35 C 17/2023-60 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky. Uvedla, že žalovaný a společnost [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]) si dne [datum] sjednali smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 806,14 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Tuto se žalovaný zavázal vrátit do [datum], což však neučinil. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI a z prohlášení žalovaného, že je částku schopen splatit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil na základě listinných důkazů následující skutková zjištění: Žalovaný dne [datum] s [právnická osoba] podepsal dálkovým způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 80 000 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru na č.l. 16 až 18, obchodní podmínky na č.l. 9 až 12, informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 13 až 15, kopie dokladů na č.l. 50, fotografie na č.l. 54). Úroková sazba byla nabídnuta ve výši 0,3419 % denně, RPSN 227,8% a celková částka k zaplacení při čerpání úvěrového limitu by pak činila 134 808,62 (informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 13 až 15). Strany se nakonec měly dohodnout na úrokové sazbě 10,40 % měsíčně a RPSN 227,8 % (smlouva o revolvingovém úvěru na č.l. 16 až 18). 4. Žalovanému byla dne [datum] poskytnuta částka 15 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] (výpis na č.l. 8 a 53, potvrzení o provedené platbě na č.l. 51 a 52). 5. [právnická osoba] požadovala nespecifikovaného dne po žalovaném z dlužné částky 20 905,86 Kč uhrazení 8 024, 40 Kč nejpozději k [datum] (platební informace na č.l. 20). 6. [právnická osoba] a žalobkyně dne [datum] podepsali smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek (smlouva na č.l. 21 až 31), jejíž součástí byla rovněž pohledávka za žalovaným ve výši 20 806,14 Kč (seznam na č.l. 32). 7. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 19, podací lístek na č.l. 6). 8. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a [právnická osoba] se dne [datum] dohodly na smlouvě o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 80 000 Kč a úrokovou sazbou 10,40 % měsíčně. Žalovaný dne [datum] obdržel na bankovní účet částku 15 000 Kč. Žalobkyně a [právnická osoba] dne [datum] podepsali smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek týkající se mimo jiné i pohledávky za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení oznámeno přípisem ze dne [datum] a zároveň mu byla zaslána předžalobní upomínka. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. [právnická osoba] na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [právnická osoba] následně dle § 1879 a nsál. o. z. postoupila pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaný peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl v řízení nečinný a neuvedl ani neprokázal, že by poskytnuté peněžní prostředky, byť i částečně, [právnická osoba] nebo žalobkyni vrátil. 10. V říjnu 2020 činila podle databáze časových řad [příjmení] za období říjen až prosinec 2020 výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 9,51 % ročně, nad 1 rok do 5 let včetně 7,63 % ročně, na 5 let 7,82 % ročně, u kontokorentů a revolvingových úvěrů 12,14 % ročně a u kreditních karet 23,93 % ročně. [právnická osoba] pak nabídlo žalovanému úrok 121 % ročně a uzavřelo s ním smlouvu s úrokem 124,8 % ročně. Soud posoudil ujednání o úrocích v souladu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, s tím, že v rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z. je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a za nepřiměřený úrok lze považovat takový úrok, který přesahuje výši obvyklého úroku poskytovaného bankami cca třikrát. Soud proto posoudil toto ujednání o úrocích jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 11. Soudu je z jeho rozhodovací praxe známo, že [právnická osoba] programově staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů. Nejsou tak splněny aplikační podmínky pro moderaci nezákonného určení rozsahu dle § 577 o. z., neboť nelze předpokládat, že by ze strany [právnická osoba] k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části podle § 576 o. z., resp. že by [právnická osoba] k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu § 577 o. z. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, C 618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C 488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C 377/14 Radlinger a Radlingerová, C 349/18 Kanyeba; C 482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C 125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C 779/18 Mikrokasa). 12. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úročení v úvěrové smlouvě je lichevní povahy a je absolutně neplatné, stejně tak smlouva o úvěru je neplatná jako celek a k neplatnosti je třeba přihlédnout i z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Částka 15 000 Kč, kterou obdržel žalovaný, je tedy plněním z neplatného právního důvodu (srov. obdobně rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 22/2018-61, 20 Co 106/2018-68, 30 Co 61/2019-90, 22 Co 197/2019-99, 70 Co 74/2021-80, 11 Co 171/2022-80, 11 Co 334/2020-55, 13 Co 346/2021-62, 14 Co 100/2021-126, 17 Co 271/2020-112, 18 Co 48/2021-73, 18 Co 216/2022-72, 19 Co 102/2022-61, 25 Co 64/2022-155, 29 Co 302/2022-75, 53 Co 47/2022-60, 53 Co 181/2022-181, 54 Co 280/2021-151 nebo 55 Co 421/2021-91). Žalobkyně má proto nárok jen na vrácení této jistiny podle pravidel o vydání náhrady bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od doručení výzvy k plnění dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadované částky soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a žalobkyni, která byla v řízení úspěšná ze 72 % a neúspěšná z 28 %, přiznal 44 % náhrady nákladů řízení složené z částky 833 Kč za zaplacený soudní poplatek, mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé vč. jeho doplnění) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), neboť po porovnání s dalšími věcmi žalobkyně vedenými u zdejšího soudu je zjevné, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a náhrady DPH 21 % ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyni k rukám jejího advokáta. 14. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty jiné než obecné soud neshledal žádný důvod.