14 C 136/2015-126 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobou doručenou tomuto soudu dne 6. 5. 2015 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by žalobkyni byla přiznána částka 240.000 Kč jako náhrada škody a částka 10.000.000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Uvedla, že dne [datum] v 6:48 hodin došlo k zabití její dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], při zásahu příslušníků Police ČR proti odcizenému vozidlu, ve kterém dcera žalobkyně seděla jako spolujezdec. Žalobkyně se domnívá, že postupem PČR jí vznikla škoda a nemajetková újma. Se svojí dcerou měla žalobkyně velmi vřelý a hluboký stav. Úmrtí jediné dcery zničilo žalobkyni osobní i profesní život. Žalobkyně psychicky trpí a strádá, přišla o práci, neboť jí nebyla schopna řádně vykonávat. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Podáním ze dne 3. 7. 2017 žalobkyně rozšířila žalobu tak, že nárok na náhradu nemajetkové újmy rozšířila na částku 30.000.000 Kč, a to s ohledem na délku trestního stíhání a jeho nepochopitelný výsledek. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. března 2016, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že obžalovaný [jméno] [příjmení], v době činu příslušník Policie ČR, v hodnosti podpraporčíka, služebně zařazen u Pohotovostní motorizované jednotky Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, byl zproštěn obžaloby, že dne 1. 2. 2012 kolem 6:46 hod. v Praze 5, na Strakonické ulici, mezi vyústěním Zlíchovského tunelu a Barrandovským mostem ve směru od centra města na Strakonice, jako člen hlídky PMJ Libela 611, která před tím ve služebním vozidle Policie čr ZN. Škoda Octavia [registrační značka], které řídil obžalovaný, od Dobříšské ulice z prostoru mezi tunelem Mrázovka a Zlíchovským tunelem, pronásledovala osobní motorové vozidlo zn. Citroën Berlingo [registrační značka] (dále jen vozidlo Citroën), které bylo vyhlášeno v pátrání jako odcizené a jehož řidič [jméno] [příjmení], [datum narození], nerespektoval výzvu policejní hlídky k zastavení, zvýšil naopak rychlost a pokusil se policejní hlídce ujet, tato se však neustále držela za ním, následně po výjezdu ze Zlíchovského tunelu [jméno] [příjmení] za použití parkovací brzdy vozidlo Citroën prudce zabrzdil a otočil vpravo, což vzápětí vedlo ke střetu obou vozidel tak, že vozidlo policie narazilo do pravého zadního boku vozidla Citroën, které se setrvačným pohybem otočilo o 180 stupňů a zůstalo zaklíněno mezi policejním vozidlem a svodidly na pravé straně vozovky, načež obžalovaný vystoupil z vozidla a vůči [jméno] [příjmení] použil hrozbu namířenou střelnou zbraní podle ustanovení § 52 písm. n) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) a zároveň jej opakovaně vyzval k zanechání protiprávního jednání, jmenovaný však výzvy opětovně ignoroval a po chvíli se s vozidlem Citroën prudce rozjel vpřed, přičemž strhl řízení doprava a do míst, kde stál obžalovaný, který, aby zabránil střetu s najíždějícím vozidlem, musel před ním uskočit a současně proti vozidlu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. f) zákona o policii použil svou služební střelnou zbraň typu [název] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] tak, že vystřelil nejméně čtyřikrát na obě jeho pravá kola, a když i po zásahu kol, jímž došlo k poškození pláště pneumatik, vozidlo Citroën nadále ujíždělo v hustém provozu v protisměru směrem zpět ke Zlíchovskému tunelu, vystřelil další výstřely ve směru ujíždějícího vozidla, přičemž dvě střely pronikly pravou částí dveří zavazadlového prostoru do vnitřního prostoru vozidla a přes opěradla pravé zadní a pravé přední sedačky zasáhly do zad v oblasti 8. a 9. hrudního obratle poškozenou [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], sedící v té chvíli vzpřímeně na místě spolujezdce, kdy jedna z těchto střel způsobila průstřel srdce, což vedlo k její okamžité smrti; obžalovaný přitom ke střelbě, kterou zasáhl zadní část vozidla Citroën přikročil, aniž by před tím řádně zkontrolovat vnitřní prostor tohoto vozidla a v důsledku tohoto poškozenou, která se nacházela vpředu na místě spolujezdce, nezaznamenal a následně vedenou střelbou ji usmrtil, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 56 odst. 4 zákona o policii, podle něhož je policista při použití zbraně povinen dbát nutné opatrnosti, zejména ohrozit život jiných osob a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje, čímž měl spáchat přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1,2 