12 C 185/2021-48 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že jakožto příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy provedla dne [datum] na pokyn příslušníka policie podle § 45 zák. č. 361/2000 Sb., odtah motorového vozidla, jehož provozovatelem je žalovaná. Zdůraznila, že vozidlo nebylo odtaženo z jejího rozhodnutí, jako je tomu při komplexním čištění komunikace, které v dané věci prováděno nebylo, ale z rozhodnutí příslušníka městské policie, neboť vodidlo tvořilo překážku v provozu. O odtahu byl pořízen protokol. Vozidlo následně umístila na parkovišti, které provozuje, informovala žalovanou o odtahu a umístění vozidla na parkovišti, dále o částce za odtah a jejím zvyšování za každý den parkování. Současně vyzvala žalovanou k úhradě nákladů na odtah a parkovného podle nařízení hlavního města Prahy. Žalovaná si vozidlo vyzvedla, avšak ani přes výzvu, ničeho neuhradila. Žalovanou částku charakterizovala, jako škodu, tedy tvoří náklady na odtah (1 900 Kč) a parkované (celkem 2 750 = 3 x 250 Kč za 1. až 3. den + 5 x 400 Kč za 4. - 8. den). Dodala, že úrok z prodlení požaduje až od 24. 3. 2021, v souvislosti s předžalobní výzvou ze dne 17. 3. 2021, přestože se žalovaná do prodlení s úhradou dostala již 16. 4. 2020, když výzva k úhradě ze dne 16. 3. 2020 jí byla doručena v souladu s ust. § 573 o. z. 2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Na svoji obranu uvedla, že v reakci na výzvu informovala žalobkyni, že v době, kdy došlo k odtahu jejího vozidla, již byla mnoho dní mimo území České republiky a nevěděla nic o záboru ulice ani nutnosti odstranit vozidlo, což považuje za závažné okolnosti ve smyslu § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a dovozovala, že jí povinnost platit náklady za odtah nevznikla. Zdůraznila, že vozidlo řádně zaparkovala v modré zóně a následně odjela na dovolenou. Následně se snažila reagovat na výzvu žalobkyně a situaci vysvětlit. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a ze shodných tvrzení (§120 odst. 3 o. s. ř.) a z předložených listin (zřizovací listina a nařízení č. 2/2013, výzva k úhradě ze dne 16. 3. 2020, včetně doručenky, osvědčení o registraci vozidla [registrační značka], protokolu [číslo] předžalobní výzvy, dopisu žalované ze dne 27. 4. 2021, dokladu o letu Praha – Dempasar Bali přes Istanbul a o letu zpět ze dne 10. až 11. 3. 2020 a 20. 2. 2020, asistenční karty o cestovním pojištění od 20. 2. do 10. 3. 2020, dokladu Ministerstva zdravotnictví Indonésie o očkování proti Covidu 19 ze dne 21. 2. 2020, lodního lístku [číslo] ze dne 9. 3. 2020) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně je příspěvková organizace zřízená Hlavním městem Praha. Usnesením Hlavního města Prahy č. 184 bylo schváleno nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti (dále jen nařízení), podle něhož maximální cena za úplný odtah činí 1 900 Kč (§ 2 odst. 1 písm. a) nařízení) a maximální cena služby parkovišť 250 Kč denně za 1. - 3. den, 400 Kč denně za 4. - 180. den a 50 Kč denně za každý další den (§2 odst. 3. nařízení). Žalovaná je provozovatelem vozidla [registrační značka]. V období od 20. 2. 2020 do 11. 3. 2020 byla na dovolené mimo území ČR. Dne 5. 3. 2020 rozhodl strážník městské policie ([příjmení]: [číslo]) o odtažení uvedeného vozidla z prostoru na komunikaci před domem [adresa] v ulici [ulice], [obec], neboť tvořilo překážku silničního provozu. Žalobkyně odtah provedla a vozidlo zaparkovala jí provozovaném parkovišti 5. 3. 2020 v 11:41 hodin. O odtahu byl pořízen protokol [číslo]. Žalobkyně informovala žalovanou o odtahu. Žalovaná vozidlo vyzvedla na parkovišti žalobkyně dne 12. 3. 2020 v 7:30 hodin (parkování po dobu 8 dnů). Dopisem ze dne 16. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 4 650 Kč ve lhůtě do 15. 4. 2020. Výzvou ze dne 17. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 4 650 Kč znovu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Žalovaná ničeho neuhradila. 5. Soud neprovedl důkaz usnesením o záboru ze dne 5. 3. 2020, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že vozidlo žalované bylo odtaženo z rozhodnutí příslušníka městské policie, který nebyl napaden ve správním řízení a provedení takového důkazu by tedy bylo nadbytečné. