soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud vzhledem k absenci výslovné úpravy problematiky v mezinárodní smlouvě čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) upravující rozhodné právo u spotřebitelských smluv. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české.12. Soud ve věci nařídil jednání na 22.9.2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti žalovaného, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno v souladu s procesními předpisy. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 12