14 C 181/2019-117 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Podáním doručeným soudu dne 30.7.2019, ve znění jeho doplnění ze dne 23.6.2020, ze dne 28.7.2020 se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovní poměru s odůvodněním, že byl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.4.2013 (včetně dodatků k pracovní smlouvě) zaměstnán u žalované jako primář Urologického oddělení. Žalovaná žalobce odvolala dne 19.3.2019 z vedoucího pracovního místa primáře a následně mu dala dne 18.3.2019 výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, kdy pracovní poměr měl skončit dnem 31.5.2019. Dne 19.3.2019 zaslal personál urologického oddělení dopis řediteli žalované prof. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., kterým se postavil za žalobce a žádal ředitele o přehodnocení ukončení pracovního poměru žalobce. Na tento dopis reagoval ředitel žalované přípisem ze dne 21.3.2019, kde uvádí důvody, které ho vedly k ukončení pracovního poměru žalobce u žalované. Uvádí, že„ důvodů, které mě vedly k učinění tohoto zásadního a pro mne osobně nelehkého rozhodnutí je více a jsou spojené s několika zásadními manažerskými a odbornými pochybeními ze strany [celé jméno žalobce] jako primáře Urologického oddělení. V souvislosti s jedním z těchto podstatných pochybení ze strany pana primáře jsou v dané záležitosti prováděny úkony orgány činnými v trestním řízení.". Žalobce prostřednictvím právního zástupce sdělil žalované, že uvedenou výpověď považuje za neplatnou s tím, že nedošlo k zákonnému postupu a jednáním žalované byl zastřen skutečný výpovědní důvod. K tomuto dopisu žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23.4.2019 uvádí, že mu nemohla nabídnout žádné jiné pracovní uplatnění, které by odpovídalo jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci a že mu nenáleží žádné odstupné. Následně žalobce prostřednictvím právního zástupce sdělil dopisem ze dne 26.6.2019 žalované, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované. Žalovaná je příspěvkovou organizací, zřízenou na základě [anonymizováno] [číslo] s účinností od 1.4.1994 podle § 31 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). Zřizovatelem je Česká republika - Ministerstvo obrany, [IČO]. Statutárním orgánem je ředitel [anonymizováno], kterého do funkce jmenuje a z funkce odvolává ministr obrany. Dle Statutu [ulice] [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], čl. III.2.d) ředitel po dohodě s děkanem příslušné lékařské fakulty jmenuje do funkce přednostu kliniky. Žalovaný je tedy zaměstnavatelem vymezeným v ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce. Dle názoru žalobce došlo ke změně obsahu pracovní smlouvy na základě dohody a jmenovací dekret byl pouze formálním vyjádřením pozice žalobce. Žalobce považuje jmenovací dekrety a odvolání z vedoucího místa za neplatné. Dle Statutu [anonymizováno] nemá statutární orgán vymezenu působnost jmenovat vedoucí oddělení, ani žádné další pracovníky, vyjma ustanovení čl. III.2d), což není tento případ. V žádném dokumentu ohledně jmenování není zaměstnanec upozorněn písemně na skutečnost, že může být z funkce odvolán, popřípadě že se může funkce vzdát. Žalovaná uvádí, že dochází ke snížení celkového počtu lékařů v rámci Urologického oddělení, a to konkrétně jednoho pracovního místa primáře. Což zcela popírá skutečnosti uvedené ve výpovědi, kde naopak žalovaná tvrdí, že žalobci odstupné nenáleží, neboť k rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance nedošlo v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny. Nahlédnutím na webové stránky žalované je zřejmé, že Urologické oddělení primáře má, buď tedy nedošlo ke snížení celkového počtu lékařů, a to konkrétně místa primáře, nebo zde zřejmě byli 2 primáři ve stejný okamžik. Jak vyplývá z výše uvedeného, je jednání žalované zcela účelové, obchází kogentní ustanovení zákoníku práce ohledně možnosti výpovědi dané zaměstnavatelem, zastírá důvod výpovědi, a to i z důvodu nevyplacení odstupného žalobci. Pokud skutečně došlo k organizační změně, je zde na místě výpověď z důvodu nadbytečnosti, musí tato výpověď splňovat veškeré náležitosti, musí zde existovat organizační změna, se kterou byl žalobce včas seznámen, dodržena výpovědní doba a samozřejmě by žalobci náleželo odstupné dle zákoníku práce a kolektivní smlouvy. Žalobce odmítl, že