8 C 28/2020-68 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 28. 1. 2020 domáhá zaplacení částky 279 978 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaný užíval pozemek, nacházející se ve výlučném vlastnictví žalobkyně, bez uzavření nájemní nebo jiné smlouvy, čímž na straně žalovaného vznikl majetkový prospěch. Česká republika byla na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], určena výlučným vlastníkem pozemku č. parc. [anonymizováno], [katastrální uzemí], druhově určeného jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň o výměře 480 m2. Žalovaný nabyl tento pozemek neplatnou smlouvou o provedení dražby [anonymizována tři slova] [obec] s. p.„ v likvidaci“, která se uskutečnila v roce 2010 v rozporu s blokačními ustanoveními na ochranu majetku církve podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dne 18. 9. 2019 byla uzavřena dohoda o vydání pozemku mezi žalobkyní a [anonymizováno] řádem [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova] podle zákona č. 428/2012 Sb. Předmětný pozemek byl po dobu trvání bezesmluvního užívání ze strany žalovaného obezděný barokní zdí a byl k dispozici pouze žalovanému, když k němu nikdo jiný ani neměl přístup. Žalobkyně připouští, že žalovaný předal klíče od vstupní branky dalším osobám, kterým umožnil faktické užívání pozemku s jeho souhlasem za drobnou úhradu, avšak tato skutečnost neměla vliv na odpovědnost za stav tohoto užívání, neboť nadále zůstala na žalovaném, a to až do předání pozemku církevnímu subjektu tj. [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] na základě řádně schválené dohody o vydání pozemku. Žalovaný pozemek užíval od roku 2010 jako zahradu, nakládal s pozemkem jako s vlastním a měl v úmyslu na něm realizovat investiční projekt v podobě parkoviště a garáže. Při výpočtu ceny pozemku vycházela žalobkyně z jeho využití jako veřejná zeleň, cena celého pozemku s výměrou 480 m2 činila 960 000 Kč. Výši náhrady určila žalobkyně 5% podílem z ceny pozemku, kterou představuje částka 48 000 Kč za každý rok bezesmluvního užívání, celková výše náhrady od roku 2014 do 31. 10. 2019 činí 279 978 Kč. Žalobkyně v reakci na postoj žalovaného nesouhlasila s tím, že zavinila stav vedoucí k neplatné dražbě zmiňovaného pozemku. [anonymizována tři slova] [obec] s. p.„ v likvidaci“ je do současné doby samostatným právním subjektem, který nesl výlučnou odpovědnost a žalovaná nemohla ovlivňovat jeho právní jednání. Námitku promlčení považuje žalobkyně za nedůvodnou, neboť tuto otázku nelze posuzovat podle starého občanského zákoníku. Náhrada za bezesmluvní užívání je požadována za období počínající 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, který stanoví tříletou subjektivní promlčecí lhůtu. O vzniku bezdůvodného obohacení se žalobkyně dozvěděla ke dni vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. [číslo jednací], tedy dne [datum rozhodnutí], proto subjektivní lhůta začala běžet až od tohoto dne. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Vznesl námitku promlčení části nároku, a to za období od 1. 1. 2014 do 28. 1. 2018, neboť žalobkyně se o skutečnostech rozhodných pro běh subjektivní promlčecí lhůty musela dozvědět nejpozději v roce 2014, kdy byla podána žaloba na určení vlastnického práva. Není tedy pravdou, že se žalobkyně dozvěděla o vzniku bezdůvodného obohacení až ke dni vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. Žalobkyně vystupovala v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] jako žalovaná [číslo] kde po celou dobu své vlastnické právo popírala a naopak přisvědčovala argumentům současného žalovaného o jeho výlučném a právoplatném vlastnictví předmětného pozemku. Žalovaný se stal vlastníkem předmětného pozemku dne 20. 4. 