10 C 199/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 7

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).Žalobce se žalobou domáhal, aby žalovaný byl povinen vyklidit bytovou jednotku číslo , číslo, nacházející se v budově č.p. , číslo, situované na pozemku par.č. , číslo, , v k.ú. , adresa, a zaplacení částky 58 865 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a dne , datum, uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu. Dodatkem č. , číslo, ze dne , datum, byla změněna nájemní smlouva tak, že měsíční nájemné činilo 11 400 Kč a zálohy na částku 3 700 Kč a doba nájmu se prodloužila do , datum, . dodatkem číslo , číslo, ze dne , datum, se nájemní smlouva změnila tak, že měsíční nájemné se zvýšilo na částku 15 100 Kč a zálohy na částku 4 039 Kč a doba nájmu se prodloužila do , datum, . Žalovaný však nemovitost nadále přes opakované výzvy užívá. Žalovaný dne , datum, se žalobcem podepsal dohodu o uznání s plátkách dluhu, ve které zavázal vůči žalobci, že uhradí dlužné platby za spotřebu vody a elektrické energie spolu s dlužným nájemným za užívání bytové jednotky za měsíce červenec a srpen 2023 v celkové výši , částka, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč od , datum, do , datum, , jedné splátce ve výši 3 865 Kč do , datum, , to vše pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 5 000 Kč. Dále žalobci neuhradil nájemné za měsíc 9/2023 ve výši 15 100 Kč.Žalobce vzal podáním ze dne , datum, žalobu zpět co do vyklizení bytové jednotky, neboť žalobce po podání žaloby v lednu 2024 bytovou jednotku vyklidil. Soud proto řízení co do vyklizení bytové jednotky podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalovanému bylo dne 13. 4. 2024 doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, . Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.V posuzované věci se jedná o spor z titulu dlužného a ujednaného nájemného do září 2023. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, . Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vznikly z uvedeného titulu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 037,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 944 Kč (2 944 Kč + 1 000 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 865 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.( převzetí věci, sepis žaloby a účast na jednání)a odměna stanovená dle § 6, § 9 odst. 1 a § 7 a.t. z tarifní hodnoty 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí věci, sepis žaloby, zpětvzetí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 313,80 Kč.