Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 16.12.2025 domáhá na žalované zaplacení částky 17.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 14.000,- Kč od 5.8.2024 do zaplacení.2. V návrhu uvádí, že předmětnou pohledávku nabyl smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10.6.2025 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2.6.2025 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“). Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaná vybrala dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti. K ověření úvěruschopnosti žalovaná poskytla právnímu předchůdci žalobce výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobce zaslal žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 65874 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdila svou vůli být smlouvou vázána. Žalovaná tak výše uvedenými kroky dne 4.4.2024 uzavřela s žalobcem smlouvu. Žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 10.000,- Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla dle odst. 2.1.7. smlouvy povinna splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 4. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobcem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 4.8.2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 5.8.2024. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím právního zástupce žalobce. Výzva byla právním zástupcem žalobce odeslána žalované dne 20.7.2025. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 14.000,- Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 10.000,- Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4.000,- Kč nejpozději splatných dne 4.8.2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.4. Soud nařídil ve věci ústní jednání. Z jednání nařízeného na 27.5.2026 se žalobce omluvil a žalovaná se nedostavila, ani se řádně neomluvila, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: , právnická osoba, .5. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . poskytl žalované dne 4.4.2024 částku 10.000,- Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Dne 2.6.2025 právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, . Následně dne 10.6.2025 společnost , právnická osoba, . uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobcem, kterou byla postoupena předmětná pohledávka na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky.6. Žalobce předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru č., hodnota, , kterou měla uzavřít společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako úvěrující se žalovanou jako úvěrovanou podle § 2395 a násl zákona č.89/2012 Sb. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy úvěrující se zavazuje poskytnout úvěrovanému úvěr do výše 30.000,- Kč. Úvěrovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok 40 % p.m. z jistiny s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Smlouva neobsahuje podpisy stran. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutou částku na základě údajů v žádosti o spotřebitelský úvěr, kde je uvedeno, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13.000,- Kč na dceru narozenou dne 26.5.2023, že je svobodná, že žije s rodiči/příbuznými, má základní vzdělání, nemá žádné exekuce a ani není v insolvenci, má měsíční výdaje 4.860,- Kč. Dále právní předchůdce žalobce obdržel oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, útržek poštovní poukázky a rodný list žalované. Žádný jiný relevantní dokument nebyl soudu předložen. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.7. Soudu je z úřední činnosti známo (viz. spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 39 C 226/2025 a 36 C 7/2026) že je vůči žalované vedeno více řízení týkajících se dlužných úvěrů/zápůjček. Rovněž jsou některé pohledávky za žalovanou vymáhány i exekučně, což si právní předchůdce žalobce měl a mohl před poskytnutím úvěru zjistit.8. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, neboť předložená smlouva neobsahuje podpisy stran a z ostatních provedených důkazů nepovažuje soud za prokázané, že by došlo k uzavření smlouvy předloženého obsahu jiným způsobem (konkludentně). Kromě toho i kdyby smlouva byla uzavřena, právní předchůdce žalobce před poskytnutím finančních prostředků řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměl k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Žalobce však prokázal že jeho právní předchůdce žalované poskytl na její účet peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč, z nichž žalovaná nic nevrátila.15. Po právní stránce proto soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právního předchůdce žalobce přijala částku 10.000,- Kč, a to bez právního důvodu, neboť smlouva mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla absolutně neplatná; byla proto povinna ji žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) vydat. Proto bylo žalobě ohledně jistiny v rozsahu částky 10.000,- Kč výrokem I. vyhověno.17. Jelikož byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, nemohlo žalobci vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z této smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 10.000,- Kč proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II).18. Pokud šlo o otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu rovněž nutno přihlédnout zejména k tomu, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, jak mu ukládal shora citovaný § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu přistupuje ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.19. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměl k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměl žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.20. Za situace, kdy je smlouva absolutně neplatná, nelze podle přesvědčení soudu žalobci přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud bezdůvodně zvýhodňoval žalobce za situace, kdy porušil svou zákonem uloženou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované.21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru.22. Soud uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaná poskytnutou zbývající jistinu vrátit. Žalobce tuto otázku výslovně nepředestřel, neboť vycházel z toho, že předmětná smlouva byla platná. Soudní praxe je nicméně dlouhodobě ustálena na tom, že shledá-li soud, na rozdíl od účastníka, určitou smlouvou neplatnou, nebrání to přisoudit účastníku nárok na plnění odpovídající vydání bezdůvodného obohacení, i když to účastník (veden názorem o platnosti smlouvy) takto výslovně nenavrhoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2003 sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004). Argumentem a maiori ad minus to znamená, že v poměrech projednávané věci soud může též určit dobu (resp. lhůtu) pro vrácení poskytnuté jistiny, neboť by bylo nelogické, aby soud sice mohl bez výslovného návrhu žalobce, který požadoval plnění ze smlouvy, přisoudit nárok na vrácení poskytnuté jistiny (který je svou povahou nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění bez platného právního titulu), ale nemohl současně určit lhůtu, v níž se tak má stát.23. Mezi účastníky zjevně spor o vrácení jistiny ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nastal, neboť žalovaná dobrovolně neplnila, a to platí i přes to, že se k věci nevyjádřila a sama neuvedla žádné argumenty, do kdy je schopna poskytnutou jistinu vrátit. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.24. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 10.000,- Kč ve lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož je lhůta k plnění určena teprve tímto rozsudkem, neocitla se žalovaná dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení.25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 10.000,- Kč z celkové částky 17.500,- Kč, uspěl tedy z 57 %. Naopak neuspěl v části, v níž byla žaloba zamítnuta, tj. co do částky 7.500,- Kč a příslušenství, tedy cca z 43 %. Při plném úspěchu by mu náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,-Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), za tři úkony právní služby po 400,- Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby včetně jejího doplnění) a dále náhrady hotových výdajů advokáta za tři výše uvedené úkony právní služby po 100,- Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobce není plátkyní DPH, nebyla jí náhrada této daně přiznána. Náklady právního zastoupení tak činí 1.500,- Kč, celkem by tak žalobci náležela náhrada nákladů řízení (vč. soudního poplatku) ve výši 2.500,- Kč. Žalobce však uspěl z 57 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ze 14 % (57 – 43); 14 % z částky 2.500,- Kč pak činí 350,- Kč.26. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupovala advokátka, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.