Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši 40 330,26 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s žalovanou prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, že v souladu se smlouvou o úvěru byl ve prospěch žalované úvěr vyplacen, že úvěr měl být žalovanou splacen do 3. 11. 2025, že žalovaná úvěr řádně nesplatila a že ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla nesplacená jistina ve výši 30 000 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2025. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.5. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být poskytnuta žalované částka 30 000 Kč na účet , č. účtu, , žalovaná se zavázala splatit načerpanou jistinu ve výši 30 000 Kč, úroková sazba byla dle smlouvy sjednána ve výši 112 % a RPSN bylo 191,8 % (důkaz: smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ). Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši 30 000 Kč (důkaz: výpis z běžného účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované upomínku pojmenovanou jako „předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu“ ze dne 3. 11. 2025 (důkaz: upomínka – předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 3. 11. 2025 spolu s podacím lístkem ze stejného dne). Žalovaná na svém dluhu uhradila celkem 1 000 Kč, a to dne 26. 11. 2025, jak vyplývá z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, . Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou z 18. 12. 2025 (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 22. 12. 2025). Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a seznam postoupených pohledávek).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 51 121,56 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 30 000 Kč tvořena úrokem a poplatky. Výši úroků a dalších plateb za služby považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 191,8 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v červenci roku 2025, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v červenci roku 2025 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 7,98 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 191,8 % (a úroková sazba 112 %), je přibližně 24násobná. Soud má za to, že dohoda o poplatcích ve spojení s úrokovou mírou podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Jelikož na uzavírání obdobných smluv právní předchůdkyně žalobkyně postavila svoje podnikání, které provozuje se záměrem produkovat určitý zisk, dospěl soud k závěru, že toto ustanovení nelze oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o.z., neboť nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně takovou smlouvu, bez uvedených poplatků, vůbec uzavřela. Rozpor předmětných ustanovení s dobrými mravy má proto za následek neplatnost smlouvy jako celku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala částku 30 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Žalovaná byla proto povinna přijatou částku vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně eviduje po postoupení pohledávky od své právní předchůdkyně za žalovanou nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč. Žalovaná na svém dluhu ovšem uhradila 1 000 Kč, jak vyplývá z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , kde se v tabulce příchozích úhrad nachází částka 1 000 Kč, došlá dne 26. 11. 2025 z účtu č. , č. účtu, . Žalovaná přitom netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni uhradila čehokoliv navíc. Žalobkyně má tak nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 29 000 Kč (30 000 Kč – 1 000 Kč). Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku, a dalších poplatků vyplývajících ze smlouvy. V rozsahu těchto nároků proto soud žalobu zamítl.15. Žalovaná byla k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzvána výzvou – upomínkou ze dne 3. 11. 2025 s tím, že tato výzva byla podána na poštu ve stejný den. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (6. 11. 2025). Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně požadovala zaplatit dlužnou částku ihned. Nejpozději tedy měla žalovaná plnit následující den, tedy 7. 11. 2025 a počínaje dnem 8. 11. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 758 Kč po zaokrouhlení, přičemž tato částka představuje 43,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,9 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 614 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 330,26 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.18. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.