22 C 282/2020-111 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 9. 2020 se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení částky celkem ve výši 129 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že dne 1. 8. 2015 uzavřela s žalovanou 1 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (dále také jen„ Smlouva“), kterou se zavázala přenechat žalované 1 prostor v budově [adresa] nacházející se na parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše v k.ú. Střekov a žalovaná 1 se za to zavázala platit žalobkyni nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně splatné 15. den v měsíci, který předchází měsíci, za který se nájemné platí. Žalovaná 2 se pak jako ručitel v článku X. Smlouvy zavázala uhradit za žalovanou 1 všechny její závazky ze Smlouvy včetně příslušenství, pokud je žalovaná 1 v době jejich splatnosti nesplní. Začátkem měsíce března 2020 zaslala žalovaná 1 žalobkyni výpověď Smlouvy, přičemž dle Smlouvy činí výpovědní doba 6 měsíců a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně, tzn. nájem skončí ke dni 30. 9. 2020. Žalovaná 1 neuhradila nájemné za měsíce březen – červenec 2020 v celkové výši 45 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení s placením nájemného, a to za období od 16. 2. 2020 do 31. 8. 2020 (168 dní) ve výši 84 000 Kč. Žalobkyně vyzvala obě žalované k úhradě dluhu dne 4. 8. 2020, žalované však dluh neuhradily. 2. Při ústním jednání dne 5. 3. 2021 žalované uvedly, že návrh je nedůvodný a navrhly žalobu zamítnout. Namítaly, že výpovědní lhůta by neměla být podle článku III. odstavec 3. Smlouvy a ust. § 2312 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), šestiměsíční, ale tříměsíční, navíc se na skončení nájmu ke dni 31. 5. 2021 účastníci dohodli, a že požadovaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, přitom odkázaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 s tím, že jednoprocentní výše smluvní pokuty denně je nepřiměřená, tedy neplatná a že žalované nepodnikají, tedy nemají pokutu z čeho hradit. 3. K tomu zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že výše smluvní pokuty byla určena bez ohledu na výši dlužného nájemného s tím, že dlužné nájemné je poměrně malé a uvedené judikaturní závěry nelze použít na nižší částky, neboť by tím byla popřena motivační funkce smluvní pokuty. 4. V podání ze dne 16. 4. 2021 pak žalobkyně dále uvedla, že doba trvání nájmu byla sjednána ve Smlouvě, zatímco ust. § 2312 o. z. je ustanovením dispozitivním a použije se pouze v případě, že si smluvní strany nesjednaly svá práva a povinnosti jinak. Ač je pravdou, že jednatel žalobkyně pan [příjmení] napsal dne 12. 4. 2020 e-mailem žalované, že výpovědní doba je 2 měsíce a nájem končí ke dni 31. 5. 2020, jednalo se však o omyl, když v dalším e-mailu uvedl, že se spletl a výpovědní doba činní 6 měsíců. Aby došlo k dohodě o ukončení nájmu, muselo by se jednat o souhlasný projev vůle obou smluvní stran, přičemž k ničemu takovému nedošlo. Kromě toho dle čl. XII odst. 4 Smlouvy musí být všechny změny smlouvy učiněny písemně a musí být označeny jako dodatky, což se nestalo. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost dlužníka hradit smluvní pokutu při určení její výše nehraje žádnou roli, především pak není pravdou, že by žalovaní neměli smluvní pokutu z čeho uhradit, jelikož žalovaná 2 kromě rodinného domu na [část obce] vlastní i stavební pozemek v k. ú. [část obce], obec Praha. Samotná výše smluvní pokuty pak dle žalobkyně není nepřiměřená, jelikož částka 500 Kč/den byla zvolená v takové výši, aby bylo pro nájemce dostatečně motivační dlužné nájemné uhradit. Žalobkyně dále konstatovala, že jí žalované dluží nájemné za období od 1. 3. 2020 do 15. 9. 2020 (nájem skončil dne 15. 9. 2020) ve výši částku 58 500 Kč a smluvní pokutu za období od 16. 2. 2020 do 11. 3. 2021 celkem ve výši 194 000 Kč (v žalobě žalobkyně nesprávně vyčíslila smluvní pokutu za období od 16. 2. 2020 do 31. 8. 2020 na částku ve výši 84 000 Kč namísto správných 97 500 Kč), přičemž žalobkyně dne 15. 4. 