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>7. Podle § 45 zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu (dále jen ZoSP) kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. (odst. 1). Není-li možno překážku provozu na pozemních komunikacích neprodleně odstranit, musí ji její původce označit a ohlásit policii (odst. 2). Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele (odst. 4).</i> 8. V posuzované věci není pochyb o tom, že vozidlo provozované žalobkyní bylo odtaženo a po dobu 8 dnů odstaveno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Podle zmíněného nařízení pak náklady na odtah činí 1900 Kč a náklady na parkování 2 750 = 3 x 250 +5 x 400 Kč. 9. Není pochyb ani o tom, že vozidlo bylo z pozemní komunikace odtaženo na pokyn strážníka městské policie, neboť podle jeho rozhodnutí tvořilo překážku silničního provozu. Žalobkyně tak odtah neprováděla z vlastního rozhodnutí, jak je tomu např. při komplexním čištění komunikace (kdy platí dočasný zákaz nebo omezení stání či zastavení silničních vozidel podle § 19a zák. č. 13/1997 Sb.), ale právě z rozhodnutí strážníka ve smyslu § 45 odst. 1 ZoSP. 10. Rozhodnutí strážníka je v tomto ohledu pro soud závazné (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná sama připustila, že toto rozhodnutí nenapadla ve správní řízení ani v rámci správního soudnictví a ani v tomto řízení jej zpochybňovat nechtěla. Je tedy nerozhodné její tvrzení o tom, že vozidlo zaparkovala (před svým odjezdem na dovolenou) řádně, neboť s ohledem na rozhodnutí strážníka, tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. 11. Je třeba dodat, že zohlednit závažné důvody ve smyslu § 19b zák. č. 13/1997 Sb., které provozovateli zabránily vozidlo včas odstranit (liberační důvod k povinnosti hradit náklady na odtah a parkování), v daném případě zahraniční dovolenou žalované, lze toliko v případě, kdy žalobkyně provádí odtah z vlastního rozhodnutí (§ 19a zák. č. 13/1997 Sb.), nikoliv, postupuje-li podle § 45 odst. 4 ZoSP (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. [spisová značka]) 12. Soud neprovedl moderaci škody (§ 2953 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)), kterou navrhovala žalovaná, neboť argumentem žalované v tomto směru bylo, že vozidlo zaparkovala řádně a o tvrzeném záboru ulice se nemohla včas dozvědět. Jak však bylo uvedeno výše, je třeba vycházet z toho, že její vozidlo tvořilo překážku silničního provozu, pročež tvrzení žalobkyně o správném parkování je apriori vyvráceno. Žalobkyně pak netvrdila žádné osobní či majetkové důvody, pro které by úhrada (bagatelní) žalované částky pro ni byla nepřiměřeně tvrdá. 13. S ohledem na shora uvedené je nárok žalobkyně důvodný, a to i ve vztahu k příslušenství, neboť žalovaná vzniklou škodu neuhradila, ačkoliv byla vyzvána nejpozději dne 19. 3. 2020 (§ 573 o. z.). Dostala se následující dne do prodlení (§ 1968 o. z.) a vznikla jí povinnost zaplatit také úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§1970 o. z.). Ačkoliv k prodlení došlo dříve, přiznal soud příslušenství až od žalobkyní požadovaného data, neboť nemůže překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v řízení tvoří soudní poplatek (400 Kč), paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/215 Sb. za 2 úkony po 100 Kč podle § 2 odst. 1 (výzva k plnění, sepsi žaloby) a 1 úkon po 300 Kč podle § 2 odst. 3 (vyjádření ze dne 23. 8. 2021). Je pravdou, že žalobkyně byla zastoupena advokátem. Soud však má stejně, jako je tomu v případě statutárních měst a ČT (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015, sp. zn. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2013, sp. zn. [ústavní nález]), za to, že žalobkyně je dostatečně personálně a materiálně vybavena k hájení své primární činnosti (k níž byla zřízena Hlavním městem Praha), čemž odpovídá i kvalita jednotlivých jejích podání. Projednávaná situace (ani způsob a rozsah argumentace žalované) se nijak nevymyká situacím, v nichž žalobkyně běžně vystupuje a z komunikace, kterou se žalo