Žalobce se žalobou doručenou původně Okresnímu soudu Praha-východ dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 36 952,03 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 36 952,03 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12%. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , , adresa, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který měla žalovaná splatit nejpozději do , datum, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a proto byla právním předchůdcem žalobce opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Pohledávka v celkové výši 36 952,03 Kč se sestává z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 639,29 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 9 382,61 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 930,13 Kč.2. Ve věci byl dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR , číslo, , který byl usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne , datum, , č.j. EPR , číslo, , zrušen, neboť se ho žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .3. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , vyslovil Okresní soud Praha-východ svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 7 jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .4. K jednání nařízenému na , datum, a , datum, se žalobce a jeho právní zástupkyně nedostavili, když svoji neúčast řádně písemně omluvili a o odročení jednání nepožádali. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř jednal v nepřítomnosti žalobce a jeho právní zástupkyně, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Žalovaná při jednání dne , datum, uvedla, že s žalobou nesouhlasí, neboť většinu půjčené částky žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci zaplatila. V písemném vyjádření k žalobě ze dne , datum, žalovaná uvedla, že právnímu předchůdci žalobce zaplatila již cca , částka, . Proto považuje za nejasné a nedostatečně doložené, proč je po ní požadována částka uvedená v žalobě. Dále žalovaná uvedla, že má důvodné pochybnosti, zda právní předchůdce žalobce při uzavírání úvěrové smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované a zda postupoval s odbornou péčí vyžadovanou právními předpisy na ochranu spotřebitele.6. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši p.a. z částky 15 000 Kč ode , datum, do zaplacení.7. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.8. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.9. V souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními (bod 7 a 8) soud řízení zastavil v rozsahu dispozitivního návrh žalobce a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem I. výroku rozsudku.10. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:11. Ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako věřitel a žalovaná jako klient dne , datum, . Podle této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce ve 12 splátkách ve výši , částka, dle tabulky uvedené na straně 2 smlouvy. Celková výše spotřebitelského úvěru činí , částka, . RPSN činí 183,10%. Právní předchůdce žalobce poskytl úvěr žalované na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splátky úvěru hradit na účet , č. účtu, , variabilní symbol bylo číslo smlouvy, tedy , číslo, . V případě prodlení s placením, tedy porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny, za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky).12. Ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako věřitel a žalovaná jako klient dne , datum, . Podle této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce v 6 splátkách ve výši , částka, dle tabulky uvedené na straně 2 smlouvy. Celková výše spotřebitelského úvěru činí , částka, . RPSN činí 141,60%. Právní předchůdce žalobce poskytl úvěr žalované na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splátky úvěru hradit na účet , č. účtu, , variabilní symbol bylo číslo smlouvy, tedy , číslo, . V případě prodlení s placením, tedy porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny, za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky).13. Z Obchodních podmínek , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (, Anonymizováno, ) a z Obchodních podmínek , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách soud zjistil, že žádostí klient věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí sobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči věřiteli. (bod 1.2.) Klient k okamžiku žádosti dále věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že veškeré údaje, které poskytl od okamžiku registrace až do doby řádného splacení veškerých dluhů ze smlouvy věřiteli, jsou přesné, pravdivé a nejsou v žádném ohledu zavádějící. Klient bere na vědomí veškeré právní následky vyplývající z nepravdivého, nepřesného nebo zavádějícího prohlášení. (bod 1.3.) Věřitel je oprávněn přezkoumat veškeré údaje poskytnuté klientem věřiteli v rámci žádosti o úvěr, jakož i veškeré další údaje o klientovi, které obdrží a na základě vyhodnocení těchto údajů je oprávněn kdykoliv až do okamžiku uzavření vzít návrh smlouvy zpět. (bod 2.1.)14. Z výpisu z běžného účtu vedeného , právnická osoba, . soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne , datum, odepsána částka , částka, ve prospěch účtu , č. účtu, .15. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelkou běžného účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Na tento účet je evidována příchozí platba ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, .16. Z listiny „Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo, “ soud zjistil, že právní předchůdce žalobce potvrdil, že žalovaná zaplatila celkem , částka, .17. