19 C 38/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhaly rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyním částku 40 576 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jsou spoluvlastníky pozemku [číslo] [rok], jehož součástí je stavba [adresa], zapsaná v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu na [list vlastnictví] v k. ú. Holešovice, obec Praha. Žalovaná na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyněmi dne [datum] užívala byt [číslo] umístěný v uvedené budově. Žalovaná se zavázala počínaje [datum] platit nájemné ve výši 9 000 Kč a zálohu na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 144 Kč, tj. celkem 10 144 Kč měsíčně vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nezaplatila žalobkyním nájemné ani zálohy za kalendářní měsíce červenec až říjen 2022. Žalovaná tak dluží na nezaplaceném nájemném a zálohách celkem 40 576 Kč. Žalovaná žalobkyním ničeho neuhradila, ačkoli byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná zůstala nečinná a ve věci se nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo, že s tímto postupem souhlasí. 4. Z listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek [číslo] [rok] v k. ú. [část obce], obec Praha, jehož součástí je budova [adresa], je ve spoluvlastnictví žalobkyň, přičemž každá z nich vlastní id. podíl 1/2. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem bytu [číslo] na adrese [adresa žalované]. Na základě této smlouvy žalobkyně jakožto pronajímatelé přenechaly žalované jakožto nájemci k zajištění jejích bytových potřeb uvedený byt (čl. II. smlouvy). Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do 31. 12. 2022 (čl. III. smlouvy) za sjednané nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, přičemž od [datum] nájemné činilo 9 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2022 to bylo 10 000 Kč měsíčně (čl. IV. odst. 4.1 smlouvy). Žalovaná se dále zavázala hradit žalobkyním zálohu na úhradu služby spojené s užíváním bytu ve výši stanovené v evidenčním listu (čl. IV. odst. 4.2 smlouvy). Splatnost plateb byla sjednána vždy do 15. dne kalendářního měsíce (čl. IV. odst. 4.4 smlouvy). Z evidenčního listu bylo zjištěno, že žalované byly předepsány zálohy na služby ve výši 1 144 Kč měsíčně. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužného nájemného a záloh v celkové výši 40 576 Kč, přičemž byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobkyním, byť alespoň zčásti, něčeho na dlužné částce zaplatila. 5. Na základě výše uvedených zjištěních soud učinil závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s žalobkyněmi dne [datum] smlouvu o nájmu bytu stran bytu [číslo] na adrese [adresa žalované], na dobu určitou do 31. 12. 2022. Žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 144 Kč měsíčně. Od [datum] se žalovaná zavázala hradit nájemné 9 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2022 ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná však přestala řádně hradit platby nájemného a záloh, a proto žalobkyním stále dluží tyto platby za měsíce červenec až říjen 2022. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí přiměřeně § 2253 o. z. obdobně. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyním se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Nájemní smlouva byla mezi účastníky platně uzavřena ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o. z., resp. podle obecných ustanovení o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaná byla za celou dobu trvání nájmu povinna platit žalobkyním sjednané nájemné a zálohy na služby, nejprve v celkově výši 7 144 Kč měsíčně, od [datum] v celkově výši 10 144 Kč měsíčně a od 1. 1. 2022 v celkově výši 11 144 Kč měsíčně. Nájemné a zálohy na služby byly splatné vždy do 15. dne kalendářního měsíce předem. Žalovaná nezaplatila nájemné za měsíce červenec až říjen 2022, přičemž žalobkyně se rozhodly po žalované požadovat nájemné ve výši sjednané od [datum], nikoli od 1. 1. 2022 Celkem tedy žalovaná dluží žalobkyním částku 40 576 Kč. 8. Jelikož žalovaná předmětnou částku žalobkyním nezaplatila, ač k tomu byla žalobkyněmi řádně vyzvána, soud žalované tuto povinnost uložil ve výroku tohoto rozsudku. S ohledem na to, že žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, uložil jí soud podle § 1970 o. z. zaplatit žalobcům také úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., počítaný ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti nájemného a záloh, tedy vždy od 16. dne v příslušném měsíci. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyním, jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem dle ust. § 11 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen jako AT), za tři úkony právní služby po 2 740 Kč /převzetí a příprava právního zastoupení, zaslání výzvy k plnění, sepis žaloby/. S ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyň činil společné úkony při zastupování dvou osob, postupoval soud podle ust. § 12 odst. 4 AT a přiznal advokátovi za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměnu sníženou o 20 %. Za každý učiněný úkon tak právnímu zástupci žalobkyň náleží částka 2 192 Kč. Celková odměna advokáta tedy činí částku 13 152 Kč (2 192 Kč × 3 úkony × 2 zastupované osoby). Náklady řízení jsou dále tvořeny režijním paušálem za tři úkony právní služby ve výši celkem 900 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši 2 950,92 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 624 Kč Celkem tedy 18 626,92 Kč O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyní bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.