14 C 137/2024-131 – Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu podaným dne 18. 7. 2024, ve znění jeho pozdějších doplnění, domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 750.000 Kč s úrokem z prodlení a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se 2. žalovaným navázal vztah prostřednictvím vietnamské komunity a společných sportovních aktivit. 2. žalovaný mu představil svůj podnikatelský záměr spočívající v dovozu a prodeji zařízení pro nehtová studia vyráběných v Číně a sdělil mu, že potřebuje finanční prostředky na financování objednávek zboží. Účastníci se následně dohodli, že žalobce poskytne 2. žalovanému finanční prostředky formou zápůjček, přičemž předpokládali budoucí podnikatelskou spolupráci a podíl žalobce na zisku z podnikání 2. žalovaného. Za tímto účelem žalobce založil obchodní společnost , právnická osoba, ., v níž měli mít oba účastníci shodný obchodní podíl. K realizaci zamýšlené spolupráce však podle žalobce nikdy nedošlo. Žalobce tvrdil, že v období od listopadu 2022 do listopadu 2023 poskytl 2. žalovanému v několika dílčích plněních finanční prostředky v celkové výši 1.350.000 Kč, a to zčásti v hotovosti a zčásti bezhotovostními převody. Finanční prostředky měly pocházet z jeho vlastních úspor, z prostředků získaných od jeho matky a z bankovních úvěrů. 2. žalovaný měl poskytnuté prostředky použít k financování své podnikatelské činnosti, avšak přes opakované výzvy je žalobci nevrátil. Dále žalobce tvrdil, že v prosinci 2023 jej kontaktovala 1. žalovaná, která byla partnerkou 2. žalovaného, přičemž po seznámení se s okolnostmi případu sama nabídla, že se bude podílet na úhradě dluhu 2. žalovaného. Na jedné z následných schůzek měl být sepsán dokument, který žalobce považuje za přistoupení 1. žalované k dluhu 2. žalovaného, případně též za ručitelské prohlášení. Na jeho základě se 1. žalovaná měla zavázat k úhradě dluhu ve třech splátkách. Podle žalobce 1. žalovaná následně na předmětný dluh plnila a uhradila částku celkem 600.000 Kč, zbývající splátku ve výši 750.000 Kč však již nezaplatila. Žalobce proto dovozoval, že 1. žalovaná přistoupila k dluhu 2. žalovaného a oba žalovaní jsou povinni uhradit dosud nesplacenou část závazku společně a nerozdílně. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhl zejména listinné důkazy, výslechy svědků, překlady komunikace mezi účastníky a zvukové záznamy jejich rozhovorů, z nichž podle jeho názoru vyplývá jak poskytnutí finančních prostředků 2. žalovanému, tak vědomost obou žalovaných o existenci dluhu a jeho následné uznávání.2. 1. žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedla, že nárok uplatněný žalobcem neuznává ani zčásti a popřela skutkovou verzi předloženou žalobcem. Namítala již v úvodu nelogičnost tvrzení, podle něhož měla sama kontaktovat žalobce a nabídnout úhradu dluhu 2. žalovaného, aniž by předtím o existenci takového dluhu věděla. Podle jejího názoru žaloba neobsahovala konkrétní tvrzení o tom, jakým způsobem se měla o údajném dluhu dozvědět ani za jakých okolností by se měla dobrovolně zavázat k úhradě částky 1.350.000 Kč za svého tehdejšího partnera. Současně poukazovala na to, že žalobce neupřesnil ani tvrzené společné schůzky, jejich účastníky či konkrétní okolnosti jejich konání. 1. žalovaná tvrdila, že skutečný průběh událostí byl odlišný. Podle její verze ji dne 7. 12. 2023 v její provozovně navštívil žalobce společně s další osobou z vietnamské komunity, kterou označovala za vymahače. Tato osoba jí měla sdělit, že pokud neuhradí částku 750.000 Kč za 2. žalovaného, bude tomuto způsobena újma, a pod tímto nátlakem ji měla přimět k sepsání listiny ve prospěch žalobce. Následně se měl žalobce s touto osobou do provozovny opakovaně vracet, přičemž dne 10. 12. 2023 měla žalovaná pod dalším nátlakem podepsat další již předem připravenou listinu a současně uhradit částku 250.000 Kč. Další platby ve výši 200.000 Kč a 150.000 Kč měla podle svého tvrzení poskytnout dne 29. 12. 2023 a 21. 1. 