Obvodní soud pro Prahu 5 17 C 223/2026-11 – Smlouva mezinárodní

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 15 473 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 7. 6. 2024 uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistné bylo sjednáno v celkové výši 49 534 Kč s pololetní splatností. Žalovaný však pojistné splatné dne 7. 12. 2024 přes výzvy neuhradil, proto účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dne 27. 3. 2025. Za období od 7. 12. 2024 do 27. 3. 2025 činí dlužné pojistné 15 273 Kč, žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 200 Kč a příslušenství.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností osoby žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z. m. p. s.“), by přicházela do úvahy aplikace dvoustranné mezinárodní smlouvy uveřejněné sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1993 Sb., o Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. 10. 1992 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Jelikož mezinárodní dvoustranná smlouva spory z pojistných smluv výslovně neřeší a nařízení Brusel I bis mezi členskými státy v upraveném rozsahu nahrazuje úmluvy upravující stejné věci, aplikoval soud s odkazem na § 2 z. m. p. s. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně čl. 14 odst. 1, podle něhož může pojistitel žalovat pojistníka u soudu toho členského státu, v němž má bydliště, když žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Rozhodné právo je právo české s odkazem na článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (shodně v obdobné věci rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 8/2021 ze dne 17. 2. 2021).5. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že účastníci uzavřeli dne 7. 6. 2024 smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidel (Mercedes-Benz třída S, RZ: , SPZ, ), dle které se zavázala žalobkyně poskytovat žalovanému ode dne 7. 6. 2024, a závazek žalovaného, jako pojistníka, platit roční pojistné ve výši 49 534 Kč pololetně, a to v částce 24 767 Kč. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník administrativních poplatků (zjištěno z pojistné smlouvy sdružené pojištění vozidla 5286891661). V případě zaslání upomínky dlužného pojistného po zániku pojištění měla žalobkyně právo na zaplacení poplatku ve výši 200 Kč (zjištěno ze Sazebníku administrativních poplatků). Žalovaný byl upomínán na dlužnou částku 24 767 Kč splatnou 7. 12. 2024 s tím, že pokud částku nezaplatí do 27. 3. 2025, pojištění tímto datem zanikne (zjištěno z upomínky dlužné částky z 4. 2. 2025). Žalovaný pojistné řádně nehradil, proto pojištění zaniklo dne 27. 3. 2025 (zjištěno z oznámení o zániku pojištění ze dne 7. 4. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové žalované částky před podáním žaloby, avšak žalovaný ničeho neuhradil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 5. 3. 2026).6. Soud učinil následující skutkový závěr: Žalobkyně poskytovala žalovanému pojištění vozidla, avšak žalovaný pojistné ani přes upomínku řádně nezaplatil, v důsledku čehož došlo k zániku pojištění a ke vzniku dluhu na pojistném v částce 15 273 Kč a dluhu na poplatku za zaslání výzvy ve výši 200 Kč.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobkyně jako pojistitel uzavřela se žalovaným jako pojistníkem smlouvu ve smyslu § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému pojištění a žalovaný se zavázal za toto pojištění platit pojistné ve sjednané výši. V období od 7. 12. 2024 do 27. 3. 2025 žalobkyně poskytovala žalovanému pojištění, avšak žalovaný sjednané pojistné nezaplatil, ač k tomu byl povinen dle § 2782 o. z. Žalovaný byl proto vyzván k zaplacení upomínkou ve smyslu § 2804 o. z., podle něhož upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, pojištění zanikne marným uplynutím této lhůty. Jelikož žalovaný dlužné pojistné nezaplatil, pojištění zaniklo.8. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku vyhověl žalobě žalobkyně a uložil žalovanému uhradit jí dlužné pojistné, poplatek za upomínku, a k tomu zákonný úrok z prodlení, přičemž o tomto úroku z prodlení soud rozhodl s odkazem § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období od dne následujícího splatnosti pojistného do zaplacení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 473 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.10. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.