Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 12 100,05 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne 1. 11. 2024 s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, a dne 14. 1. 2025 dodatek č. , hodnota, k této smlouvy, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč zasláním na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 5 000 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 100,05 Kč, a to do 13. 2. 2025. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, tudíž se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2026 od společnosti , právnická osoba, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“). I přes předžalobní výzvu zaslanou žalované, tato žalobkyni ničeho neuhradila. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že původní věřitel požadoval po žalované doložení příjmu a prováděl lustrace ve veřejně dostupných databázích, s tím, že případně požaduje posoudit nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, učinil soud po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 1. 11. 2024 uzavřena Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, a to prostřednictvím platby dne 1. 11. 2024 ve výši 5 000 Kč na účet žalované. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit (spolu se smluvním úrokem ve výši 5 000 Kč a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 2 100,05 Kč) do 1. 12. 2024, s tím, že dodatkem ze dne 14. 1. 2024 byla splatnost prodloužena do 13. 2. 2025 (prokázáno předmětnou smlouvou a dodatkem č. , hodnota, ). Původní věřitelka, společnost , právnická osoba, zaslala žalované částku 5 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , jehož jediným majitelem a jednou z disponentů byla žalovaná (prokázáno potvrzeními o provedených platbách, sdělením , právnická osoba, . ze dne 18. 5. 2026). Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2026, včetně přílohy obsahující seznam pohledávek zahrnující pohledávku žalované). Žalobkyně žalované řádně oznámila postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2026), dopisem ze dne 25. 3. 2026 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 3. 2026 a potvrzením o podání zásilky).5. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni něco uhradila, soud proto vycházel z tvrzení samotné žalobkyně, že nesplacená část jistiny činí 5 000 Kč.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, dle které byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s úroky a dalšími poplatky, což však neučinila. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což však žalobkyně neprokázala a v žalobních tvrzeních uvedla, že nenavrhuje další důkazy, dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Ve spise rovněž není založen žádný důkaz ohledně posouzení úvěruschopnosti (co do příjmové a výdajové stránky úvěrovaného), ačkoliv si je žalobkyně zcela jistě vědoma této povinnosti s ohledem na jiná řízení související s vymáháním pohledávek. Rovněž z úřední činnosti soudu je známo, že např. dle databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy (listopad 2024) obvyklá úroková sazba u korunových spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pod 10 % p. a., tudíž úročení sjednané účastníky ve smlouvě (smluvním úrokem 5 000 Kč a poplatkem za sjednání ve výši 2 100,08 Kč oproti půjčené částce 5 000 Kč) vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný a představuje tak další důvod pro považování předmětné smlouvy za absolutně neplatné.11. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala její právní předchůdkyně žalované na její bankovní účet ve výši 5 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z.12. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2991 odst. 1 o. z. tak, že nárok žalobkyně je co do výše bezdůvodného obohacení po právu. Soud tedy žalobě co do nároku spočívajícím v bezdůvodném obohacení v částce 5 000 Kč (tj. v rozsahu nevrácené jistiny) jako důvodné vyhověl, a to lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (výrok I.). Jelikož je lhůta k plnění určena teprve tímto rozsudkem, neocitla se žalovaná dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení. Ve zbytku žalované částky představované příslušenstvím pak žalobu zamítl (výrok II.)13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů, neboť žalované, která byla v řízení převážně úspěšná (úspěch 7 100,05 Kč s příslušenstvím oproti neúspěchu 5 000 Kč), žádné náklady nevznikly.