7 C 64/2012-106 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl žalované bezúročně částku 370 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách ve výši 100 000 Kč do 31. 12. 2006, 150 000 Kč do 31. 3. 2007 a 120 000 Kč do 31. 12. 2007. Na tuto pohledávku žalovaná pouze uhradila dne 1. 2. 2012 částku 30 000 Kč a dne 1. 4. 2012 částku 30 000 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] pak žalované poskytl částku 120 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit se pěti procentním úrokem ročně ve splátkách ve výši 30 000 Kč do 31. 3. 2008, 40 000 Kč do 31. 7. 2008 a 50 000 Kč do 31. 12. 2008. Na tuto pohledávku žalovaná uhradila pouze splátku ve výši 30 000 Kč, splatnou do 31. 3. 2008. Žalovaná ničeho dalšího neuhradila, ačkoliv byla vyzývána. Po změně žaloby ze dne 7. 11. 2014 se tak žalobce domáhal zaplacení 400 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 20 948,77 Kč za období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2012 a ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 150 000 Kč ve výši 75 044,18 Kč za období od 1. 4. 2007 do 31. 12. 2012 a ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 120 000 Kč ve výši 51 295,07 Kč za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012 a ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 14 645,62 Kč za období od 1. 8. 2008 do 31. 12. 2012 a ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč ve výši 16 060,10 Kč za období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2012 a ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do zaplacení a smluvními úroky ve výši 5 % ročně z částky 40 000 Kč od 18. 1. 2008 do zaplacení a z částky 50 000 Kč od 18. 1. 2008 do zaplacení. Zdůraznil, že v okamžiku, kdy zjistil, že žalovaná na sebe podala insolvenční návrh, v němž jeho pohledávku neuvedla, podal návrh na zrušení oddlužení žalované, přičemž žalovaná se před insovlenčním soudem ze dne 13. 4. 2.2015 potvrdila půjčku částky 400 000 Kč a zavázala se 300 000 Kč uhradit i po skončení insolvenčního řízení. Podáním ze dne 22. 2. 2021 vzal žalobu co do úroku a úroků z prodlení zpět a poukázal na to, že žalovaná se při jednání před insolvenčním soudem pohledávku uznala a zavázala se ji uhradit. Žalobce nechtěl žalovaná v insolvenčním řízne přitěžovat a její závazek mu stačil. Vzal proto svůj návrh v insolvenčním řízení zpět. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Poukázala na to, že žalobce svou pohledávku nepřihlásil do insolvenčního řízení. Zdůraznila, že v rámci insolvenčního řízení byla osvobozena od placení všech zbývajících, v insolvenčním řízení přihlášených, avšak neuspokojených, pohledávek. Poukázala na nekonzistenci vyjádření žalobce, kdy nejprve tvrdil, že se zaplacení domáhá z titulu půjček poskytnutých v roce 2006 a 2008, následně hovoří o naturální obligaci, pom té o uznání dluhu a konečně o dluhu novém, vzniklém v průběhu insolvenčního řízení. Namítla, že žalobce nebyl vůbec oprávněn podat návrh na zrušení schválení oddlužení insolvenčnímu soudu, neboť takový návrh může podat pouze řádně přihlášený věřitel. Zdůraznila, že protokol ze dne 13. 4. 2015 nelze považovat za uznání dluhu. Konečně žalovaná namítla promlčení nároku žalobce. 3. Řízení bylo ze zákona přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení se žalovanou. Následně soud připustil změnu žaloby (čl. 77) a po té, k návrhu žalobce, zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí (čl. 94). 4. Ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) a z provedených důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybnosti, učinil soud následující skutková zjištění: 5. Smlouvou ze dne [datum] (dále jen první smlouva) se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 370 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve splátkách takto: částku 100 000 Kč do 31. 12. 2006, částku 150 000 Kč do 31. 3. 2007 a částku 120 000 Kč do 31. 12. 2007. Půjčka byla sjednána jako bezúročná (viz smlouva o půjčce ze dne 6. 11. 2006). Na tuto pohledávku žalovaná pouze uhradila dne 1. 2. 2012 částku 30 000 Kč a dne 1. 4. 2012 částku 30 000 Kč (nesporné). 