2010, kdy se mu podařilo ho úspěšně vydražit v dražbě konané z pokynu [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“. Žalobkyně byla v době konání této dražby evidována jako výlučný vlastník a žalovaný neměl nejmenší pochybnosti o jejím vlastnickém právu k předmětnému pozemku. Stejně tak neměl pochybnosti stran vlastnického převodu na jeho osobu. Žalovaný předmětný pozemek nabyl úplatně, za nejvyšší podání ve výši 155 000 Kč a stal se tak výlučným vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí. V roce 2015 byla k jeho překvapení podána žaloba na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku ze strany [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova]. Ve zmiňovaném sporu poskytly soudy ochranu [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] a jejich restitučnímu nároku s odůvodněním, že s pozemkem nemělo být nikterak nakládáno, a to s ohledem na tzv. blokační ustanovení, v jejichž důsledku nemohl být pozemek platně převeden na třetí osobu. Žalobkyně se nikdy od roku 2014 jako vlastník nechovala, což dokládá i její shora popsaný postoj v rámci řízení o určení vlastnického práva vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka], kde vlastnické právo k pozemku popírala. Aktuální stav, z něhož se nyní snaží žalobkyně profitovat žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, byl zapříčiněn jí samotnou. Nárok žalobkyně je navíc v rozporu s dobrými mravy, neboť není zřejmé, proč byl na žalovaného předmětný pozemek převáděn, když se na něj vztahovalo tzv. blokační ustanovení, z čehož je patrné, že se jmenovaná nezabývala okolnostmi, za kterých mělo údajné bezdůvodné obohacení žalovanému vzniknout. Žalovaný má také výhrady k pokusu žalobkyně distancovat se od jednání [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“, když ještě v nedávné minulosti tvrdila, že přechod pozemku na žalovaného v rámci dražby konané [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“ byl zcela po právu. Žalovaný považuje za nesporné, že předmětný pozemek byl v době konání dražby ve výlučném vlastnictví žalobkyně s právem hospodaření pro [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“. Vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného žalobkyně opírá pouze o evidenci vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí, přitom neprokazuje, že žalovaný držel obezděný pozemek, ani jak měl být údajně pozemek užíván či co se na něm nacházelo. Předmětný pozemek přiléhá k areálu [anonymizována dvě slova] a přístup na pozemek byl po celou dobu umožněn všem obyvatelům těchto prostor. Nájemci užívali prostory jak pro pěstování ovoce a zeleniny, tak k relaxaci i jako hřiště pro své děti. V tehdejším stavu byl pozemek pro žalovaného zcela nevyužitelný. Žalovaný měl v plánu vybudovat na pořízeném pozemku parkoviště, proto si nechal vyhotovit podrobný projekt k tomuto stavebnímu záměru, avšak tato skutečnost nezakládá jakýkoliv důkaz o užívání pozemku. Zadání projektu proběhlo v roce 2012, tedy ještě před podáním žaloby na určení vlastnického práva z roku 2014, k realizaci parkoviště však nikdy nedošlo. Žalovaný vyčkával do doby pravomocného rozhodnutí soudu o určovací žalobě a s pozemkem žádným způsobem nenakládal. S předmětným pozemkem ani nemohl nijak nakládat, neboť mu byla předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložena povinnost zdržet se nakládání s ním, zejména zdržet se jakéhokoliv převodu vlastnického práva k uvedenému pozemku či jeho části na třetí osobu, jakéhokoliv zatížení pozemku či jeho části zástavním právem, právem nájmu či zřízení služebnosti nebo jinými věcnými břemeny, či vložení do majetku právnické osoby. Žalovaný byl vzhledem k uvedeným skutečnostem v postavení poctivého držitele, kterému náleží všechny plody i užitky po celou dobu poctivé držby 3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětný pozemek byl v době konání dražby 20. 4. 2010 ve výlučném vlastnictví žalobkyně s právem hospodaření [anonymizována tři slova] [obec], s.p.„ v likvidaci“. 5. Z potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne 21. 4. 2010, dokladu o úhradě ceny dosažené vydražením ze dne 21. 4. 2010, z přiznání k dani z převodu nemovitostí žalovaného ze dne 28. 7. 2010 a z přiznání k dani z nemovitostí za zdaňovací období roku 2011 bylo zjištěno, že žalovaný vydražil pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], [obec a číslo] o výměře 484 m2, zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] který zaplatil dne 20. 4. 2010 celkovou cenu ve výši 155 000 Kč. Jmenovaný dále uhradil za předmětný pozemek daň z převodu nemovitosti ve výši 4 650 Kč a od roku 2010 odváděl daň z nemovitosti ve výši 97 Kč ročně. 6. Z dopisů [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] ze dne 13. 10. 2011 a ze dne 9. 1. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na skutečnost, že k přechodu předmětného pozemku došlo v rozporu z tzv. blokačními ustanoveními, pročež mu nesvědčí vlastnické právo. Z dopisů se dále podává, že za vzniklý stav není jakkoliv odpovědná p