Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 640 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidel reg. zn. , SPZ, , osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm³, reg. zn. , SPZ, , osobní automobil s objemem válců do nad 1850 cm3 do 2500 cm3 , a reg. zn. , SPZ, , nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, neměl v žalobě specifikovaných obdobích k vozidlům sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za každý den porušení těchto povinností, ač byl ze strany žalobkyně upomínán a byla mu zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyni dále náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč ke každému uplatněnému nároku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností osoby žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Jelikož mezinárodní dvoustranná smlouva uzavřená s Ruskou federací, resp. Sovětským svazem socialistických republik spory z pojistných smluv výslovně neřeší, aplikoval soud s odkazem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně čl. 14 odst. 1, podle něhož může pojistitel žalovat pojistníka u soudu toho členského státu, v němž má bydliště, když žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Rozhodné právo je právo české s odkazem na článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (shodně v obdobné věci rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 18 Co 8/2021 ze dne 17.2.2021).K pohledávce č. 14. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 13. 11. 2025 včetně informace České pošty, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 3. 2. 2026, předžalobní upomínka ze dne 19. 3. 2026 včetně podacího archu, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:5. Žalovaný jako vlastník a provozovatel automobilu s objemem válců motoru do 1000 cm³, neměl v období od 9. 7. 2025 do 26. 10. 2025 tedy po dobu 110 dní, pro provoz tohoto automobilu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 13. 11. 2025 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost nastala dne 27. 1. 2026. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.6. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla v části pohledávky č. 1 podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 9. 7. 2025 do 26. 10. 2025 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 110 dní a výše denní sazby 30 Kč, tj. celkem ve výši 3 300 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Celková dlužná částka tedy činí 3 600 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.K pohledávce č. 27. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 11. 12. 2025 včetně informace České pošty, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 4. 3. 2026, předžalobní upomínka ze dne 9. 4. 2026, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:8. Žalovaný jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu s hmotností do 3,5 t, neměl v období od 21. 8. 2025 do 18. 11. 2025 tedy po dobu 90 dní, pro provoz tohoto automobilu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 11. 12. 2025 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost nastala dne 24. 2. 2026. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.9. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla v části pohledávky č. 2 podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 21. 8. 2025 do 18. 11. 2025 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 90 dní a výše denní sazby 65 Kč, tj. celkem ve výši 5 850 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Celková dlužná částka tedy činí 6 150 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.K pohledávce č. 310. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 11. 12. 2025 včetně informace České pošty, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 4. 3. 2026, předžalobní upomínka ze dne 9. 4. 2026, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:11. Žalovaný jako vlastník a provozovatel automobilu s objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm³, neměl v období od 21. 8. 2025 do 24. 10. 2025 tedy po dobu 65 dní, pro provoz tohoto automobilu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 11. 12. 2025 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost nastala dne 24. 2. 2026. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.12. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla v části pohledávky č. 2 podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 21. 8. 2025 do 24. 10. 2025 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 65 dní a výše denní sazby 86 Kč, tj. celkem ve výši 5 590 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Celková dlužná částka tedy činí 5 890 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 640 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.