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky , částka, , kterou žalovaná právnímu předchůdci žalobce ke dni , datum, dlužila. Tato částka se sestává z jistiny po splatnosti ve výši , částka, , ze smluvního úroku ve výši , částka, , ze smluvní pokuty ve výši , částka, a z poplatků za upomínku ve výši , částka, .18. Z listiny „Opakovaná výzva k úhradě“ ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky , částka, , kterou žalovaná právnímu předchůdci žalobce ke dni , datum, dlužila. Tato částka se sestává z jistiny po splatnosti ve výši , částka, , ze smluvního úroku ve výši , částka, , ze smluvní pokuty ve výši , částka, a z poplatků za upomínku ve výši , částka, .19. Z listiny „Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu“ ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky , částka, , kterou žalovaná právnímu předchůdci žalobce ke dni , datum, dlužila. Tato částka se sestává z celkové dlužné jistiny ve výši , částka, , ze smluvního úroku ve výši , částka, , ze smluvní pokuty ve výši , částka, a z poplatků za upomínku ve výši , částka, .20. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a z Dodatku č. , číslo, ke Smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že tyto byly uzavřeny mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne , datum, . V seznamu postupovaných pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovanou ve výši , částka, .21. Z listiny „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce oznámil žalované, že pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovanou ve výši , částka, přešla na žalobce.22. Z listiny „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky , částka, do 3 dnů, když tato částka se skládá z neuhrazené jistiny , částka, a nákladů právního zastoupení , částka, .23. Z Podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že listiny (bod 21 a 22) byly žalované zaslány doporučeným dopisem.24. Z Potvrzení o platbě ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne , datum, byla z účtu žalované odepsána částka 23 682 ve prospěch účtu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .25. Z Potvrzení o odchozí úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne , datum, byla z účtu žalované odepsána částka , částka, ve prospěch účtu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .26. Z Potvrzení o odchozí úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne , datum, byla z účtu žalované odepsána částka , částka, ve prospěch účtu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .27. Z Potvrzení o odchozí úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne , datum, byla z účtu žalované odepsána částka , částka, ve prospěch účtu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .28. Z Potvrzení o odchozí úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne , datum, byla z účtu žalované odepsána částka , částka, ve prospěch účtu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .29. Z Potvrzení o odchozí úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne , datum, byla z účtu žalované odepsána částka , částka, ve prospěch účtu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .30. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, jak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů.31. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.32. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.33. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.34. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.35. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.36. Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.37. Podle § 2049 NOZ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.38. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.40. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.41. Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předmětný úvěr v této výši čerpala a byla povinna podle smluvních podmínek jej splatit v měsíčních splátkách způsobem ve smlouvě stanoveným. Žalovaná úvěr právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci, nesplatila ani přes několik upomínek. Pohledávka za žalovanou přešla z právního předchůdce žalobce na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek.42. Soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, ze dne , datum, nebyla sjednána platně, tato smlouva je absolutně neplatná, tudíž nárok žalobce je třeba posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení.43. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.44. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.45. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.46. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.47. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.48. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.49. Podle § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.50. V posuzovaném případě uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná smlouvu o úvěru uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel (srovnej § 419 NOZ). Poskytnutý úvěr na základě Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, ze dne , datum, je proto spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejedná se přitom o spotřebitelský úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Proto je třeba předmětnou smlouvu o úvěru posuzovat dle zákona o spotřebitelském úvěru jako spotřebitelský úvěr.51. Soud se zabýval otázkou platnosti Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, ze dne , datum, ve smyslu § 580 a § 588 NOZ.52. