24 C 168/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 9

Vzhledem k tomu, že soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, v souladu s § 157 odst. 3 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) uvádí v odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 44 543 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. V žalobě uvedl, že žalobce je podnikající fyzickou osobou – advokátem zapsaným v seznamu advokátů vedeném ČAK. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb. K uzavření smlouvy došlo na základě poptávky žalované, která u žalobce poptávala poskytnutí právního zastoupení v soudním sporu o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím. Odměna advokáta byla ujednána jako tzv. hodinová odměna 1 990Kč za každou započatou hodinu právní práce, kterou žalobce vykoná. Zároveň bylo sjednáno, že bude připočtena též daň z přidané hodnoty a že žalobce má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů (poplatky, poštovné apod.). Po skončení kalendářního měsíce vystavil žalobce žalované daňový dokad. V lednu 2020 poskytl žalobce žalované právní služby v rozsahu 1 hodiny, a to za prostudování spisu a sepis podání dne [datum]. Odměnu za tyto služby ve výši 2 407 Kč vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 2020 [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum]. V únoru 2020 poskytl žalobce žalované právní služby v rozsahu 6 hodin, a to za přípravu a sepis návrhu smíru protistraně v rozsahu 2,5 hodin dne [datum] a sepis vyjádření ve věci samé v rozsahu 3,5hodiny dne [datum]. Odměnu za tyto služby ve výši 14 447 Kč vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 2020 [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum]. V červnu 2020 poskytl žalobce žalované právní služby v rozsahu 8 hodin, a to za přípravu na jednání v rozsahu 3 hodin právní služby dne 3. 6 2020, zastoupení žalované u jednání před soudem I. stupně v rozsahu 1 hodiny dne [datum], zpráva protistraně - email v rozsahu 0,5 hodiny dne [datum], sepis dohody o narovnání v rozsahu 2 hodiny dne [datum], sepis podání – návrh na schválení smíru v rozsahu 1 hodiny dne [datum], jednání s klientem- telefonické shrnutí v rozsahu 0,5 hodiny dne [datum]. Odměnu za tyto služby ve výši 19 263 Kč vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 2020 [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum]. V červenci 2020 poskytl žalobce žalované právní služby v rozsahu 2 hodin, a to za sepis zprávy klientovi k uzavření dohody o narovnání v rozsahu 0,5 hodin právní služby dne [datum], sepis zprávy klientovi ke smíru v rozsahu 0,5 hodin dne [datum] a sepis zprávy klientovi k posouzení platnosti výpovědi v rozsahu 1 hodiny dne [datum]. Odměnu za tyto služby ve výši 4 815 Kč vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 2020 [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum]. V květnu 2020 poskytl žalobce žalované právní služby v rozsahu 1,5 hodiny, a to nahlížení od spisu v rozsahu 1,5 hodin právní služby dne [datum]. Odměnu za tyto služby ve výši 3 611 Kč vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 2020 [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum]. Žalobce současně žádá přiznat náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6 000 Kč ve smyslu § 3 nařízení 351/2013 Sb. Žalovaná faktury žalobci neuhradila. O zaplacení byla žalovaná opakovaně upomínána. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalované byla zaslána žaloba, výzva k vyjádření k návrhu i předvolání k prvnímu jednání nařízenému na den [datum] do její datové schránky. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne [datum], a protože si jí adresát nevyzvedl, považuje se za doručenou dne [datum] (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). V daném případě byla žaloba společně s předvoláním k prvnímu jednání ve věci doručena žalované více než 10 dní před dnem konání prvního jednání ve věci dne [datum], v předvolání byla žalovaná poučena o následku nedostavení se k prvnímu jednání, které se ve věci konalo, přesto se k tomuto jednání nedostavila a žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v daném případě byly splněny zákonné podmínky podle § 153b odst. 1 a 3 o.s.ř., soud rozhodl vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě bez provádění dokazování o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci žalovanou částku, a to včetně jejího příslušenství, když nárok žalobce vyplývá z ust. (§ 2430 zák. č. 89/2012 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6 000 Kč v souladu s § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 270 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 782 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 543 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 800 Kč ve výši 2 688 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.