22 C 192/2019-466 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 9. 2019 se žalobkyně domáhala určení, že bytová jednotka č. , hodnota, vymezená podle občanského zákoníku na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , o celkové podlahové ploše 87,6 m2 a balkonem o ploše 10,8 m2, nacházející se v 2. nadzemním podlaží, zapsána na LV č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec Praha, vedeno katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu (dále také jen „Byt“), jednotka č. , hodnota, , jiný nebytový prostor, vymezena podle občanského zákoníku na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , o celkové podlahové ploše 3,5 m2, nacházející se v 1. podzemním podlaží, zapsána na LV č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec Praha, vedeno katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu (dále také jen „Sklep“) a spoluvlastnický podíl o velikosti , hodnota, na jednotce č. , hodnota, , způsob využití garáž, vymezená podle občanského zákoníku na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , včetně vybavení, nacházející se v 1. podzemním podlaží, zapsáno na LV č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec Praha, vedeno katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, s níž je spojeno právo užívat parkovací stání č. , hodnota, (dále také jen „Garážové stání“, všechno dále také jen „Nemovitost“) náleží do společného jmění účastníků. Dále žalobkyně uvedla, že dne 10. 9. 2016 uzavřeli účastníci v , adresa, , manželství, které dosud trvá, žalobkyně však žije v Kanadě a žalovaný v České republice. Dne 23. 3. 2017, tedy po sňatku, uzavřel žalovaný kupní smlouvu se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Nemovitosti ve prospěch žalovaného za kupní cenu ve výši 8 150 000 Kč, jejíž část ve formě zálohy byla zaplacena z finančních prostředků, které účastníci obdrželi jako svatební dar od nevlastního otce žalovaného , jméno FO, . Byť Nemovitost byla pořizována účastníky společně do společného jmění manželů, není takto zapsána v katastru nemovitostí, neboť žalobkyně uvěřila tvrzení žalovaného, že jako cizinka nemůže být zapsána v katastru nemovitostí jako spoluvlastník. Protože žalovaný odmítá změnu zápisu vlastnického práva k Nemovitosti v katastru nemovitostí souhlasným prohlášením účastníků, je žalobkyně nucena podat tuto žalobu. Dále žalobkyně uvedla, že i po sňatku pobývala v Kanadě, kde pracovala pro , právnická osoba, , poté se však dne 6. 5. 2017 na žádost žalovaného natrvalo přestěhovala za ním do Česka a společně bydleli s matkou žalovaného , jméno FO, a do 19. 11. 2017 i s nevlastním otcem žalovaného , jméno FO, na adrese , adresa, . Protože žalobkyně musela opustit své zaměstnání v Kanadě a tedy ztratila jediný zdroj svých příjmů, dohodli se účastníci, že žalovaný bude finančně zabezpečovat chod domácnosti (včetně nákladů na bydlení a splátek úvěru na Byt) i veškeré náklady žalobkyně. Ze stejných důvodů pak účastníci nikdy neuzavřeli jakoukoliv dohodu modifikující zákonný rozsah společného jmění manželů, naopak dne 10. 9. 2016 uzavřeli za přítomnosti svědků dohodu, podle které veškerý majetek nabytý účastníky za trvání manželství náleží do společného jmění manželů a kterou se žalovaný zavázal pro případ rozvodu uhradit manželce částku odpovídající jedné polovině majetku nabytého za trvání manželství. Společné soužití účastníků s matkou žalovaného po smrti nevlastního otce žalovaného bylo velmi komplikované, tchýně žalobkyni neměla ráda a soustavně ji a její rodinu napadala, a i proto manželé měli v úmyslu se co nejdříve přestěhovat do vlastního Bytu, který za tím účelem zařizovali, což bylo známo i známým účastníků a jejich rodinám. Žalovaný navrhl žalobkyni, aby odjela na několikatýdenní dovolenou za rodinou do Kanady s tím, že zatím zařídí stěhování do Bytu. Žalobkyně tedy dne 6. 5. 2018 odcestovala do Kanady s tím, že se vrátí 24. 6. 2018. Již dne 22. 6. 2018 jí však žalovaný posílá email, ve kterém jí oznamuje konec manželství a žádá ji, aby se nevracela. Žalobkyně se však přesto vrací, žalovaný s ní však odmítá komunikovat, odpírá jí přístup do Bytu, a protože žalobkyně nemá kde zůstat a žalovaný navíc neoprávněně ukončil správní řízení zahájené za účelem získání víza pro žalobkyni, ta se vrací domů. Žalovaný žalobkyni dosud své chování nevysvětlil. Žalobkyně má za to, že ji žalovaný svým jednáním uvedl v omyl a jednal ve zlé víře, když ji nejprve přesvědčil, aby se vzdala zaměstnání a přestěhovala se za ním do Prahy, posléze i pokud jde o nabytí Nemovitosti do společného jmění manželů, a proto žalovaný nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo dokonce protiprávního činu a zneužití práva žalovaného nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně dále s odkazem na judikaturu dovozuje, že Nemovitost byla pořízena za trvání manželství, a proto je předmětem společného jmění manželů, a to i pokud ji v uvedené době zakoupil jeden z manželů a koupi před druhým zatají. Žalobkyně má na požadovaném určení za uvedeného skutkového stavu naléhavý právní zájem, neboť z předložených důkazů vyplývá, že Nemovitost pořizovali účastníci ve shodě, že se jedná o společný Byt, byť to žalovaný popírá, ale tato sporná otázka nemůže být řešena jako před běžná otázka v řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť manželství i společné jmění manželů nadále trvá.2. Žalovaný v podání ze dne 17. 1. 2020 uvedl, že nesouhlasí s tvrzeními žalobkyně o oprávněnosti jejího nároku, tedy její nárok neuznává, a proto navrhl žalobu zamítnout. Namítal především, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem i proto, že jejím cílem není ochrana jejího vlastnického práva, ale sleduje pouze ekonomický zájem na případném vypořádání společného jmění manželů, ale i proto, že uvedenou otázku lze řešit jako předběžnou otázku v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žaloba ale není důvodná i proto, že Nemovitost nabyl žalovaný do jeho výlučného vlastnictví, neboť stranou Smlouvy byl pouze žalovaný a nákup Nemovitosti financoval z jeho výlučných finančních prostředků.3. Žalobkyně v závěrečném návrhu uvedla, že z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci uzavřeli sňatek bezprostředně předtím, než došlo k poskytnutí daru 1 000 000 Kč ze strany , jméno FO, na nákup Nemovitosti a její samotné koupi, že , jméno FO, věnoval i svému vlastnímu synovi u příležitosti uzavření sňatku byt, naopak k žalovanému nepřistupoval stejně jako k vlastním dětem a měl výhrady k jeho chování, jak vyplývá ze závěti , jméno FO, , ve které žalovanému sice odkázal 30% podíl ve společnosti , právnická osoba, , ale bez rozhodovacího práva, což pak dále potvrzuje logickou úvahu, že pokud by měl , jméno FO, zájem darovat svatební dar na pořízení Nemovitosti pouze žalovanému, dovedl by to jistě právně ošetřit, aby se předešlo sporům. S odkazem na ust. § 555 občanského zákoníku upravující pravidla interpretace právních jednání, respektive zjišťování úmyslu jednajícího, se zohledněním toho, co právnímu jednání předcházelo, žalobkyně dovozuje, že časová osa vývoje událostí (svatba - dar - koupě Nemovitosti - nastěhování žalobkyně do Prahy) s přihlédnutím ke kladnému vztahu , jméno FO, k žalobkyni, neexistujícímu důkazu o zúžení společného jmění účastníků jako manželů i skutečnosti, že , jméno FO, i vlastním dětem daroval Nemovitost u příležitosti uzavření sňatku, svědčí ve prospěch závěru, že částku ve výši 1 000 000 Kč daroval , jméno FO, jako svatební dar oběma účastníkům, a to tím píše, že účastníci kromě úhrady oslavy recepce na , adresa, žádný jiný společný dar od rodičů žalovaného nedostali, neboť nelze přistoupit na konstrukci, že žalobkyně dostala od matky žalovaného šperky v hodnotě 2 000 000 Kč, rodiče zaplatili svatbu v hodnotě 1 000 000 Kč, ale nedali účastníkům žádný svatební dar. Žalobkyně má za to, že byla obětí podvodu, manipulativního a účelového jednání ze strany žalovaného, neboť ten chtěl, aby se za ním přestěhovala do České republiky, zároveň ale odmítl za ni převzít odpovědnost, pokud by si sňatek rozmyslel. Na jednu stranu tak spoléhal na to, že pokud jej neoznámil českým úřadům, není sňatek platný, na druhou stranu se ale obával, že kdyby přesto sňatek platný byl, ve Smlouvě o koupi Nemovitosti uvedl, že nenabývá předmět koupě do společného jmění manželů. Přestože toto prohlášení nemá žádné právní následky, poukazuje na nemorální jednání žalovaného. Žalobkyně dále prokázala, že má naléhavý právní zájem na určení, že Nemovitosti patří do společného jmění manželů, neboť byly zakoupeny za trvání manželství účastníků, mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda zužující zákonný rozsah manželství a ani společné jmění manželů nebylo zrušeno či zúženou soudem a v katastru nemovitostí je jako vlastník Nemovitosti uveden pouze žalovaný. S ohledem na to, žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl.4. Žalovaný v závěrečném návrhu uvedl, že žaloba by měla být zamítnuta už jen z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu žalobkyně