Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že dne 9. 8. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činil 33 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 92 421 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 66 833 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 20. 1. 2026 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 32 499,57 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedla, že s tímto souhlasí, a žalovaný se nijak nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že: žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 9. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Výše úvěrového rámce byla sjednána na 33 000 Kč, roční úroková sazba činila 26,28 % a RPSN 37,82 %. Výše měsíční splátky je 4 % z úvěrového rámce. Žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnán, jeho příjem činí 25 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 90 000 Kč měsíčně. Žalovaný svým podpisem na smlouvě čestně prohlásil, že všechny údaje týkající se zdroje a výše příjmu a celkové finanční situace jsou pravdivé. Úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána a prověřena (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2019, karty klienta, úvěrové zprávy a úvěrových podmínek spol. , Jméno žalobkyně, . platných od 1. 4. 2019). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku ve výši 92 421 Kč, uhradil částku 66 833 Kč Protože žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo ke dni 20. 1. 2026 k zesplatnění celého úvěru (zjištěno z Výpisu čerpání, splátek a úhrad a z dopisu ze dne 20. 1. 2026 včetně podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což žalovaný neučinil, a to ani na základě upomínky žalobkyně (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 2. 2026 včetně podacího archu). Žalovaný v řízení nijak nesporoval, že dluh ze smlouvy o úvěru žalobkyni neuhradil.5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne 9. 8. 2019 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 33 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a RPSN 37,82 %. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl své osobní a příjmové poměry, přičemž správnost těchto údajů stvrdil svým podpisem. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem 92 421 Kč, avšak uhradil pouze 66 833 Kč. Vzhledem k tomu, že své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas, došlo dne 20. 1. 2026 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky a zaslala mu i předžalobní výzvu, avšak bez výsledku. Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil existenci dluhu ani skutečnost, že jej vůči žalobkyni neuhradil.6. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.15. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena dne 9. 8. 2019 smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., předmětná smlouva se proto řídí také právní úpravou obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Provedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla řádné a dostačující posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak neplnil řádně své smluvní povinnosti spočívající ve splácení poskytnutých prostředků. V důsledku prodlení žalovaného došlo v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění celého úvěru dne 20. 1. 2026 a žalobkyně následně oprávněně požadovala úhradu zbývajícího dluhu. Žalovaný porušil svoje povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy, když poskytnuté úvěry řádně a včas nesplácel. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky je důvodný, neboť byl podložen předloženými důkazy a nebyl ze strany žalovaného účinně zpochybněn. Soud proto uložil žalovanému povinnost k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím (výrok I).16. O příslušenství dlužné úvěrové jistiny bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 288 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 384 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 599,57 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal.