30 C 192/2023 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala částky 70 741 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 741 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 29 002 Kč a úroku 62,46 % p.a z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 088 Kč. 2. V návrhu uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 60 000 Kč s roční úrokovou sazbou 83,83 %. Žalovaná se zavázala jej splatit 60 měsíčními splátkami po 3 279 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaná neplnila podmínky a neuhradila ničeho. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované požaduje smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč (499 Kč prodlení se splátkami č. 1 a 2 o délce 30 dní), náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dle čl. 6 smlouvy ve výši 400 Kč (200 Kč za splátky č. 1 a 2 s prodlením delším 15 než dní). Žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila, čímž se nová jistina úvěru (69 343,65 Kč) úročí ve smyslu čl. 6 smlouvy sazbou 0,1 % denně. Žalobkyně požaduje zaplacení částek 69 343,65 Kč (nová jistina odpovídající původní jistině 60 000 Kč a přirostlému dlužnému úroku z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 9 343,65 Kč), 998 Kč (smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy), 400 Kč (náklady dle čl. 6 smlouvy), 29 002 Kč (kapitalizovaná smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 69 343,65 Kč od [datum] do podání žaloby) a úroků 62,46 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se nevyjádřila. 4. Soud zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne [datum], žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce 60 000 Kč, žalovaná se zavázala jej vrátit formou 60 splátek po 3 279 Kč a zaplatit tak celkem 196 740 Kč při úrokové sazbě 83,83 % ročně a předpokládané RPSN 83,83 % Smlouva mj. stanoví povinnost žalované uhradit v případě prodlení s úhradou splátky delším než 30 dní smluvní pokutu 499 Kč (čl. 6 smlouvy), v případě prodlení s úhradou splátky delším než 15 dní smluvní pokutu 200 Kč (čl. 6 smlouvy), v případě zesplatnění úvěru smluvní pokutu 0,1 % denně z nově zesplatněné jistiny (čl. 6 smlouvy). Úvěr byl žalované vyplacen dne [datum], jak plyne z dokladu o vyplacení. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Soud má za to, že smlouvou sjednaný smluvní úrok, resp. RPSN ve výši 83,83 % ročně jsou nepřiměřené a výrazně převyšují úrokové sazby obvykle nabízené v bankovním sektoru. V jejich důsledku smlouva žalované ukládá povinnost zaplatit celkem 196 740 Kč, tedy částku, která činí více než trojnásobek poskytnuté jistiny. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. K totožným závěrům, ve věcech týkajících totožné žalobkyně, dospěl Městský soud v Praze např. v řízeních sp.zn. 25 Co 54/2022 (zde jako nemravná posouzena úroková sazba 72,30 %, resp. 101,79 %), sp.zn. 11 Co 171/2022 (úrok ve výši 76,62 % ročně, RPSN činila 109,38 %) či sp.zn. 30 Co 81/2022 (v níž byla smlouva, v níž byla sjednána úroková sazba 59,88 % ročně a RPSN 82,09 % shledána neplatnou z důvodu naplnění znaků lichvy ve smyslu § 1796 o.z.). Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb pak soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v listopadu 2018, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,56 % p.a. 6. Je tak zřejmé, že smlouvou stanovená roční úroková sazba a RPSN 83,83 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba desetinásobně. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Soud neshledal podmínky pro aplikaci § 577 o.z., neboť má za to, že důvod neplatnosti vztahující se k úrokům nelze oddělit a zachovat v platnosti zbývající část obsahu úvěrové smlouvy podle § 576 o.z. Žalobkyně staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů a ani se (v jiných řízeních, zpravidla v rámci odvolání proti zamítavým rozsudkům) netají tím, že se standardní sazbou by smlouvu neuzavřela a že je takový postup u nebankovních půjček běžný. Nejsou tak splněny aplikační podmínky posledně uvedených ustanovení, neboť nelze předpokládat, že by ze strany žalobkyně k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části podle § 576 o. z., resp. že by žalobkyně k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu § 577 o. z. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., tedy na zaplacení rozdílu mezi částkou, kterou žalované poskytla, a částkou, která jí byla vrácena. 7. Žalované byla poskytnuta částka 60 000 Kč, na kterou nezaplatila ničeho, a žaloba je proto důvodná co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 60 000 Kč. Žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne [datum], má se tedy za to, že byla žalované doručena dne [datum] (§ 573 o.z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit [datum], počínaje následujícím dnem [datum] se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalované, která byla v řízení úspěšnější (kdy uspěla v částce 39 743 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 70 741 Kč od [datum] do [datum], který činí 28 137 Kč, a co do úroků z prodlení z částky 10 741 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 60 000 od [datum] do zaplacení ve výši 62,46 % ročně, které jen do podání žaloby činí 154 319 Kč), žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.