2024 opět v důsledku výhrůžek a obav o 2. žalovaného. Celkovou částku 600.000 Kč proto nepovažovala za dobrovolné plnění dluhu, ale za plnění vynucené psychickým nátlakem. K prokázání svých tvrzení navrhovala listinné důkazy, fotografie z provozovny a výslech svědkyně , jméno FO, . Současně zpochybňovala samotnou existenci pohledávky žalobce vůči 2. žalovanému. Uváděla, že jí není známo, že by žalobce disponoval prostředky v tvrzené výši, a poukazovala na to, že v žalobě původně nebyly dostatečně konkretizovány okolnosti vzniku tvrzené zápůjčky. V průběhu řízení 1. žalovaná dále namítala, že mezi žalobcem a 2. žalovaným nešlo o vztah ze smlouvy o zápůjčce, nýbrž o společné podnikání. Poukazovala zejména na tvrzení samotného žalobce o založení společnosti , právnická osoba, ., plánovaném společném podnikání, rozdělení obchodních podílů v poměru 50:50 a zajišťování dovozu a prodeje zařízení pro nehtová studia. Z těchto okolností dovozovala, že finanční prostředky představovaly podnikatelský vklad do společného projektu, nikoli zápůjčku zakládající povinnost vrácení konkrétní částky. Tvrdila proto, že případná ztráta z podnikání představuje podnikatelské riziko žalobce, které nelze přenášet na třetí osobu prostřednictvím ručitelského či obdobného závazku. 1. žalovaná dále setrvávala na tvrzení, že jakékoliv její prohlášení týkající se závazku 2. žalovaného bylo učiněno pod nátlakem, ve strachu o zdraví a bezpečnost jejího tehdejšího partnera, a nemohlo proto představovat svobodný a vážný právní úkon. V této souvislosti poukazovala i na obsah některých předložených nahrávek a namítala neúplnost části zvukových záznamů předložených žalobcem. Tvrdila rovněž, že žalobce se po neúspěchu společného podnikání snaží zpětně konstruovat závazek ze zápůjčky a přenést podnikatelské riziko na 1. žalovanou. Další námitky směřovaly proti tvrzenému předání finančních prostředků v hotovosti. 1. žalovaná poukazovala na absenci písemných potvrzení o převzetí peněz, uznání dluhu či jiných dokladů vztahujících se k hotovostním předáním a dovozovala, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku a rozsahu tvrzené pohledávky. Zároveň namítala, že žalobce nevysvětlil své tvrzení, že měl disponovat polovinou zboží pořízeného v rámci společného podnikání, ani případné výnosy z jeho prodeje. Proto navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta a 1. žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení. 2. žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím soudem ustanovené opatrovnice. Nárok žalobce neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Jeho procesní obrana vycházela ze stanoviska, že žalobce neprokázal existenci a důvodnost uplatněného nároku.3. Usnesením ze dne 30.4.2025 byla 2. žalovanému ustanovena opatrovnice , Jméno opatrovnice, , která navrhla žalobu, jako nedůvodnou, zamítnout.4. Při jednání dne 18.11.2024 byla 1. žalovaná poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a vyzvána k navržení důkazů k prokázání svých skutkových tvrzeních ohledně přinucení k podepsání ručitelského závazku pod pohrůžkou fyzické likvidace 2. žalovaného.5. Při jednání dne 27.1.2026 byl žalobce poučen dle. ust. §118a odst. 1,3 o.s.ř. a vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že 2. žalovanému předal finanční prostředky ve výši 1 350 000 Kč.6. Z listiny označené jako prohlášení o závazku ze dne 7.12.2023 s úředně ověřeným překladem soud zjistil že 1. žalovaná potvrdila, že dluží částku 750 000 Kč žalobci a ponese za tento dluh odpovědnost s tím, že v období od 7.12.2023 do 7.4.2024 uhradí žalobci celou částku. 1. žalovaná učinila nesporným, že podpis na listině je jejím vlastnoručním podpisem.7. Z úředně ověřeného překladu listiny datované dne 10. 12. 2023 soud zjistil, že dokument podle svého obsahu měl zachycovat finanční vztah mezi žalobcem a 2. žalovaným. V listině je uvedeno, že žalobce poskytl 2. žalovanému finanční prostředky na společné podnikání, a to nejprve ve výši 750 000 Kč a následně ve výši 600 000 Kč, tedy celkem 1 350 000 Kč. Současně je v listině uvedeno, že žalobce ukončil spolupráci s 2. žalovaným a že 2. žalovaný má žalobci poskytnuté prostředky vrátit. Soud dále zjistil, že podle obsahu listiny měl pan , jméno FO, vystupovat jako osoba oprávněná převzít vracené finanční prostředky za žalobce a 1. žalovaná byla v listině označena jako ručitel za závazek 2. žalovaného. Současně bylo uvedeno, že nevrátí-li 2. žalovaný žalobci peníze, bude za jejich vrácení odpovídat 1. žalovaná. Z listiny soud dále zjistil, že byl sjednán splátkový kalendář, podle něhož měla být žalobci uhrazena částka 250 000 Kč dne 10. 12. 2023, částka 350 000 Kč dne 30. 12. 2023 a zbývající částka 750 000 Kč nejpozději do 10. 5. 2024. Listina současně obsahuje potvrzení o převzetí částky 250 000 Kč panem , Anonymizováno, dne 10. 12. 2023. Z následných rukou psaných záznamů na druhé straně listiny soud zjistil, že dne 29. 12. 2023 žalobce potvrdil převzetí částky 200 000 Kč od 1. žalované a že další částka 150 000 Kč měla být uhrazena dne 21. 1. 2024. Současně je zde uvedeno, že zbývající