by se dopustil manažerských pochybení, které následně ve svém vyjádření detailně rozvedl. Dále žalobce doplnil, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě opakovaně tvrdí, že žádnou vhodnou práci pro žalobce neměla. Není pravdivé tvrzení žalované, že na základě inzerátu z ledna 2019 bylo obsazeno místo lékaře urologa k 1.2.2019, když dne 1.2.2019 nastoupil na místo lékaře urologa MUDr. [příjmení] [příjmení], PhD.,, který měl ale nastoupit již 1.12.2018. V září 2018 podal MUDr. [příjmení] výpověď u předchozího zaměstnavatele, aby mohl v termínu nastoupit, ale bohužel v listopadu 2018 si přivodil úraz nohy a musel na sešití achillovy šlachy. Na personálním oddělení žalované si domluvil odklad nástupu na 1.2.2019, tedy je zřejmé, že poptávané místo z ledna 2019 jím nebylo obsazeno. 1. Podáním doručeným soudu dne 20.9.2019, ve znění doplnění ze dne 4.9.2020, ze dne 9.10.2020 žalovaná navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že dne 18.3.2019 odvolala žalobce z vedoucího pracovního místa primáře Urologického oddělení žalované, s účinností od 19.3.2019. Vzhledem k tomu, že žalobci nemohla žalovaná v době odvolání nabídnout žádné jiné pracovní uplatnění od uvedeného data účinnosti jeho odvolání následujícího dne, které by odpovídalo jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, vznikla v souladu se zákoníkem práce příčinná souvislost mezi odvoláním z pracovního místa a jeho nadbytečností, pro kterou mu žalovaná v souladu s § 52 písm. c) zákoníku práce, předala téhož dne výpověď z pracovního poměru. Odvoláním žalobce nebylo vedoucí pracovní místo primáře Urologického oddělení žalované zrušeno a ani nedošlo k žádné organizační změně v rámci uvedeného oddělení. Odstupné tedy žalobci nenáleželo, jelikož v případě rozvázání jeho pracovního poměru nedošlo ke zrušení jeho pracovního místa. Dle ustanovení § 73a odst. 2 věta druhá zákoníku práce mu tedy odstupné ani poskytnuto býti nemohlo. Z tohoto důvodu nemohla samotná výpověď předaná žalobci zastírat jiný výpovědní důvod, jak se účelově tvrdí žalobce. Dle ustanovení § 73a odst. 2 věta druhá zákoníku práce, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci pouze v případě, kdy zaměstnavatel takovou práci má. Pakliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle zmíněného § 52 písm. c) zákoníku práce. Dnem 20.3.2019 tedy pro žalobce nastala překážka v práci na straně zaměstnavatele s nárokem na náhradu platu ve výši průměrného výdělku až do skončení jeho pracovního poměru, který měl být ukončen uplynutím výpovědní doby dne 31.5.2019. Dne 31.5.2019, tedy poslední den výpovědní lhůty, nastoupil žalobce do režimu dočasně práce neschopného zaměstnance, který ukončil dne 28.7.2019. Fakticky jeho pracovní poměr vlivem této skutečnosti skončil až dne 29.7.2019. Žalovaná poukazovala na to, že hned v úvodním článku žaloby se nachází jeden ze zásadních rozporů, spočívající ve snaze žalobce navodit dojem, že žalovaná předala žalobci výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce neoprávněně, v návaznosti na účinnost odvolání z vedoucího pracovního místa až ke dni 19.3.2019. Žalobce v jeho citovaném výroku uvádí, že žalovaná žalobce odvolala dne 19.3.2019, s čímž žalovaná nesouhlasí a považuje toto tvrzení za nepravdivé. Fakt, že k odvolání žalobce ze strany žalované došlo dne 18.3.2019, nikoli dne 19.3.2019, je zcela nesporné a vyplývá to nejen z důkazů přiložených žalobcem ([příjmení] o odvolání z vedoucího pracovního místa ze dne 18.3.2019; Výpověď z pracovního poměru ze dne 18.3.2019; Dopis pracovníků ze dne 19.3.2019; Odpověď žalované ze dne 23.4.2019; Sdělení žalobce ze dne 9.5.2019; Odpověď žalované ze dne 22.5.2019), ale také z vlastní žaloby, kdy žalobce v čl. II. a čl. V. žaloby již sám správně konstatuje, že k odvolání žalobce došlo dne 18.3.2019 s účinností ke dni 19.3.2019. Odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa vedoucího bylo provedeno písemně dne 18.3.2019. Dle zákoníku práce výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější. V Dekretu o odvolání z vedoucího pracovního místa ze dne 18.3.2019, který byl žalobci nesporně doručen dne 18.3.2019, byl vyznačen den účinnosti tohoto odvolání, právě z důvodu odstranění všech možných pochybností na následující den, tedy 19.3.2019. Po předmětném odvolání z vedoucího pracovního místa postupovala ža