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s podnikatelem (profesionálem), a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 144/2009). Ochrana spotřebitele je rovněž celoevropským zájmem (srovnej čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ústavního soudu pod č. 130/2015; nález ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017).53. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto je na věřiteli, aby schopnost dlužníka (spotřebitele) úvěr splácet náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, když zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srovnej například rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).54. Dopady porušení povinnost poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, který je použitelný i na projednávanou věc. Ústavní soud se v něm zabýval neplatností úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy v intencích exekučního řízení, když dospěl k závěru, že je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Pakliže Ústavní soud v tomto nálezu zdůraznil, že ani v exekučním řízení, které je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva, nelze připustit, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil, je zcela zřejmé, že tyto závěry jsou tím spíše použitelné v řízení nalézacím. Je tudíž třeba vycházet z toho, že poskytovatel úvěru, kdy úvěrovaný je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.55. Při poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže věřitel rezignovat na prověřování schopnosti spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to i když chce prodlení s jejich vrácením spojit se smluvní sankcí.56. Soud dospěl k závěru, že při uzavírání Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, ze dne , datum, žalobce, resp. jeho právní předchůdce, řádně neprověřil úvěruschopnost žalované.57. Dne , datum, byl žalobce vyzván, aby doložil, jak právní předchůdce žalobce zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované a ke svým tvrzením navrhl důkazy. Výzva byla žalobci doručena dne , datum, .58. Podáním ze dne , datum, žalobce soudu sdělil, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Dále odkázal na bod 1.2. Obchodních podmínek právního předchůdce žalobce, podle kterých žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné databázi dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.59. Při jednání před soudem dne , datum, žalovaná uvedla, že musela vyplnit v aplikaci údaje, kde pracuje, uvést číslo svého účtu, aktuální adresu, zda v bytě bydlí sama či s jinou osobou, kolik má dětí a zda pracuje na hlavní pracovní poměr či jde o jinou formu pracovního poměru. Tyto údaje žalovaná vyplnila maximálně 24 hodin před tím, než jí byl právním předchůdcem žalobce úvěr poskytnut. K údajům, které žalovaná v aplikaci uvedla, žalobce po ní nevyžadoval žádné doklady, jako například pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu apod.60. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované, jak předpokládá zákon o spotřebitelském úvěru.61. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce rezignoval na prověřování úvěruschopnosti žalované, neboť se spokojil s informacemi, které mu sdělila žalovaná ohledně svých majetkových, finančních a osobních poměrů. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval skutečnou výši příjmů žalované a co tyto příjmy tvoří a jaké jsou výdaje žalované.62. V době, kdy byl žalované právním předchůdcem žalobce poskytnut úvěr (, datum, ) již žalovaná řádně nesplácela dva úvěry, které jí byly poskytnuty bankovním subjektem (, datum, ) a nebankovním subjektem (, datum, ). Právní předchůdce žalobce však tuto skutečnost ignoroval a žalované úvěr poskytl.63. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr pravidelně splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba na splácení úvěru. Právní předchůdce žalobce se spokojil s informací od žalované o jejích majetkových, finančních a osobních poměrech, aniž by je blíže zkoumal.64. Pokud by žalobce, resp. jeho právní předchůdce, přistoupil k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované, nemohl by s nejvyšší mírou pravděpodobnosti s ní smlouvu uzavřít, neboť výše uvedené skutečnosti objektivně vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.65. Uvedené okolnosti, za nichž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, způsobují její absolutní neplatnost pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 NOZ, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalované. Tyto důvody neplatnosti se vztahují na smlouvu jako celek.66. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované plnění ve výši , částka, bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy) a tudíž se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila (§ 2991 odst. 2 NOZ). Toto bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vrátit (§ 2993 NOZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce zaplatila celkem , částka, , jak vyplývá z potvrzení společnosti , právnická osoba, (č.l. 26 soudního spisu), tedy více, než činí částka, kterou právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, ze dne , datum, poskytl (, částka, ), není nárok žalobce po částečném zpětvzetí žaloby důvodný, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno pod bodem II. výroku rozsudku.67. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.