trestního zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 trestního řádu se poškozená žalobkyně odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění soud uvedl, že se k trestnímu řízení připojila matka poškozené – žalobkyně s požadavkem náhrady škody ve výši 10.240.000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud obžalovaného obžaloby zprostil v plném rozsahu, postupoval v souladu s ustanovením § 229 odst. 3 trestního řádu poškozenou – žalobkyni odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci ne [datum], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], který bylo rozhodnuto tak, že napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil pouze ve výroku, kterým byla poškozená – žalobkyně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle konstantní judikatury byla-li škoda způsobena pracovníkem organizace odpovídá za škodu nikoli její pracovník, ale jeho zaměstnavatel, resp. organizace (v daném případě nikoli přímo policista ale Policie České republiky). Nárok na náhradu škody nelze v trestním řízení uplatnit přímo vůči pachateli, ale je ho nutno uplatnit vůči zaměstnavatelské organizaci. Z lékařské zprávy ze dne 14. 3. 2012, kterou vydala [nemocnice] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] v [obec], psychiatrická ambulance, soud zjistil, že žalobkyně je v péči psychiatrické ambulance od 20. 2. 2012, kdy se dostavila v psychické dekompenzaci po tragické smrti své dcery. Před tím navštívila psychiatra, od kterého dostala léky, jejichž efekt jí nevyhovoval, nedokázala prožít smutek. Lékař stav žalobkyně hodnotil jako depresívní rozladu při poruše přizpůsobení, u žalobkyně se projevuje množství autoakuzací (ve smyslu spolupodílu na tragickém soudu dcery ale i nevydařeném životě syna), dominují úzkostné tenze a dyssomnie. Lékař doporučil vysazení antidepresiv, psychoterapii a při slabé odpovědi na léčbu návrat k antidepresivní terapii. Z lékařské zprávy ze dne 19. 12. 2012, kterou vydala [nemocnice] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] v [obec], psychiatrická ambulance, soud zjistil, že akutní stresová reakce byla psychoterapeuticky a farmakoterapicky úspěšně završena, žalobkyně však po měsíci opět začala pociťovat depresivní příznaky, dyssomnii, úzkost, výrazně reaktivního charakteru (potíže se synem, jeho trestní stíhání a obavy z umístění do vazby…), proto se od května 2012 vrátila k užívání antidepresiv. Toho času je psychický stav a náhled dobrý. Compliance velmi dobrá. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že je přesvědčena, že zásah policisty [příjmení] byl nepřiměřený, když střílel i na sedadlo, aniž by viděl, kdo na něm sedí. Po tragické události byla žalobkyně 2 roky na antidepresivech, skončila na psychiatrii. Přišla o možnost užít si vnoučata, když její syn děti nemá a ani asi mít nebude. Dcera žalobkyně žila do roku 2011 normálním životem, měla přítele, chtěli spolu žít, ale nakonec se rozešli. Následně se dcera žalobkyně dala do party se spolužáky ze základní školy, kde byl i pan [příjmení], který se žalobkyni nelíbil. Dcera žalobkyně experimentovala s pervitinem, který jí pan [příjmení] sám dával. Dále uvedla, že problémy s dcerou začaly v létě 2011. Po tragické události chodila do práce ještě jeden rok, pracovala na dětské ambulanci v nemocnici jako zdravotní sestra, bylo jí stále trapněji v tom směru, do čeho se dcera zapletla a po roce situaci neustála a v práci skončila. Dále uvedla, že dcera za ní v létě 2011 jezdila na 2-3 hodiny, vždy si povídaly, dcera žalobkyni nepomáhala. Také u ní asi týden bydlela, než si našla další pronájem. Dcera sama žalobkyni přiznala, že bere drogy. Uvedla rovněž, že si vyčítá podíl na nevydařeném životě syna a smrti dcery. Syn byl rovněž závislý na drogách, nyní je již vyléčen. Žalobkyně uvedla, že částku 240.000 Kč a částku 10.000.000 Kč uplatnila po dohodě s právním zástupcem. Náhradu škody ve výši 240.000 Kč požaduje, neboť se psychicky zhroutila a brala antidepresiva. Částku nemajetkové újmy nedokáže zdůvodnit, tuto nechala na svém právním zástupci. Soud nepřipustil důkaz trestním spisem, kterým se mělo prokázat, zda dcera žalobkyně věděla, zda sedá do kradeného auta, zdravotnickou dokumentací žalobkyně, neboť žalobkyně po tragické události měla i jiné zdravotní problémy, fotodokumenatací zachycující rodinné vztahy a svědeckou výpovědí otce žalobkyně, bratra žalobkyně, bývalého přítele zemřelé dcery žalobkyně [jméno] a kamarádky zemřelé