7 C 100/2019-209 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou, doručenou soudu dne 10. 7. 2019, ve znění pozdějších podání, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud ve vztahu k žalobci vyslovil relativní neúčinnost právního jednání, a sice darovací smlouvy ze dne 10. 7. 2018, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeným , datum, , zemřelým , datum, (dále jen „pan , jméno FO, “), manželem žalované, a žalovanou, na jejímž základě došlo k bezúplatnému převodu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/20 na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „1. darovací smlouva“), a dále darovací smlouvy z téhož dne, uzavřené mezi týmiž osobami, na jejímž základě došlo k bezúplatnému převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , hodnota, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro totéž katastrální území (dále jen „2. darovací smlouva“); souhrnně také dále jen „Darovací smlouvy“). Dle žalobních tvrzení převedl Darovacími smlouvami na žalovanou pan , jméno FO, výše uvedené nemovitosti v jeho vlastnictví, byť měl vůči němu žalobce vykonatelnou pohledávku z titulu pravomocného rozhodčího nálezu, vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dne 1. 2. 2017 s právní mocí ke dni 17. 2. 2017, sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „Rozhodčí nález“). Tímto nálezem byla panu , jméno FO, uložena povinnost k zaplacení částky 3 195 425 Kč žalobci, přičemž tuto povinnost pan , jméno FO, do jeho smrti dne , datum, nesplnil, a to ani částečně, byť k tomu byl vyzýván a byť pan , jméno FO, o splnění jeho dluhu opakovaně žalobce ubezpečoval. K podpisu darovacích smluv došlo v době 8 týdnů před úmrtím pana , jméno FO, , přičemž v převodu vlastnického práva ke zmíněným nemovitostem spatřuje žalobce záměrné jednání motivované úmyslně krátit práva žalobce coby věřitele a ztížit či znemožnit uspokojení jeho vykonatelné pohledávky v rámci řízení o pozůstalosti pana , jméno FO, , vedeného pod sp. zn. , spisová značka, u notářky, , tituly před jménem, , jméno FO, , v jehož rámci teprve se žalobce o uzavření darovacích smluv dozvěděl, a to konkrétně dne 7. 8. 2018 náhledem do katastru nemovitostí. Převodem vlastnického práva k nemovitostem se dle žalobce zjevně zhoršilo jeho postavení jakožto věřitele, přičemž o pohledávce žalobce měla povědomí i žalovaná, přičemž tento závěr žalobce dovodil z přátelského vztahu všech zúčastněných osob. Žalovaná byla přítomna několika schůzkám, v jejichž rámci byla řešena rovněž pohledávka žalobce.2. Žalovaná žalobcem uplatněný nárok v celém rozsahu odmítla a navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě rozporovala závěr žalobce o zřejmém účelu převodu vlastnického práva k nemovitostem, jímž by mělo být zkrácení žalobce na jeho právech. Žalobkyně neměla povědomí o existenci pravomocné a vykonatelné pohledávky žalobce za panem , jméno FO, . Dle žalované pan , jméno FO, převodem vlastnického práva k nemovitostem reflektoval věkový rozdíl mezi ním a žalovanou a množství nepominutelných dědiců na jeho straně (pan , jméno FO, byl potřetí ženatý a měl tři děti zletilé děti z prvého a druhého manželství, přičemž z manželství s žalovanou vzešly tři [pozn. Soudu: v době učinění příslušeného podání] nezletilé děti). Proto jím vystavenou závěť doprovodil právním jednáním – darováním nemovitostí na žalovanou, což byl krok plánovaný několik let bez povědomí žalované o pohledávce žalobce, byť ta měla vědomí o jiných dluzích pana , jméno FO, , mimo jiné vůči ní samotné, když žalovaná již před uzavřením manželství podpořila pana , jméno FO, zápůjčkou ve výši 15 000 000 Kč, dále před uzavřením manželství společně uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru u , Anonymizováno, ve výši 6 000 000 Kč, kterou spláceli společně i za trvání manželství za účelem zajištění bytové potřeby jeho druhé manželky a jeho dcery z tohoto manželství, dále bylo z prostředků společného jmění manželů žalované a pana , jméno FO, (dále jen „SJM“) hrazeno výživné na zmíněnou dceru v odhadované souhrnné výši 1 700 000 Kč (10 000 Kč měsíčně) a školné na francouzském lyceu v předpokládané souhrnné výši 900 000 Kč. Žalovaná pak v roce 2017 poskytla panu , jméno FO, finanční prostředky ve výši 3 100 000 Kč a 400 000 Kč a v roce 2018 vyrovnala exekučně vymáhaný dluh pana , jméno FO, ve výši 4 896 488 Kč. Otázky financování jeho advokátní praxe a rodinné domácnosti však řešil výhradně pan , jméno FO, , přičemž žalovaná se věnovala individuálnímu vzdělávání jejich společných dětí. Žalovaná se s žalobcem setkala přibližně třikrát, aniž by však řešili předmětnou pohledávku žalobce. Výslovně uvedla, že s žalobcem nemá žádné vztahy. Žalobce žalovanou k plnění dluhu pana , jméno FO, nevyzval. Žalovaná upozornila na skutečnost, že nález rozhodčího soudu potvrdil uzavřený smír mezi žalobcem a panem , jméno FO, . Dále namítla, že za celou dobu trvání dluhu pana , jméno FO, žalobce nepřistoupil k jeho vymožení. Časová souslednost smrti pana , jméno FO, a převodu vlastnictví k nemovitostem je náhodná, neboť smrt pana , jméno FO, byla nečekaná a náhlá. Poukázala rovněž na vznik společného jmění manželů okamžikem uzavření manželství žalované s panem , jméno FO, , přičemž v rámci tohoto režimu nedala žalovaná souhlas k uzavření smlouvy o půjčce, na jejímž základě eviduje žalobce jeho pohledávku, přičemž výše půjčky jistě přesahuje běžnou záležitost ve smyslu zákonné úpravy. Pohledávka žalobce je pak jedinou vykonatelnou pohledávkou zjištěnou v pozůstalostním řízení a nebyla seznatelná z žádného veřejného seznamu. O potřebě pana , jméno FO, vypořádat jeho závazky se žalovaná v obecné rovině dozvěděla v létě roku 2018, kdy se k ní dostala informace o výběru pojistného pana , jméno FO, z životního pojištění ve výši , částka, , o jehož dalším účelu pan , jméno FO, s žalovanou nehovořil. Následně žalovaná namítla nenaplnění podmínek aktivní legitimace žalobce, neboť nárok žalobce byl již v době uzavření Darovacích smluv promlčen v důsledku desetileté absolutní promlčecí doby dle § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. z.“). S odkazem na téže ustanovení pak byl dle žalované vydaný Rozhodčí nález omezeně vykonatelný pouze do , datum, , když nebyl podán návrh na výkon Rozhodčího nálezu. Žalovaná pro tento argument vyšla ze závěru, že peněžní prostředky, poskytnuté panu , jméno FO, , představovaly úvěr jakožto absolutní obchod ve smyslu zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, nezávislý na statusu smluvních stran. Žalovaná později změnila její procesní obranu tak, že peněžních prostředky získané panem , jméno FO, od žalobce měly ve skutečnosti představovat cílovou odměnu právnímu zástupci žalobce (panu , jméno FO, ) za služby související s jeho odprodejem podílu ve společnosti , Anonymizováno, za přibližně 1,4 miliardy Kč. Disimulovaným právním jednáním (úvěrem/půjčkou) zakryly žalobce a pan , jméno FO, odměnu, jež nepodléhala dani ani odvodům sociálního a zdravotního pojištění. Tomu svědčí i nelogické jednání žalobce, který po letech prodlení odpustil panu , jméno FO, příslušenství v podobě úroků z prodlení. Žalovaná opakovaně poukazovala na nedůvěryhodnost žalobce založené jeho rozpornými tvrzeními o délce splatnost pohledávky a jeho podnikatelskými činnostmi. Žalovaná vynaložila náležitou péči ke zjištění majetkových poměrů pana , jméno FO, , i tak však neměla povědomí o vykonatelné pohledávce žalobce.3. Na procesní obranu žalované reagoval žalobce tvrzením, že ke vzniku vykonatelného exekučního titulu – Rozhodčího nálezu – přispěl sám pan , jméno FO, právním jednáním – uznáním dluhu. Žalobce upozornil, že žalovaná jejími tvrzeními stran výběru životního pojištění připustila povědomost o závazcích pana , jméno FO, , přesto však přistoupila k uzavření darovacích smluv. Námitku stran nevymáhání pohledávky žalobce tento odmítnul pro přátelského vztahy žalobce s panem , jméno FO, a pro opakovaná ujištění o splnění dluhu. Žalovaná pak dle žalobce musela nebo měla vědět o pohledávce žalobce, a to i vzhledem k jejímu vzdělání (doktorát v oblasti právní vědy). K námitce žalované o promlčení pohledávky žalobce uvedl, že se nejednalo o smluvní vztah podléhající úpravě obch. z., neboť ani jedna ze stran nevystupovala v pozici podnikatele, nešlo o vztah smluvně podřízený obch. z. a smlouvu uzavřenou mezi panem , jméno FO, a žalobcem nelze podle jejího obsahu právně hodnotit jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o půjčce nepodléhající úpravě obch. z., nýbrž § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „s. o. z.“). O zápůjčním charakteru smlouvy dle žalobce svědčí rovněž pozdější odpuštění úroků panu , jméno FO, . Právo žalobce pak bylo přiznáno právě Rozhodčím nálezem, na jehož základě podléhá právo žalobce promlčení v zákonné desetileté lhůtě dle § 110 s. o. z., pročež nedošlo k promlčení nároku žalobce. Dle žalobce je pro