14 C 396/2007-553 — Obvodní soud pro Prahu 7

Právní předchůdce žalobkyně [celé jméno původního účastníka], [datum narození], zemřel dne 28. 3. 2020, se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 11. 2007 domáhal po žalovaném náhrady škody ve výši 458.760 Kč včetně úroku z prodlení jako jednorázové vypořádání a kompenzaci skutečné škody a ušlého zisku, zadostiučinění za fyzické a psychické útrapy, vypořádání starobního důchodu a znemožnění výkonu zaměstnání od roku 1980 do roku 1989 a dále náhrady škody ve výši současné odhadní ceny nemovitosti, rodinného domu v ulici [ulice] [číslo] v [obec] [adresa], č. parc. [anonymizováno] zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], snížené o částku 75.084 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že dne 12. 5. 1982 byl proti své vůli s celou rodinou vystěhován do Rakouska v rámci tzv.„ Akce [anonymizováno]“. Právní předchůdce žalobkyně tak byl nucen prodat veškerý movitý i nemovitý majetek, čímž mu vznikla značná škoda. V souvislosti s vystěhováním bylo právnímu předchůdci žalobkyně znemožněno vykonávat zaměstnání, čímž mu bylo upřeno právo zajistit si finanční prostředky pro případ starobního důchodu, který nedosahuje ani výše životního minima. Právní předchůdce žalobkyně poukázal na to, že v letech 1967 až 1969 pracoval v národním podniku [příjmení] [jméno]. Jeho průměrný měsíční příjem činil 15.000 Kč. Další činnost v družstvu mu byla znemožněna. Následně se angažoval v kulturní činnosti, zejména v hudební produkci. Postupně dostal zákaz vystupování na veřejnosti v oblasti hudební produkce nejprve v okrese [obec], [obec], později na jakémkoli místě, celou dobu neměl nárok na přídavky na děti. Poslední dva roky před vystěhováním z ČSSR dostal on i jeho manželka zákaz jakékoliv pracovní činnosti, jeho děti byly vyloučeny za základní školy a nemohly absolvovat povinnou školní docházku. Dne 12. 5. 1982 byla celá rodina právního předchůdce žalobkyně (on, manželka a 3 děti) vystěhována do Rakouska a všem bylo odebráno státní občanství ČSSR Právní předchůdce žalobkyně musel podepsat prohlášení, že se vzdá vlastnického práva ke všem movitým i nemovitým věcem a to i do budoucna. Z tohoto důvodu byl právní předchůdce žalobkyně nucen prodat dne 7. 5. 1982 nemovitost, kterou zdědil po svých rodičích. Dne 1. 1. 2007 právní předchůdce žalobkyně nastoupil do starobního důchodu a byla mu vyměřena částka 3.447 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně je přesvědčen, že pokud by mu za minulého režimu bylo umožněno pracovat a nebyl nucen se vystěhovat, měl by v současné době přinejmenším průměrný starobní důchod. Někteří příslušníci StB, kteří se na akci [anonymizováno] podíleli, již byli odsouzeni, řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka]. Právní předchůdce žalobkyně dovodil, že subjektivní lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody mu začala běžet až pravomocným rozhodnutím soudu o nezákonnosti Akce [anonymizováno]. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vznesl námitku promlčení. Dále uvedl, že v části žaloby, kterou žalobce uplatňuje ušlý důchod, je orgánem jednajícím za stát Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podáním ze dne 8. 4. 2010 právní předchůdce žalobkyně navrhl změnu žalobního petitu a tuto změnu upřesnil při jednání před soudem dne 5. srpna 2015 tak, že I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši odpovídající rozdílu mezi starobním důchodem vyplaceným žalobci od 1. 1. 2007 do vyhlášení rozsudku a průměrným starobním důchodem v České republice a dále ode dne následujícího po dni vyhlášení rozsudku hradit žalobci k jeho rukám 1x ročně vždy se splatností k 1. 3. následujícího roku částku odpovídající rozdílu mezi žalobci skutečně vyplaceným starobním důchodem v daném roce a výší průměrného starobního důchodu v České republice vyhlášenou Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a to na základě vyúčtování žalobci skutečně vyplaceného starobního důchodu, které žalobce zašle žalovanému do 31. 1. následujícího roku; II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši současné odhadní ceny nemovitosti, rodinného domu v ulici [ulice] [číslo] v [obec] [adresa], č. parc. 730, zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], snížené o částku 75.084 Kč, spolu s úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, do tří dnů od právní moci rozsudku; III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady soudního řízení do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud usnesením ze dne 5. 8. 2015 změnu žalobního petitu ve výše uvedeném znění připustil. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. srpna 2015, č.j. 14 C 396/2007-92, byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání právního předchůdce žalobkyně byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2016, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. V souladu s odůvodněním výše uvedeného usnesení odvolacího soudu vyzval soud 1. stupně usnesením ze dne 6. ledna 2017, č.j. 14 C 396/2007-127, právního předchůdce žalobkyně k odstranění vad žaloby. Právní předchůdce žalobkyně vady žaloby odstranil podáním ze dne 28. 1. 2017. Podáním ze dne 30. 6. 2017 navrhl právní předchůdce žalobkyně změnu žalobního petitu a soud tuto změnu usnesením ze dne 7. 7. 2017 připustil. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. července 2017, č.j. 14 C 396/2007-191, byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K odvolání právního předchůdce žalobkyně byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé potvrzen, ve výroku II. o nákladech řízení byl změněn tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. K dovolání právního předchůdce žalobkyně bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2019, č.j. [číslo jednací], dovolání odmítnuto a dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč od tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Dne 11. 2. 2020 podal právní předchůdce žalobkyně ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 11. 2019, rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 31. 5. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 14 C 396/2007 ze dne 7. 7. 2017. Dne 28. 3. 2020 právní předchůdce žalobkyně [celé jméno původního účastníka] zemřel. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 28. 4. 2020 rozhodl Ústavní soud tak, že I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č,j. [číslo jednací], a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 7. 2017, č.j. 14 C 396/2007-191, bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo stěžovatele na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Obvodní soud pro Prahu 7 dopisem ze dne 22. 5. 2020 upozornil ústavní soud, že právní předchůdce žalobkyně (v té době žalobce) dne 28. 3. 2020 zemřel a Nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], kterým bylo rozhodnuto ve věci ústavní stížnosti [celé jméno původního účastníka], byl vydán dne 28. 4. 2020, tedy již v době, kdy stěžovatel zemřel. Ústavní soud přípisem ze dne 16. 6. 2020 soudu sdělil, že o úmrtí stěžovatele [celé jméno původního účastníka] ještě před ukončením řízení o ústavní stížnosti nebyl Ústavní soud informován, a proto nepostupoval podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Řízení před Ústavním soudem skončilo vydáním nálezu, který je vykonatelný a žádná další opatření ze strany Ústavního soudu za dané procesní situace již nejsou možná. Protože se jedná o nález kasační, je nutno pokračovat v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7. Dále Ústavní soud sdělil, že advokátka stěžovatele ústavnímu soudu dodatečně doložila plné moci případných (všech) dědiců [jméno] [celé jméno původního účastníka], mimo jiné i [celé jméno žalobkyně], které ji opravňují ji zastupovat v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 396/2007 a s touto advokátkou proto soud může dále komunikovat. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. prosince 2020, č.j. 14 C 396/2007-435, bylo řízení přerušeno do pravomocného ukončení pozůstalostního řízení po zemřelém žalobci, které bylo vedeno Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. května 2021, č.j. 14 C 396/2007-453, bylo rozhodnuto, že v řízení