9 C 255/2019-259 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaných zaplacení žalované částky s tím, že je výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] – bytu v domě [adresa] na adrese [adresa žalobkyně]. Žalobkyně s žalovanou č. 1 uzavřela nájemní smlouvu dne 25. 8. 2017, ve které bylo sjednáno měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč a platba měsíčních záloh na služby 2 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná č. 1 uhradila nájemné (jen zčásti) pouze za září 2017 a od té doby nezaplatila na nájemném ani na zálohách na služby ničeho. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužného nájemného včetně záloh na služby za období od března roku 2018 až do července roku 2019 (posledním měsícem před podáním žaloby). V žalobě označila i žalovaného č. 2, který dle jejích tvrzení měl rovněž předmětný byt užívat. Jelikož žalovaní byt po okamžité výpovědi z nájmu doručené žalované č. 1 dne 26. 3. 2018 (tj. den skončení nájmu) užívali bez právního důvodu i nadále, vzniklo tím na jejich straně bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, jehož zaplacení se žalobkyně v této žalobě domáhá. 2. Žalovaná č. 1 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se nedopouští bezdůvodného obohacení za předpokladu, že to byla právě žalobkyně, která jí znemožnila se z bytu vystěhovat, a to tím, že v den, kdy měla domluveno vystěhování bytové jednotky se stěhovací firmou, byly v domě prováděny práce, které znesnadnily přístup do bytu. Dále žalovaná č. 1 učinila námitku započtení, neboť dle jejích tvrzení do bytu investovala částku ve výši 150 000 Kč do oprav a rekonstrukce (např. pořízení kuchyňské linky), na níž se měla žalobkyně po předchozí domluvě podílet z jedné poloviny. Žalovaný č. 2 taktéž navrhl žalobu zamítnout, k věci samé uvedl, že byt neužívá pro své potřeby, pro žalovanou č. 1 pouze brigádně pracuje a v rámci své práce pro ní vykonává údržbu, úklid a správu nemovitostí. Zároveň to byl žalovaný č. 2, kdo zprostředkoval žalované č. 1 nájem předmětného bytu. Závěrem uvedl, že neručí za závazky z nájemní smlouvy a neodpovídá za skutečnost, že žalovaná č. 1 byt po skončení nájmu nevyklidila. 3. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci navrhli. Žalovaná č. 1 navrhovala dále provést důkaz výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a účastnický výslech žalovaného č. 2 k prokázání tvrzení výše investic do rekonstrukce bytu. Jelikož žalovaná č. 1 dostatečným způsobem netvrdila konkrétní okolnosti investice a nebyla schopna doložit žádné podklady (např. listinné důkazy ve formě faktur za provedené práce, nákup kuchyňské linky, parket a dalších materiálů údajně použitých při provedené rekonstrukci a vyjmenované důkazy ve formě soupisu rozsahu provedených prací a fotografie zrekonstruovaných prostor), přičemž se svou neúčastní na jednání zbavila možnosti, aby jí soud v tomto směru poskytl poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř., soud jejímu návrhu nevyhověl. Účastnický výslech žalovaného č.2 by byl v rozporu s § 131 o.s.ř., neboť dokazovanou skutečnost by prokázali svědci. Nad rámec je třeba uvést, že ani žalobkyně na výsleších těchto svědků netrvala. 4. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] – bytu v domě [adresa] na adrese [adresa] (prokázáno úvodním ustanovením smlouvy o nájmu bytu – prohlášením vlastnice). Mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla dne 25. 8. 2017 uzavřena„ smlouva o nájmu bytu“. Byt byl žalované č. 1 pronajat žalobkyní jako zařízený a byl jí přenechán za účelem zajištění jejích bytových potřeb, což vyplynulo z článku II. nájemní smlouvy. V bodu 6 uvedeného článku bylo sjednáno, že žalovaná č. 1 mohla přijímat nové členy do domácnosti toliko se souhlasem žalobkyně. Nájemné bylo sjednáno na 12 000 Kč měsíčně a bylo splatné do 10. dne měsíce, za který je hrazeno (prokázáno článkem IV. smlouvy o nájmu). Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to v době trvání tří let, od 25. 8. 2017. V nájemní smlouvě bylo taktéž sjednáno, že poruší-li žalovaná č. 1 povinnost zvlášť závažným způsobem, má žalobkyně právo vypovědět nájemní smlouvu i bez výpovědní doby a vyžadovat od žalované č. 1 odevzdání bytu do jednoho měsíce od skončení nájmu. Přitom bylo sjednáno, že žalovaná č. 1 poruší svou povinnost zvlášť závažným způsobem v případě, že nezaplatí nájemné na dobu alespoň tří měsíců, nebo užívá-li byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno (prokázáno nájemní smlouvou, bodem 5 článku V. smlouvy o nájmu). Nájemní vztah k bytu skončil dne 26. 3. 2018, kdy žalované č. 1 byla doručena výpověď z nájmu bytu, kterou oprávněná osoba osobně převzala (prokázáno výpovědí z nájmu ze dne 20. 3. 2018 a doručenky navrátivší se od žalované č. 1). Z četné konverzace prostřednictvím emailové pošty s žalovaným č. 2 bylo prokázáno, že žalovaný č. 2 (ačkoliv měl dle jeho tvrzení vystupovat pouze jako dozorce a hlídač předmětného bytu) se zajímal a několikrát si žalobkyni stěžoval na hluk v bytě, nepořádek profukující do bytu z balkonu a nedostatky např. z důvodu absence kuchyňské linky. Žalovaný č. 2 vyřizoval pro žalovanou č.1 veškeré náležitosti v době její nemoci (prokázáno emailem ze dne 24. dubna 2019). Žalovaná č. 1 přislíbila žalobkyni vyklizení a vymalování bytu na začátku června roku 2019, kdy současně žádala o vyrovnání ve výši 100 000Kč (prokázáno emailem ze dne 15. května 2019). Následně toto vyklizení žalovaná č. 1 odsunula na konec měsíce června roku 2019 (uvedené v emailu ze dne 18. 6. 2019. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9.3.2020 č.j. 12C 157/2018-220 byla oběma žalovaným uložena povinnost vyklidit byt do 15 dnů s tím, že žalovaný č.2 se s jednatelkou žalované č.1 domluvil na tom, že byt vymaluje a vyklidí do 31.3.2020 (prokázáno zmiňovaným rozsudkem). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18.6.2020 č.j. 13C 50/2018-63 byla oběma žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 116 161,58 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a záloh na služby za předmětný byt za měsíce září 2017 až únor 2018 (prokázáno rozsudkem). Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí v této věci. 5. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 3004 o. z. obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. 8. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že s žalovanou č. 1 uzavřela smlouvu o nájmu podle § 2235 odst. 1 o. z., na základě které jí poskytla k užívání byt v jejím vlastnictví. Žalovaná č. 1 byla pak na základě smlouvy o nájmu povinna hradit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč. Ohledně oprávněnosti nároku žalobkyně vůči žalovanému č. 2 má soud za to, že žalovaný č. 2 byl de facto společným nájemcem bytu v dikci § 2270 o. z., neboť na základě předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný č. 2 byt fakticky užíval, byl to především on, kdo ve věci komunikoval s žalobkyní, zařizoval přístupnost do bytu v případě revize komínů, uplatňoval za žalovanou č. 1 četné reklamace u žalobkyně a podle předložené komunikace v bytě rovněž choval psa. Taktéž oběma rozsudky soudů byla i žalovanému č.2 uložena jednak povinnost zaplati