6. Smlouvou ze dne [datum] (dále jen druhá smlouva) se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky s 5 % úrokem ve splátkách takto: částku 30 000 Kč do 31. 3. 2008, částku 40 000 Kč do 31. 7. 2008 a částku 50 000 Kč do 31. 12. 2008 (viz smlouva o půjčce ze dne [datum]). Na tuto pohledávku žalovaná uhradila pouze splátku ve výši 30 000 Kč, splatnou do 31. 3. 2008 (nesporné). 7. Žalované bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře (viz usnesení Městského sodu v Praze ze dne 7. 11. 2014, č. j. [spisová značka]). 8. Žalobce podal dne 2. 2. 2015 u insolvenčního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] návrh na zrušení oddlužení žalované a prohlášení konkurzu. Dne 13. 4. 2015 se konalo jednání insolvenčního soudu při němž bylo konstatováno, že žalobce se na žalované domáhá zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím v řízení u zdejšího soudu a o na základě shora uvedených smluv o půjčce a důvodem pro zrušení oddlužení je, že žalovaná tyto své závazky neuvedla insolvenčnímu soudu ve svém návrhu na oddlužení. Žalovaná v rámci jednání uvedla, že dluh ze shora uvedených půjček v rozsahu 300 000 Kč dosud neuhradila a tento dluh proto trvá. Insolvenční soud poučil žalovanou, že její podstup, kdy pohledávky žalobce neuvedla ve svém návrhu, shledává nepoctivým. Žalobce následně netrval na svém návrhu na zrušení oddlužení s tím, že žalovaná nebude v rámci oddlužení osvobozena od placení pohledávek žalobce a řízení u zdejšího soudu bude pokračovat. Žalovaná s tímto postupem souhlasila (viz protokol o jednání Městského soudu v Praze ze dne 13.4.2015, č.j. [spisová značka]) 9. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019 vzal insolvenční soud zejména a navědomí splnění oddlužení žalovanou (výrok I) a rozhodl o tom, že se žalovaná neosvobozuje Od placení pohledávek žalobce z titulu půjček jím poskytnutých žalobkyně na základě smluv o půjčce ze dne [datum] a [datum] (výrok IV). Žalovanou dále osvobodil od placení pohledávek ostatních věřitelů zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávek, které do insolvenčního řízení věřitelé nepřihlásili, ač tak učinit měli s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele (výrok V.). Toto usnesení bylo k odvolání změněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020 ve výrocích IV a V tak, že insolvenční soud žalovanou osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit mohli, je na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Vrchní soud v Praze zejména zdůraznil, že insolvenční zákon neumožňuje insolvenčnímu soudu vzít na vědomí splnění oddlužení, jsou-li splněny podmínky pro osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek věřitelů vymezené v § 414 IZ, a současně selektivně vymezit pohledávky či věřitelé, na které se osvobození nevztahuje. Zdůraznil přitom, že žalobce se do insolvenčního řízení nepřihlásil, ač tak učinit měl a osvobození se tedy vztahuje i na jeho pohledávky. Ujednání ze dne 13. 4. 2015 posuzovalo jako vyjádření ochoty žalované uhradit žalobci jeho pohledávku po skončení insolvenčního řízení pokud bude jejich existence zjištěna v nalézacím řízení. Zdůraznil, že případné odchýlení se žalované od stanoviska, které vedlo žalobce k upuštění od požadavku zrušit schválené oddlužení by bylo možné kvalifikovat jako jednání, které se příčí dobrým mravům (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, č.j. [spisová značka] a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. [spisová značka]). 10. Ze shora uvedených důkazů soud načerpal dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí. Neprovedl navržený důkaz výpovědí účastníků, neboť tento důkaz má pouze podpůrný charakter (§ 131odst. 1 o. s. ř.). Neprovedl ani důkaz výslechem [titul] [příjmení] a převzetím částky 30 000 Kč, neboť nejde o důkazy nezbytné pro rozhodnutí. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) aplikoval soud zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). <i>13. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>14. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky</i> <i>15. Podle § 100 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se d