14 C 410/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek v celkové výši 38 687,30 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 24. 11. 2000 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dříve pod názvy [právnická osoba], a [právnická osoba]), [IČO], jako původním věřitelem uzavřena smlouva o [anonymizováno], v níž si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu č. [bankovní účet] pro žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, úrokový lístek původního věřitele a sazebník původního věřitele, s nimiž všemi se žalovaný seznámil. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě a dispozicích zavázal, že jeho běžný účet bude alespoň jednou za 180 dnů čerpání [anonymizováno] vykazovat kreditní zůstatek, že bude mít na běžném účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % poskytnutého úvěrového limitu, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu a že se neocitne v prodlení s plněním jakéhokoliv závazku vzniklého z předmětné smlouvy. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy, když překročil úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na účtu. Původní věřitel proto v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami zrušil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno], dne 28. 8. 2017 převedl debetní zůstatek ve výši 53 445,64 Kč na nově otevřený zvláštní úvěrový účet č. [bankovní účet] a žalovanému umožnil jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek povinen platit úrok z převedeného debetního zůstatku a poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši podle sazebníku. Žalovaný však dlužnou částku nesplácel řádně a včas, původní věřitel proto v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami dopisem ze dne 1. 8. 2018 zesplatnil celou dlužnou částku ke dni 1. 8. 2018 a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení částky 37 857,34 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil řádně a včas, úročí se tato dále úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 % ročně podle úrokového lístku platného ke dni zesplatnění. Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 1. 8. 2018 se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. [bankovní účet], přičemž tento nepovolený záporný zůstatek činil 1 006,88 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy včetně příslušenství byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 s účinností ke dni 18. 5. 2020. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 40 372,81 Kč bez příslušenství a dlužná částka nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu na 1 006,88 Kč. Žalovaný po postoupení pohledávky nezaplatil na dlužné částky ani ničeho ani přes oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu ze dne 13. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastnici se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 24. 11. 2000 byla mezi žalovaným jako klientem a společností [právnická osoba], [IČO], pod tehdejší obchodní firmou [právnická osoba], jako bankou uzavřena smlouva o [anonymizováno], v níž se banka zavázala zřídit a vést žalovanému běžný korunový účet č. [bankovní účet], tzv. osobní konto občana. Dále se banka zavázala umožnit žalovanému čerpání peněžních prostředků z běžného účtu do debetního zůstatku ([anonymizováno]) až do výše povoleného limitu 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky bance vrátit. Pokud žalovaný překročil povolený limit a nenapravil tento stav ani po doručení písemné upomínky banky, byla banka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na úvěrový účet, přičemž dnem následujícím po převodu peněžních prostředků na úvěrový účet se staly okamžitě splatnými všechny závazky žalovaného vzniklé na základě předmětné smlouvy a peněžní prostředky na úvěrovém účtu byly úročeny úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu uvedenou v úrokovém lístku banky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky (zjištěno ze smlouvy o [anonymizováno]). S účinností od 15. 3. 2011 povolený limit činil 15 000 Kč (zjištěno z dispozic ze dne 13. 7. 2012). Od 26. 8. 2015 platila pro [anonymizováno] úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně (zjištěno z úrokového lístku). Z důvodu přečerpaní povoleného limitu jej banka zrušila a debetní zůstatek ve výši 51 268,20 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet (zjištěno z ukončení poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu č. [bankovní účet] ze dne 8. 8. 2017). Úvěr ve výši 53 445,64 Kč na účtu č. [bankovní účet] banka prohlásila za splatný ke dni 1. 8. 2018 (zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne 1. 8. 2018). Pohledávka vůči žalovanému byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 s účinností ke dni 18. 5. 2020 postoupena bankou na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 včetně přílohy č. 1 – seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě ze dne 18. 5. 2020). Ke dni 18. 5. 2020 jistina po splatnosti na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] činila 37 680,42 Kč a splatný úrok z prodlení z jistiny činil 2 692,39 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu ze dne 18. 5. 2020). Banka vyrozuměna žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] dopisem ze dne 25. 5. 2020, s tím že ke dni 18. 5. 2020 činil celkový dluh 41 379,69 Kč (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2020 včetně podacího lístku). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění dopisem ze dne 13. 7. 2021 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 13. 7. 2021 včetně podacího lístku). 5. V návaznosti na zjištěný skutkový stav soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že mezi žalovaným a bankou byla uzavřena smlouva o běžném účtu podle § 708 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObchZ“), ve znění účinném do 31. 12. 2002, a smlouva o úvěru podle § 497 a následujících ObchZ ve znění účinném do 31. 12. 2013, s ohledem na § 3028 odst. 3 větu první a § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Banka na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků na běžném účtu do záporného zůstatku s limitem 15 000 Kč. Žalovaný podmínky úvěru porušil, když překročil jeho povolený limit, banka proto převedla záporný zůstatek ve výši 51 268,20 Kč na úvěrový účet a vyzvala žalovaného k jeho splacení. Žalovaný převedený záporný zůstatek nesplatil, banka jej proto prohlásila za splatný ke dni 1. 8. 2018 v částce 53 445,64 Kč. Ke dni 18. 5. 2020 nesplacený převedený zůstatek činil 37 680,42 Kč. Na běžném účtu žalovaného přitom vznikl další nepovolený záporný zůstatek ve výši 1 006,88 Kč, který žalovaný nevyrovnal. Žalovaný v řízení netvrdil, tím méně neprokázal, že by na žalobou uplatněnou částku něčeho plnil. Žalobě tedy soud v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 38 687,30 Kč představující nesplacenou část úvěru čerpaného z běžného účtu a následně vzniklý záporný zůstatek na běžném účtu. Dále soud žalobkyni přiznal příslušenství pohledávky, které je tvořeno sjednaným úrokem z úvěru ve výši 29 % ročně ode dne 2. 8. 2018 jako dne následujícího po zesplatnění úvěru podle § 502 ObchZ ve znění účinném do 31. 12. 2013 a vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu rovněž úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to jednak kapitalizovaným, a dále běžícím od postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána podle § 1879 a 1880 o. z., když bylo prokázáno, že žalobou uplatněná pohledávka na ni byla postoupena. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 548 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 687,30 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející náv