2021 započetla svou pohledávku z titulu části smluvní pokuty proti jistotě složené podle Smlouvy za strany žalované 1 ve výši 18 000 Kč. Žalobkyně se však rozhodla nadále požadovat smluvní pokutu pouze v poloviční výši a tedy v částce 250 Kč/den. Z toho důvodu rozšířila žalobu tak, že se domáhá dále úhrady dlužného nájemného za měsíc srpen a září 2020 ve výši 13 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. 5. Podáním ze dne 5. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky ve výši 58 500 Kč zpět s odůvodněním, že jí žalovaná 1 jí dne 19. 4. 2021 uvedenou částku uhradila. Žalobkyně dále uvedla, že se po žalovaných poté domáhá již pouze smluvní pokuty ve výši 88 000 Kč, úroků z prodlení z dlužného nájemného kapitalizovaných ke dni 19. 4. 2021 na částku ve výši 5 355,98 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a nákladů řízení. 6. Žalované podáním ze dne 21. 6. 2021 s odkazem na ust. § 2051 a § 580 o. z. požádaly, aby soud smluvní pokutu snížil na výši kolem 1 % denně z dlužné částky, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná 1) v současnosti nemá žádné příjmy a ekonomická a životní situace žalované 2) je velice vážná: je jediná osoba, která v rodině podniká, z důvodu epidemie onemocnění COVID-19 její manžel již skoro 2 roky nepracuje a byl minulý týden hospitalizován a vzhledem k jeho trvalému pobytu v Polsku bude muset hospitalizaci v nemocnici uhradit. Mají 3 děti v nízkém věku a celková dlužná částka se pohybuje v řádu stovek tisíc korun. 7. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 16. 4. 2021 ve znění jejího podání ze dne 14. 5. 2021 rozšířila žalobu, soud podle ust. § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) usnesením ze dne 22. 6. 2021 vyhlášeným při jednání soudu připustil změnu žaloby tak, že žalobkyně se po žalovaných domáhá dále částky ve výši 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení. 8. Jelikož žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 5. 5. 2021 částečně zpět, soud řízení se podle ust. § 96 odst. 2 věty druhé o. s. ř., zastavil co do částky ve výši 58 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení (výrok I). 9. Jelikož žalobkyně o žalovaná 1 jsou právnické osoby se sídlem v České republice, ale žalovaná 2 je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky, na závazkový poměr účastníků, který je poměrem s mezinárodním prvkem, dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Přestože Československá socialistická republika a Vietnamská socialistická republika uzavřely dne 12. 10. 1982 smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, která byla uveřejněna pod číslem 98/1984 Sb. m. s., tato však neobsahuje kolizní normy pro závazkové vztahy resp. jejich zajištění. S ohledem na bydliště žalované 2 v České republice se použije právo Evropské unie. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná 1 i žalovaná 2 mají své sídlo a bydliště na území České republiky, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo země, které si strany zvolí, tedy podle čl. XII. odst. 6 Smlouvy české právo. 10. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 11. Dne 1. 8. 2015 žalobkyně jako pronajímatel jednající jednatelem Bc. [jméno] [příjmení], [příjmení], žalovaná 1 jako nájemce jednající jednatelkou žalovanou 2 a žalovaná 2 jako ručitel podepsaly smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (Smlouva), kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované 1 ode dne 1. 8. 2015 na dobu neurčitou prostor sloužící k podnikání o výměře 245 m2 nacházející se v 1. NP budovy [adresa] (fotodokumentace předmětu nájmu včetně vybavení – movitých věcí, které jsou součástí nájmu tvoří přílohu č. 1 Smlouvy), která se nachází na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. Střekov a žalovaná 1 se zavázala pronajatý prostor užívat výlučně k prodeji oděvů a platit nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně splatné 15. den v měsíci, který předchází měsíci, za který se nájemné platí (viz čl. II. odst. 1, 2, 3, čl. III. odst. 1, 2, čl. IV. odst. 1, 4 Smlouvy). Každá ze stran může