60 C 277/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 203 042 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému vznikl dluh vůči žalobci neuhrazením faktur, kterými žalobce vyúčtoval žalovanému odměnu za poskytování právní pomoci. Jedná se o fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], ve výši 111 929 Kč, která byla uhrazena částečně dne [datum] a dlužná částka z této faktury činí 81 929 Kč. Dále se jedná o fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], ve výši 94 452 Kč, z níž nebylo uhrazeno ničeho, a o fakturu [číslo] [datum narozenížalobce] ze dne [datum], splatnou dne [datum], ve výši 26 661 Kč, z níž nebylo uhrazeno ničeho. Celková dlužná částka činí 203 042 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl. 2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu žalovaný podal odpor, který následně zdůvodnil tak, že nepopírá, že pro něj žalobce poskytoval právní služby, avšak ze žalobních tvrzení není zřejmé, z čeho se žalovaná částka skládá a jak k ní žalobce dospěl. Ze žalobních tvrzení není zřejmé, zda žalobce dovozuje žalovanou částku ze smlouvy se žalovaným či se má jednat o mimosmluvní odměnu. V žalobě absentují tvrzení o počtu a charakteru úkonů právní služby. Žalovaný dále poukázal na tu skutečnost, že je před Městským soudem v Praze vedeno ohledně něj insolvenční řízení sp. zn. [spisová značka], kdy insolvenční řízení bylo zahájeno dne [datum] a usnesením ze dne 17. 1. 2019, č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného. S ohledem na § 140c insolvenčního zákona tak žalovaná pohledávka má být vypořádána v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. 3. K výzvě soudu dle § 43 o.s.ř. žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřel ústní smlouvu o poskytování právních služeb. Žalobce se touto smlouvou zavázal poskytovat žalovanému právní služby a žalovaný se zavázal za tyto právní služby uhradit sjednanou odměnu za každou provedenou hodinu práce, včetně případných náhrad nákladů souvisejících s poskytováním právních služeb, jako např. cestovní náklady žalobce. Konkrétní výše smluvní odměny byla stanovena dle charakteru provedených prací, což je zřejmé z faktur, které byly přílohou k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Splatnost odměny byla sjednána vždy ve lhůtě uvedené na příslušné faktuře, kdy faktury byly vystavovány nepravidelně v závislosti na aktuálním stavu řízení, ve kterém žalobce obhajoval žalovaného. Ke zmocnění žalobce k obhajobě v trestním řízení došlo dne [datum] podpisem písemné plné moci. Žalovaný jejím podpisem vzal mj. na vědomí, že za zastupování náleží žalobci smluvní odměna a náhrada hotových výdajů. Žalobce obhajoval žalovaného během r. 2020 v trestním řízení, které bylo proti žalovanému vedeno jako proti obviněnému. Žalobce k provedení úkonů v tomto trestním řízení zmocnil substituty, s čímž byl žalovaný zcela srozuměn a se kterými během trvání právního zastoupení aktivně jednal. Žalovaný zpočátku odměnu za právní zastoupení hradil a do prodlení s úhradou odměny se dostal až dne [datum] neuhrazením faktury [číslo] ze dne [datum]. Žalovanému byly následně vystavovány další faktury, které jsou předmětem tohoto řízení. Následně žalobce vypověděl žalovanému plnou moc a shora citované faktury nebyly uhrazeny. Žalobce komunikuje se žalovaným, žalovaný nesporuje výši odměny ani způsob jejího výpočtu. Žalovanému byly vždy známy konkrétní práce, které pro něj žalobce provedl. Žalovaný měl přehled o tom, kdy a jaké úkony byly provedeny a kým. Žalovanému byla vždy známa výše odměny za jednu hodinu provedené práce, případně skutečnost, že žalovanému budou přefakturovány cestovní náklady žalobce. Z jednotlivých blíže citovaných faktur vyplývá, že jednotková cena za hodinu práce činila 2 000 Kč bez DPH, případně 3 000 Kč bez DPH, v závislosti na charakteru provedené práce. Žalovanému byla účtována hodinová sazba ve výši 2 000 Kč za„ prvotní zpracování spisového materiálu“, následně 3 000 Kč za hodinu odvedené práce. Žalovanému byly přefakturovány cestovní náklady. Na faktuře nebyly uvedeny konkrétní právní úkony, kdy konkrétní seznamy provedených úkonů byly žalovanému vždy předloženy ke schválení společně s fakturami. Dále žalobce poukázal na to, že úpadek byl prohlášen dne [datum], tedy dříve, než vznikl dluh, který je předmětem tohoto řízení. 4. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo povoleno oddlužení (usnesení ze dne [datum]), soud se zabýval nejprve otázkou, zda žalobce mohl předmětnou pohledávku uplatnit v rámci civilního řízení. Předmětem tohoto soudního řízení je pohledávka dlužné ceny za poskytování právních služeb, kdy splatnost nastala v r. 2020, resp. 2021. Pokud usnesení o úpadku žalovaného spojené s povolením oddlužení je z r. 2019, tak nebylo možné předmětnou pohledávku uplatnit ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, neboť předmětná pohledávka dosud nevznikla, natož aby byla splatná. Z daného důvodu se jedná o„ nový“ dluh, který nespadá do režimu uspokojení v rámci insolvenčního řízení a věřitel jej může uplatnit u civilního soudu. 5. K jednání dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně a včas předvolán, když předvolání k jednání, které obsahuje upozornění na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, bylo žalovanému doručeno v souladu s § 46b písm. a) o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), když zástupkyně žalobce, která se dostavila k jednání, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. 6. Vzhledem k tomu, že v daném případě byly splněny podmínky § 153b o.s.ř., soud k návrhu žalobce rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání, když tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, pokládal za nesporná a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o.s.ř.), a tímto rozsudkem nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o.s.ř.). 7. Na základě žalobních tvrzení soud vzal za nesporné, že mezi žalobcem a žalovaným byla v r. 2020 uzavřena ústní smlouva o poskytování právních služeb, na základě níž žalobce poskytoval žalovanému právní služby a žalovaný se zavázal za tyto právní služby uhradit odměnu ve sjednané výši za každou provedenou hodinu práce, včetně případných náhrad nákladů souvisejících s poskytováním právních služeb, kdy žalobce obhajoval žalovaného během r. 2020 v trestním řízení, které bylo proti žalovanému vedeno jako proti obviněnému. Na základě žalobních tvrzení soud vzal dále za nesporné, že poskytnuté právní služby byly žalobcem vyúčtovány žalovanému shora citovanými fakturami se seznamem konkrétně provedených právních úkonů pro žalovaného. Na základě těchto nesporných tvrzení byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 203 042 Kč jakožto odměnu za poskytnuté právní služby (§ 22 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., § 2430 a § 2438 zák. č. 89/2012 Sb., § 1 odst. 1 věty před středníkem vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 122 Kč a dvěma režijními paušály po 300 Kč (výzva k plnění, podání žaloby - § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.), a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty). Celková výše nákladů řízení tak činila 8 848 Kč. K zastoupení žalobce (plná moc na č. l. 23) soud uvádí, že zmocněnkyní byla advokátní koncipientka, nikoliv advokát, a soud tak nemohl v rámci náhrady nákladů řízení přiznat odměnu za zastupování účastníka advokátem. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. 10. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že okolnost, že žalovaný již před nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1051) a daný postup nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1528/2013 či 33 Cdo 98/2012).